Byla často unavená, každou chvíli ji skolilo nějaké nachlazení, ze kterého se pak pěkně dlouho dostávala. K tomu ji pobolívala ruka a občas v ní přestávala mít cit. Rozčilovalo ji to natolik, že kvůli tomu odložila oblíbené háčkování. Jenže přestávala zvládat i běžné činnosti.

Foto: Shutterstock

„Zapnout malé knoflíky na blůze pro mě byl někdy nadlidský úkol. Problémy jsem měla třeba i s odemykáním dveří. Respektive s tím strefit se s ním do zámku. Třesoucí ruce a únavu jsem přisuzovala vyčerpání a stresu v práci. K lékaři mě dovedly až křeče v nohou a pocit, že jsou strašně těžké. Kvůli tomu jsem i zakopávala a byla čím dál neohrabanější,“ svěřuje se Dana, která podstoupila sérii vyšetření. Že bude diagnóza až tak zlá, to nečekala. Trpí Parkinsonovou nemocí.

„V nemocnici mi rovnou řekli, že mě sice nemohou vyléčit, ale nasadí mi léky, po kterých se moje příznaky výrazně zlepší. Ovšem jen dočasně. Ve třetím stadium nemoci se budou zase zhoršovat,“ říká dnes už odevzdaně Dana. Ne že by se se svou nemocí úplně smířila, ale učí se s ní žít, jak jen to jde. Jen je na to sama. Nikomu z blízkých se nesvěřila.

„Nechci jim už teď přidělávat starosti. Stačí, že je budou mít, až už to tajit nebudu moct. Až propuknou všechny příznaky naplno. Navíc chci, aby se ke mně chovali normálně, ne s přehnanými ohledy a soucitem. Jen by mi to stále připomínali,“ stojí si za svým rozhodnutím Dana, která své občasné problémy před rodinou omlouvá únavou a nemotorností.

Čtěte také:

Reklama