Lenka byla vždycky velmi citlivá, nicméně situace, v které se před pár měsíci ocitla, by srazila na kolena i otrlejší povahy. Půl roku žila s vědomím, že její bratr, který byl jen o dva roky starší, zemře. Lékaři celkem brzy stanovili neúprosnou diagnózu a také velmi přesně odhadli čas, který zbýval do konce. Lenka kromě smutku pociťovala samozřejmě i strach, že stejná nemoc zabije i ji. A také v tak mladém věku…
Krátce po pohřbu začala pociťovat neovladatelné úzkosti. Přepadaly ji v noci, ale i za bílého dne. Bez varování. Byla zoufalá. Pak ale potkala sympatického Karla. Zamilovala se a problémy na nějaký čas ustaly, respektive výrazně zeslábly. „Možná na to mělo vliv i to, že jsem prostě začala žít něčím jiným, než jen myšlenkami na to, co se stalo,“ začíná své vyprávění mladá žena, která ovšem paradoxně se svou novou láskou řeší zásadní problém: být upřímná, nebo něco ze svého života zatajit?
Její nový přítel je dle jejích slov báječný. Sportovec tělem i duší, racionálně uvažující člověk. Přesně takového parťáka křehká Lenka pro svůj život potřebovala. „Jeho schopnost být nad věcí a nedělat si s ničím moc starosti byly jako balzám na moje nervy,“ usmívá se smutně Lenka, kterou evidentně trápí, že o ní tento skvělej chlap neví všechno. „Ze začátku se mi o tom nechtělo mluvit, moje stavy určitě nejsou věc, kterou by se člověk chlubil na prvním rande. A pak už to nabralo takový spád, že se mi do toho nějak moc nechtělo, asi i proto že záchvaty úzkosti nebyly tak časté jako dřív a věřila jsem, že to úplně pomine,“ přiznává.
- Bohužel se tak nestalo. V nepravidelných intervalech se Lenka budí jí už dobře známou hrůzou. A poslední dobou je to ještě horší. Slova, která nedávno její přítel vyřknul, jí totiž příliš nepomohla.
„Byli jsme na nějaké akci, kde se sešlo víc lidí. Znáte to. Povídalo se u vína. Probíraly se naše životy i příhody známých, co tak člověk slyší. A někdo zmínil, že jeho bejvalka trpěla na panické ataky a že jim to dost ničilo jejich soužití. Můj přítel pronesl velmi rázně, že s ženskou, která má ´bordel´ v hlavě by on také nezůstal ani minutu. Zůstala jsem sedět jako opařená,“ svěřuje se s nepříjemným zážitkem Lenka, která teď neví, co má udělat...
Přečtěte si také:
- Práce s manželem ve společné firmě je peklo. Vyčítá mi, že pracuji méně než on!
- Jsem Popelkou ve vlastní rodině, zatímco mého bratra rodiče rozmazlují
Nový komentář
Komentáře
Vyhledat lékaře,psychologa.
Chudák holka :(, třeba chtěl být přítel jen mezi kamarády za frajera a kdyby mu to řekla narovinu v soukromí, tak by takhle hloupě nezareagoval (doufám). Pokud je to ten pravý parťák do života, ukáže se to pravdomluvností . Lence držím palce!
Smutné
Bohuzel panicke ataky se tykaji i mne. Bohuzel jsem byla dlouho pod vlivem sveho cholerickeho a zlého otce. Protoze na lidi na prvni dojem pusobi jako hodny pan, tak jsem dlouho mlcela a verila, ze se zmeni. Narozenim Kaji pred 4 lety jsem nasla odvahu rict dost a prestat s nim byt v kontaktu. Protoze i v 7 mesici me zamkl v baraku behem me navstevy a nechtel me pustit domu. Dlouhodoby stres si vybral svou dan. Mam uz par let panicke ataky. Bohuzel jsem nakonec zacala brat leky. Nebo bohudik? Zachvaty uzkosti uz skoro nemam a dokonce si vic verim