Tak dlouho jsem mu mlátila do auta, až si mě vzal
Petr už asi tři minuty pozoroval z okna bytu svého kamaráda, kde byl na návštěvě, jak mu drobná tmavovláska ve snaze vyjet se svým WV Polo z řady, vytrvale obouchává nárazník. „Ty jo, pojď se podívat na tu holku,“ volá na přítele, „to si nevymyslíš“. Slečna se stále trefovala do registrační značky Petrova zánovního superba. Dříve, než se jí povedlo vyjet, zadařilo se jí odstranit RZ, která zprohýbána jako školní tahák padla k zemi. To už Petr za oknem nevydržel. „Já ji snad zabim, ta nána mi sundala značku,“ zařval a bera schody po třech odkvačil spáchat avizovaný zločin. Ani ve snu by ho v té chvíli nenapadlo, že ta nána bude za pár měsíců nosit jeho jméno a superbem bude brázdit silnice.
„Přilítnul a vypadal jako rozzuřený býk,“ vypráví dnes čerstvá novomanželka Ivana.
„Co kdybyste si madam koupila kolo?“ hulákal, „nebo máte pocit, že jste na pouti na autodromu? Já vám s tou pixlou vyjedu, protože na tohle se nedá dívat!,“ mával rukama jako na kajaku. „Já měla papíry pár týdnů a odhad vzdálenosti mám pod psa. Rozbrečela jsem se. Vzlykala jsem tam jako hloupá a pořád se omlouvala. To už tam byl i jeho kamarád a já si připadala ještě hůř. On se na mě najednou tak mile podíval a úplně se mu změnil výraz. Jejda, nebrečte, já to tak nemyslim, jen prostě to auto nebylo zadarmo, víte?“
V ten den přijela Ivana domů hodně pozdě. „Pozvali mě na kafe, protože jsem se hrozně klepala. No a já pak poznala, že je to báječný chlap, že je s ním legrace, a zamilovala se,“ vypráví mladá paní.
„Jak bych mohl tuhletu panenku zabít? Vždyť by to byl hřích,“ směje se Petr a dodává: „Já jí dal i toho superba. Ke svatbě, jako takový symbol. Vzpomínám na to rád,“ uzavírá.
Někdy je osud velice hravý, když nám postaví do cesty toho pravého. Člověk často žasne, jaké události svedou dohromady dva lidi, kteří spolu klidně potom stráví i zbytek života. A jsme zase u těch domnělých náhod. Prostě žádné nejsou. Všechno má svůj důvod.
Paní Kamila byla už dva roky rozvedená. Hodně pracovala a ze zaměstnání jezdila autem ke svým dvěma dětem,
„Napadlo mě, že vypadám asi dost zoufale, když jsem se přistihla, jak projíždím na seznamu seznamku,“ vzpomíná.
„Byli tam tucty mužů. Někteří psali romantické elaboráty o tom, jak jsou opuštění a hledají spřízněnou duši, jiní zase hned vyjmenovávali, co by se jim líbilo, div že si nediktovali míry,“ vypráví Kamila. „Pak jsem tam uviděla takový hezký nápis. Bylo tam jen: RÁD BYCH SE ZASE ZAMILOVAL. A to mi přišlo tak nějak milé. Nevěděla jsem, co bych odepsala, tak jsem napsala jenom: JÁ TAKY,“ pokračuje.
„Nějakou dobu jsme si psali a vyměnili si i fotky. Dlouho to netrvalo a dohodli jsme se na schůzce,“ vypráví.
„Přišel a hodně mě dostal tím, že měl veliký zájem o mé děti. Jaké jsou, jak se učí, co je zajímá. O sobě skoro nemluvil, jen když jsem se zeptala. Byl neskutečně milý, moudrý i hezký a já si říkala, že je divné, že ještě nikoho nemá,“ vzpomíná paní.
„Ještě nějakou dobu mi tajil, že všechno za něho psal bratr, který byl už nějakou dobu ženatý, protože on se prostě nedokázal donutit. Měl pocit, že inzeráty jsou k ničemu, že ho nikdo nebude chtít. Je to divné, ale když jsem později poznala jeho bratra, byl mi sympatický, ale rozhodně bych se do něho nezamilovala. I když jsou dvojčata, Roman je prostě jiný. Standa hezké věci píše, ale Roman je dělá,“ říká Kamila závěrem.
Dnes spolu žijí již několik měsíců a o svatbě se už jednou bavili. Tak hodně štěstí. No vida, a pak že inzeráty nefungují.
„Měl jsem akutní zánět slepého střeva a odvezli mě do nemocnice v Liberci. Bolelo to jako čert a já byl otrávený, protože jsem měl mít právě zápas. Hraji rugby a tohle nepatřilo zrovna k programu, který jsem si na ten měsíc vytvořil. Na ambulanci se se mnou moc nebavili a do půl hodiny jsem ležel na sále. Byla tam fůra doktorů a já byl vzteklý a unavený od bolesti. Čekalo se na anesteziologa. Říkal jsem si, kde se ten trouba fláká? Ať přijde, abych to měl už za sebou. Byl jsem lehce oblbnutý nějakou předešlou injekcí, ale vnímal jsem normálně.
