Jistě všichni víte, že ve většině českých restaurací pracují Ukrajinky. I v restauraci mého příbuzného jsou a příběh jedné z nich mě zaujal, až šokoval.

Je to mladá žena, asi ve věku 25 let. Je velice drobná, není nehezká, ale její obličej a výraz prozrazují únavu nejen z práce. Připadá mi milá a hlavně si nelze nevšimnout, jak je pracovitá. Dělá podřadnou práci jako je mytí nádobí, loupání brambor a také vytírá a myje toalety. Pracuje tu s malou přestávkou již několik let.

Právě pro tu dobu, kdy jsem ji zde přestala načas vídat, jsem se začala ptát, kde je. Bylo to jen pár měsíců, ale věděla jsem, že díky svému výdělku se jí daří zabezpečovat rodiče a sourozence na Ukrajině. Nikdo přesně nic nevěděl a já jednoho dne zjistila, že už zase stojí za dřezem a drhne hrnce.

Zkusila jsem i tentokrát začít s ní nějakou konverzaci, ale i přes to, že mi vše rozumí, se mi nepodařilo se s ní jakkoli sblížit. Je velice plachá a uzavřená.

Jednoho dne ke mne dorazila zpráva, že se svěřila jednomu z kuchařů se svým tajemstvím. V době před svým dočasným odjezdem se zde zapletla s nějakým českým mladíkem. Zdálo se snad chvílemi, že by se dalo mluvit o vztahu, ale bylo to jen zdání. Vztah nefungoval, a upřímně řečeno, kdyby se nějaký český mladík zavázal s mladou Ukrajinkou, velice bych se divila. Není třeba si nic namlouvat, faktem zůstává, že bohužel pro většinu české populace jsou tito lidé něco jako podřadná rasa.
Opakuji, bohužel, já si to nemyslím ani trochu.

Ze všech informací, které se ke mne časem dostaly, vyšlo najevo, že dívka tady byla a několik měsíců pracovala jako těhotná a jelikož je velice útlá, tak to nikdo nepoznal. Tu pracovní přestávku si dovolila jen proto, aby mohla jet domů na Ukrajinu porodit. Po třech měsících byla zpět a dítě nechala doma. V té době jsem také porodila dítě, a tak vždy, když ji zahlédnu, si vzpomenu, že má doma stejné dítko jako já, ale s tím rozdílem, že ho nevídá a nevychovává. Umíte si to představit?

Snažila jsem se s ní navázat kontakt a strašně ráda bych jí řekla, jak je mi to líto, že není se svým dítětem. Anebo bych jí třeba dala nějaké oblečení nebo hračky……. Ale bohužel mi nedůvěřuje a já si ještě netroufla jí ani naznačit, že znám její příběh. Byla by to zrada a ona by ztratila důvěru i v kuchaře.

Nedávno jsem tam byla s dcerou a ona si jí moc hezky všímala. Mluvila na ní a dávala jí sušenky. Šla jsem na chvíli z jejich blízkosti a když jsem se vrátila, viděla jsem její šťastný výraz plný slz, když se moje dcera hlasitě smála nějakému jejímu vydařenému vtípku. Jak mne zahlédla, okamžitě měla zase standardní pohled a odvrátila tvář.

Nevím, co prožívá a nemohu jí nijak pomoci. Jen se snažím s ní prohodit vždy pár slov a dát jí najevo, že ji nepřehlížím a že je mi sympatická. Mohu dělat něco víc?

Smutný příběh, já vím. Už ale slyším některé z vás, jak vyprávíte vaše špatné zkušenosti s Ukrajinci. I já jednu mám. Dva takoví zoufalci před lety okradli mou 80-ti letou babičku a nevím, jak by to dopadlo, kdyby má babička nepoužila svůj čiperný rozum. Ale co se týče těch ukrajinských žen, které vídáme ukryté v kuchyních našich restaurací, mám vyhraněný názor. Těžce zde pracují, aby uživily své rodiny doma.

A tak – buďte na ně hodní a snažte se k nim chovat jako k lidem. Člověk nikdy neví, co mají za tajemství……..  

         
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY