Pomalu, ale jistě se náš čas posouvá směrem k jarní rovnodennosti. Tato doba bývala u našich předků důvodem k významným oslavám. A vzhledem k tomu, že se s radostí a s úctou opírám v mnoha psaních o moudrost a zkušenosti keltských druidů, cítím povinnost věnovat jednu kapitolu právě jim.

Kdo byli druidové? Podle Ellen Evert Hopmanové to byli pradávní kněží a básníci, jež se od 5. století, kdy je vytlačilo křesťanství, stali předmětem neskonalé úcty i zdrojem mnoha omylů.

druidOni prý vybudovali Stonehenge - což se zřejmě nezakládá na pravdě, podle některých zdrojů byli bájnými obyvateli Atlantidy - pro toto tvrzení ovšem neexistují žádné důkazy. Romantičtí duchové 18. století, jako např. John Toland a Henry Hurle (oba svobodní zednáři), nám ve svých odkazech zanechali představu druida jako bíle oděného vousatého kněze se srpem v ruce. :-)

Zde panuje z mého pohledu jistá nespravedlnost, historici a zachycovatelé dějin totiž naprosto ignorovali dávná svědectví o existenci celých ostrovů obývaných ženami - druidkami i Talcitovo líčení černě zahalených druidek s řevem se snažících odrazit Římany u Anglesey v roce 61 n. l. 

Podle popisu současníků měl irský velekněz - hlavní druid, na sobě kůži z bílého býka a pokrývku hlavy z bílého peří, zdobené bílými křídly nebo pestrobarevný plášť se zlatými ornamenty. Je ovšem dokázáno, že bílé róby, ve kterých bývá mnoho druidů zobrazováno, si tito kněží oblékali pouze ke specifickým obřadům, jako bylo např. sbírání posvátných bylinek.

Jisté zprávy o druidech a jejich životě lze najít v prastaré galské pověsti Tain Bo Cuailnge z doby předřímské civilizace doby železné. V této legendě se mimo jiné praví o schopnosti druidů proměňovat se v jeleny či předvídat budoucnost. Legenda dále vypráví o skvělé schopnosti Keltů uzdravovat všelijakými kouzelnými metodami a zároveň o umění a znalosti bylin, které se nemocnému či raněnému vkládali přímo do rány. Na vážná zranění, z kterých tekla krev, se kladly kouzelné amulety a léčitelé nad nimi pronášeli účinná zaklínadla a zaříkávadla. O druidech panuje nesčetné množství legend a pověstí, v některých je jim přisuzována i schopnost rozpoutat vítr, pozvednout mlhu, vysoušet jezera a řeky, hory srovnat se zemí…

Náboženské obřady ctěných druidů se vždy odehrávaly ve speciálních prostorách. Jejich svatyněmi byly Nemetony, tedy mýtinky uprostřed lesa, chráněné valem nebo dřevěnou palisádou nebo jen hustými stromy. Předávání druidské nauky mělo svá jasná a tajná pravidla a trvalo až přes dvacet let, vždy se však odehrávalo v hloubi lesa, daleko od měst a vesnic. Učení starých druidů se mezi jednotlivci předávalo výhradně ústně, s minimem písemných záznamů, dělo se tak ve snaze zachování posvátnosti a jistou nedostupnost svého vědění. Což je známé i u jiných především řádů a společenstev.

Samotný název druid má pravděpodobně základ v předponě dru - což znamená tvrdý, pravý, odolný, stálý. Dru-vides pak byli pravé-vidoucí a název pro druidku byl ban-drui. Druidové se zabývali věštěním, kouzly, astrologií, teologií, právním řádem, medicínou, přírodními vědami hudbou a poezií. Bývali v takové úctě, že si je za rádce vybírali královny a králové. Dávní druidové bývali však také kronikáři, pokladnice moudrosti a vědění, živé knihy, jejichž doménou krom již zmíněného byla i hluboká znalost přírody, bohů a bohyň, zásvětí, vypočítávání rituálních a přírodních cyklů.

Čtěte také:

TÉMATA:
MAGIE