Místo nějakého uspávače přišel anděl. Pohladil mě po hlavě a pravil: Za chviličku budete spinkat jako miminko, pane sportovec. Byla to tak krásná holka, že jsem přemýšlel, jestli už náhodou nespím. Něco mi pustila do žíly a já najednou nechtěl usnout, chtěl jsem se na ni dívat. Ale nešlo to. Jen jsem ještě stihl v nějakém transu říct: Miluji vás, vílo - a pak byl konec. Po probuzení jsem si její tvář pořád pamatoval. Vážně jsem se zamiloval. Poslal jsem pro ni, ale nepřišla. Když mě propustili, zkusil jsem to ještě jednou. Koupil jsem velikou kytku, našel jsem ji a rovnou jsem jí řekl, že jestli si mě nevezme, tak ať mě raději uspí na věky. A ona si mě před Vánoci vážně vzala!“ svěřil se nám sedmadvacetiletý ragbista Ivan z Liberce.
Osud se nás prostě neptá, jestli chceme. A někdy jsme mu za to dokonce hodně vděční.
Psali jsme také: ZDE
Jak se vám poslouchají romantické historky? Máte nějakou vlastní?
Nový komentář
Komentáře
Meander: Myslíš, že měl nějaký zánět
?
Meander: No jasně, zamiloval se asi do očí. Musím se ho zeptat...
tyrkys: Zachvátily oči?
tyrkys: jo ahá, ale oni ne vždycky nosí roušku (i když by měli
)
Kassy: Oprava: Orient EXPRES
michaela.kudlackova: Cože?
Taky mám svoji romantickou historku. V hlavních rolích: Já a On, ve vedlejších rolích: můj bývalý, homosexuální kamarád, foťák a Orient expes
tyrkys: Nejspíš ho zachvátily oči.
vládík:
ne pacient, ale ta anestezioložka ji určitě měla.
Příběhy by byly. Ale jednak mi je lidi kolikrát nevěřej, druhak žádný není s dobrým koncem... i když jak se to vezme.
Svatba nemusí být vždy ten "dobrý konec".
tyrkys: na sále pacienti roušku přes oči nemají
jinak lidi navykládají po narkóze neskutečný
je anesteziolog, takže o povídky tohoto typu nemáme doma nouzi ... a na sále jsme se neseznámili
Způsob, jakým jsem ho usápla já, je všechno, jenom ne romantický.
Dala jsem si na seznamku inzerát do rubriky cyklistika, ale zatím žádnej použitelnej
.
S manželem jsme byli seznámeni mojí bývalou kolegyní za účelem sňatku. Leta mi říkala, že zná jednoho hodnýho, použitelnýho a já jí nevěřila. Jemu říkala něco podobného, leta jsme ji posílali do háje, až jednou nás pozvala oba na kafe a bylo to.
seema- vraždící úchyl? toho jsem ještě nepotkala, zato spoustu "týpků" od chlapa, co ho na 1 randeti zajímal můj plat, přez chlápka , jehož první otázka byla, jestli bydlím v podnájmu nebo ve svým ,k chlápkům, co si stěžovali na bejvalky a špatně vychované děti( monolog , který trval hodinu).Zapoměla jsem na ty jež po 15 min mi nabídli sex, jeden dokonce hned společný víkend.
Pěkné
Já jsem zoufale nechtěla jít na kafe na slepo, které mi domluvila sestra s kamarádem jejího kamaráda...Ukázala mi fotku blonďatýho svalnatýho fešáka, přesně ten typ, co dle mého přesvědčení má sval i místo mozku a se kterým si nebudu mít co říct. Nakonec, abych jí odbyla, jsem si řekla, že půjdu, utéct můžu vždycky...Kafe nakonec trvalo 7 hodin a místo útěku bych si raději povídala až do svítání...no, to bylo v lednu a teď už máme jasno, že bude příští jaro svatba. Na to, že už jsem házela chlapy do žita, je to dobrej závěr
Nevím, co pořád chlapi mají s parkováním...Nárazník je přece od slova narážet
Na sále pod rouškou viděl, jak byla krásná
?
kareta: souhlas, a taky vykořisťovat, hláška dej mi najíst a uvidíme mi přilákala chlápka co s ním už nějakou dobu bydlím :-)
RZ sundavam docela pravidelne..no, ne doslova,ale s prazskym problemem parkovani mne vzdycky chytraci vypecou,ze zezadu i zepredu mam na vyparkovani cca 3cm..ale kdyz uz u toho nekdo byl, byl to starej nerudnej dedek..i v nemocnici byly jen zensky a ve fronte na kafe mne vzdycky oslovi maximalne totalni magor..seznamku radsi nezkousim..v mym pripade bych se urcite seznamila s vrazdicim uchylnym mimozemstanem...
prece ja: prezentuj se jako bestie, chovej se jako megera a půjdou po tobě jako čokl po uzeným