Dělala jsem takhle jednou důkladnou razii ve skříních. Už přetékaly a nešly zavřít. A tu na mě vypadla dávno zapomenutá malá černá krabička od bonboniéry. Nápis „Dětské dokumenty“. Nechcete se do ní podívat se mnou?

Sešitek staršího syna. 2. třída. Mé, do té doby velevzorné dítě, tam má očíslované poznámky:

1) Jsem hloupý. Nemám bačkory. Dnes si budu prát ponožky sám. (Nepral, prala je automatka.)

Následují další zápisy, dokumentující jeho roztržitost v tak raném věku (pořád něco zapomínal). Zajímavá je ovšem ta:

5) Nemám podepsanou poznámku (ta de facto patřila mně)

Sešitek mladšího syna obsahuje poznámky jiného kalibru:

Martin běhá o přestávce bez dovolení na záchod. Byl napomínán vyučujícími ze II. stupně.

Martin vykřikuje při vyučování. Snaží se kazit třídu.

Při samostatné četbě Martin hraje „formule“.

Dopis z tábora: Milá, přemilá maminko a tatínku!!! Vůbec se nám tady nelíbí. Přijeďte si pro nás! Moc vás prosíme. Vaši trpící H+M

Druhý den napsal M: Moc se mi tu líbí, chodíme se kopat.

Na zmuchlaném papíře (pravopis autora zachován): Co se má a nemá dělat v bungru:

1) Nesmí se hrát se sirkama a kouřit. (Jak to, že to nedodržuješ teď?)

2) Má se dělat pořádek. (Kde že ty loňské sněhy jsou!)

3) Nesmí se mluvyt sprostě. ( Jo jo, bejvávalo!)

Dopis Ježíškovi (diktovala dcera, když ještě neuměla psát):

Milý Ježíšku, chtěla bych od Tebe barbínovej baráček. Aby u něho byly Barbíny. A taky auto barbínový, jako má Verča. To mi úplně bude stačit. Pak už chci jen normální dárky. Děkuju. Tvoje Kačka

Úplně na dně leží srdce podepsané kostrbatým hůlkovým písmem:

MILÁ MAMINKO! MÁM TĚ MOC RÁD.

Taky máte doma takovou krabičku?