Vždycky, když se probírám módními časopisy, listuji dobovými knihami a vybírám obrazový materiál, kterým bych obohatila své články, a potažmo vás čtenářky, vždycky mi hlavou probleskne myšlenka, jestli bych to sama nosila.
Je přirozené, že instinktivně vybírám kreace, které jsou mi sympatické a které bych si třeba i oblékla.
Ale přiznám se, že někdy záměrně zvolím modely do očí bijící a se zájmem sleduji vaše reakce. I když ty se spíše týkají modelek než toho, co mají na sobě. Ani nevíte, jak bych vám ráda vyhověla, ale sehnat obrazový materiál s „normálními“ ženami z masa a krve, je téměř nadlidský výkon. Ale to je na jiné povídání.
Každá doba má své výstřelky a typické znaky, které ji charakterizují. Někomu vyhovují a druzí je zatracují. To je pochopitelné.
Současná móda je naštěstí velmi benevolentní a nikomu nic nediktuje. Časopisy jsou sice nabité těmi modelkami v uzoučkých kalhotách, těsně obtahujících nožky s jehlovými podpatky, ale nedopustíte se žádného módního trapasu, když zůstanete u svých starých dobrých zvonáčů a pohodlných bot.
Naopak, za trapné považuji otrocké kopírování trendů, když na to nemám figuru. Jen si vzpomeňte třeba na módu minisukní!
Když vidím nějaký český dokument nebo fotografie z šedesátých let, musím se pousmát nad nesoudností některých nositelek mini. A vlastně proč chodit tak daleko? Zrovna nedávno jsem potkala ženu, která měla stehniska jak buřtíky, kolínka jak ovárky a sukni sotva zakrývající to nejnutnější. Ale pohybovala se tak suverénně, že mi to až zaráželo dech.
Možná je to jenom můj problém, pomyslela jsem si, možná jsem až moc ve vleku své současné profese. Rozum mi říká, ať si každý nosí, co chce, a cit pro estetično se otřásá.
Nedávno jsem se prohrabovala starými fotkami ze školních let. A vždycky, když jsem na nějaké v sukni, jsem evidentně naštvaná, nebo dokonce ubrečená a schovávám se za ostatní členy rodiny či jiné dostupné objekty, jako je dělo na zámku, socha v parku, záhon růží. A když není, za koho nebo za co se schovat, mám nohy zauzlované do nedefinovatelného tvaru.
Vzít si na sebe sukni bylo pro mě doslova utrpení a zkažené zážitky z rodinných výletů ve mně vypěstovaly nepřekonatelný odpor k tomuto oblečení. A doteď, když se mě někdo zeptá, proč vlastně nenosím sukně, něco zavrčím a převedu řeč jinam.
Dalším kouskem, který mě absolutně minul, byly legíny. A to úplně ze stejného důvodu jako sukně. Možná bych mluvila jinak, kdybych měla dlouhé nohy, perfektně tvarovaná lýtka a útlé kotníky, což je podle mého základní předpoklad k nošení legín. V těchto kalhotách (jestli se tak dají vůbec nazvat) vypadá každá jiná postava odpudivě.
Pardon, nebudu vám vnucovat svůj názor. Možná máte jiný a já budu ráda, když se o něj se mnou podělíte.
Napište mi:
Co byste si na sebe nikdy nevzaly?
Nebo co jste s oblibou nosily v mládí, a teď nad tím nevěřícně kroutíte hlavou?
Který současný „trendy" prvek je pro vás ten nejodpudivější?
Pojďte si podrbat o módě.
Nový komentář
Komentáře
Nyotaimori: chlupaté sněhule a ještě s bambulkami !!!
Jinak si z dob svého mládí pamatuji u profesionálních metlošů fixami "umělecky" popsané a pomalované džísky..to bylo vždy NEJVÍC
Majucha: mám taky dva bráchy a navíc bratrance, takže jsem oblečení dědila po nich....tesilky apod.
Obalit moji postavu je problém celoživotní, v dětství to za mě řešila máma s babičkou :-)Pletené oranžové šaty z kousavé vlny, chemlonové tenké "mikiny",kaliopky, krepsilonové tlusté punčocháče (rudé,bílé,hnědé..),plisované sukně...a nezapomenutelné kostkované "hubertusy z Kotců". Jojo, už moc let si musím shánět ohoz sama, a obávám se, že je to pořád ve stejném duchu
Toužím po šatech ve stylu country tanců, ale asi bych je nemohla nosit mezi lidi - aspoň doma...Kde se to dá koupit?
Manx: Já si můžu oblečení vybírat jaké chci, ale mělo by to být bílé nebo nějak světlé, a bílá mi teda dělá se vzhledem příšerný věci
Nějak se uklidňuju tím, že když lidi přijdou s nemocným zvířetem, tak mají stejně jiné myšlenky, než si prohlížet, jaká je ta jejich veterinářka obluda
Já tuhle koupila v sekáči pro mladšího syna (13 let) skvělý triko. Prima barva, bezvadný materiál, pár decentních nápisů (nijak jsem je nestudovala). Věděla jsem, že z něho bude zcela unesen. Taky byl. Celý první týden to triko tahal do školy a nechtěl mi ho dát ani na vyprání, čuně
. Když ho ze sebe konečně sundal a já ho chtěla vyprat, padl mi zrak na ty decentní nápisy. Byly tam různě přes sebe názvy všech možných drog (LSD počínaje, heroinem konče) a pak různé názvy různých sexuálních úchylek. Myslela jsem, že mě picne
. Naštěstí ty nápisy nijak "neřvaly" navenek, takže doufám, že si jich úča ve škole nepovšimla
Meander: no a zrovna nad tím jsem tam uvažovala, že si ho koupím. Abych pak všem mohla říct "neumíš číst? já tě varovala!"
Pentlička: viděla jsem na triku nápisy : SEXINSTRUKTOR, TOTO TĚLO ZNIČILO PIVO...
ellinor: Viděla jsem v sekáči tričko s nápisem Bitch.
Pentlička: je fakt vtipný, když si někdo neznalej jazyka koupí v sekáči tričko za bůra s nápisem Arschloch nebo Leck mich
Pentlička: Šmarjá! Tak to je NEJVÍC!
Meander 64: před 30ti ley na 1. máje jsem potkala holku s obrovskýma prsama v bílém tričku a přes ně nápis jak kráva: NAPAJEDLA. Myslela jsem, že se počurám smíchy!
Nesnáším kalhoty do pasu a pak ty rajtky, který byly tolik moderní letos v zimě (džíny zastrčený do kozaček)
Majucha: tak já mám naštěstí mladší sestru,ale já byla jako dítě vychrtlá,ona naopak tlusťoch,takže po mě toho moc dědit nemohla
LídaKo: a nebo s lebkama, co?
Neoblíkla bych zvonáče, mrkváče, pidisukně v kombinaci s legínama, kožešinovou čepici, maskáče a cokoli trampskýho, plísňáče, plastový kruhy do uší, trička s debilníma nápisama typu Don´t touch nebo Girls rules, paleto, starorůžovou barvu, vestu s knoflíkama, fuj, už se mi začíná dělat
naše máti měla navíc takovou úchylku,že mě i sestře nakupovala v "partiovce" nebo jak se to jmenovalo,ten obchod jsem z duše nenáviděla
Nesnáším bledě růžovou, kanýrky a kraječky. Včetně spodního prádla.
Trpím, když si musím vzít sukni a k tomu tenké punčochy - letní sukně bez punčoch mi nevadí, stejně tak teplá zimní se silnými zimními punčochami. Nenávidím jakékoli "romantické" oblečení - cítím se v tom jako debil. Většinou chodím v džínách, triku a nějakém svetru nebo mikině, v létě případně v kraťasech.
Utrpení pro mě znamenají jakékoli boty na podpatku. Chodit v tom umím, ale nebaví mě to.
Připadá mi strašné, že v současné době dá hroznou práci sehnat oblečení, na kterém by nebylo nic růžového, blýskavého nebo podobně strašného.
phoebe24: Ne
Majucha 66: to je síla
. Ale třeba měla ta matka smysl pro humor
Meander: teď nosí zaměstnanci T-mobilu trička, kde je na obrázku jakoby vystřižená díra a kus nahého těla. Také v tom někteří vypadají více zajímavě
moje devítiletá dcera šíleně zblbla do růžový barvy
. Už jsem podlehla a tak má sukýnky, trička, kšiltovku a spoustu dalších blbin v růžové
. Myslíte, že z toho vyroste?