Už jen při zvuku toho slova by se člověk nejraději postavil do pozoru. Důslednost. Panečku, to zní! Důslednost, to znamená nikdy nevynechat angličtinu, z čokolády si vždycky odlomit jenom jeden povolený díleček, v jedenáct vypnout počítač nebo odložit knížku, zhasnout a jít spát. Zdaleka nejsem vždycky tak vzorná. Někdy je člověk tak na dně, že udělá skoro cokoliv, jen aby se cítil o něco líp, pravidla nepravidla. Studentskou pečeť zhltne na posezení a místo jazykovky zaleze do postele. No a co?! Je to můj život. Však já si to před sebou zodpovím.

Jenomže… důslednost při výchově, to je docela něco jiného. Děti potřebují pravidla! – zvedají psychologové nabádavý ukazovák. Pravidla jsou lešením, ze kterého zkoumají svět. Rodiče, kteří žádná pravidla nestanoví, nechají své děti na pospas, bez orientace, bez hodnot. A kdo stanoví pravidla, musí se také postarat o jejich dodržování, což někdy bolí. Člověka přepadají pochybnosti: Jsou ta moje pravidla přiměřená? Jsem v právu, když po dítěti chci, aby je dodržovalo? Můžu někdy povolit výjimku? A jak často?

 

soutěž Radox

Každodenní život přináší spoustu takových situací. Úplně stačí, když si několik rodin vyrazí společně na výlet a zajdou do restaurace na oběd. A hned tu máme výchovné otazníky: V jedné rodině se zásadně nepije cola, u ostatních je to normální. Držet lajnu, nebo pro jednou povolit?

Dohodnutá hodina denně u televize už uplynula. Jenže pak zjistíme, že na Animal Planet dávají dokument o bobrech, který se skvěle hodí na příští hodinu biologie. Nastavit televizní čas, nebo se držet limitu?

Jedna sladkost denně je už dávno vycucaná. Pak se ale naše blonďaté sluníčko usměje na prodavačku tak hezky, že vytáhne ze sklenice bonbón. Co s ním? Vycucat ho sama? Schovat na zítra?

V deset budu doma! - slibovala dcera, když odcházela na narozeninovou oslavu ke spolužačce. V devět padesát pět zoufale volá: Mami, tady je to prostě skvělý, zrovna se začalo tancovat, já ještě nechci domů! Prodloužit, nebo trvat na dohodnutém termínu?

 

Každopádně si musíme být vědomi toho, že nejde o přírodní zákony. O většině pravidel a omezení je možné diskutovat, mění se s věkem i okolnostmi. Dodržení pravidla má smysl jen tehdy, když má smysl samotné pravidlo, říkají psychologové.

Ideální poměr mezi pravidly a výjimkami je podle nich asi devět ku jedné.

 

Životně důležitá pravidla: Ta, která se týkají bezpečnosti. Přes ulici vždycky jen na zelenou, na kolo nikdy bez helmy, nikdy se nekoupat sám v lomu. Tahle pravidla nepřipouštějí žádné výjimky.

 

Velmi důležitá pravidla: Ta, která se týkají zdraví. Dvakrát denně si čistit zuby, v lednu nechodit ven s mokrými vlasy, nenahrazovat snídani čokoládovou tyčinkou, spát alespoň osm hodin denně. Výjimky lze povolit jen... výjimečně.

 

Pravidla, která mají smysl: Ta, která se týkají slušnosti. Je třeba poprosit, poděkovat, pozdravit. Když máme s někým spor, řešíme ho slovy, ne pěstmi. Mladším a slabším neubližujeme, starým se nevysmíváme. Výjimky? Dítě by mělo chápat, že tahle pravidla dodržuje hlavně kvůli sobě.

 

Zbytečná pravidla: Ta, která se týkají vkusu. Je vážně tak důležité, jestli jsou obě ponožky v páru stejné? Jestli k sobě ladí barva trika a kalhot? Je přijatelné vylézt z domu s takhle příšerným účesem? Hodí se kečup k řízku? Kvůli takovým prkotinám se v rodinách vedou kruté mocenské boje, a úplně zbytečně.

                                   

Soutěž: Dílek č. 9

 

 

       

 

Reklama