Moje vzpomínka je stará téměř 5 let.
Mého tatínka skolil infarkt, a tak ho odvezli do nemocnice, kde po týdnu zemřel.
Byli jsme z toho samozřejmě zdrceni, ale to, co mi pak řekla mamka, mi docela vyrazilo dech.
V tu noc, co táta zemřel, mámu probudilo jeho volání.
Probudila se a jelikož jí v tu chvíli nedošlo, že je táta v nemocnici, normálně mu odpověděla. Až pak jí docvaklo, že se jí to zdálo. Ráno přišel telegram, že táta je po smrti. Hodina souhlasila s noční příhodou.
Když jsem se to dozvěděla já (byla jsem s dětmi na chatě a vůbec netušila, jak vážný je tátův stav, protože máma mi to neřekla), uvědomila jsem si, co se dělo tu noc u nás. Naše mladší dcera tu noc skoro celou proplakala. Byla dědův mazlíček. Člověk by skoro řekl, že se děda byl rozloučit s těmi, které nejvíce miloval.
Probudila se a jelikož jí v tu chvíli nedošlo, že je táta v nemocnici, normálně mu odpověděla. Až pak jí docvaklo, že se jí to zdálo. Ráno přišel telegram, že táta je po smrti. Hodina souhlasila s noční příhodou.
Když jsem se to dozvěděla já (byla jsem s dětmi na chatě a vůbec netušila, jak vážný je tátův stav, protože máma mi to neřekla), uvědomila jsem si, co se dělo tu noc u nás. Naše mladší dcera tu noc skoro celou proplakala. Byla dědův mazlíček. Člověk by skoro řekl, že se děda byl rozloučit s těmi, které nejvíce miloval.
Možná to byla náhoda, ale možná taky ne, nevím......
V rodině máme i poměrně časté, že někdo zemře nebo se narodí na něčí výročí svatby, narozenin nebo svátku.
Můj taťka zemřel na svátek naší mladší dcery, manželova babička zase na jeho narozeniny, naše mladší dcera se narodila po jedenácti letech v den naší svatby, babička zemřela na výročí svatby svého prostředního syna, manželův otec zase zemřel na svátek své nejstarší vnučky.
A tak bych mohla pokračovat .....
Každopádně, i když nejsem věřící, mám dojem, že existují věci, které se prostě logicky vysvětlit nedají, nebo si je prostě vysvětlit ani nechceme. Je možná lépe to malé tajemno zachovat.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Taky jsem zažila něco podobného ale s trochu větším časovým odstupem, asi půl roku poté co otec zemřel a vyřídil jsem vše týkající se pozůstlosti jsem měla v noci úplně živý sen. zdálo se mi že otec sedí u mé postele a cítila jsem jak mne drží za ruku, byla jsem z toho zmatená a ptala jsem se ho kde se tu vzal a zmateně říkala že už nic nemá , ani byt a žádné osobní věci a on se jen usmíval a říkal že všechno ví, pak jsem se probudila.
Někdy mi to, holky, připadá, jako by ti umírající nechtěli, aby se na ně zapomnělo. Proto si vyberou někoho z rodiny, abychom si je rok co rok připomněli.
s tím loučením když někdo zemře, to je docela běžná věc
Žábina: *modra: i já
Žábina: taky tomu věřím
Pegušo, u nás je to s těmi daty také podobné ... jsou prostě věci mezi nebem a zemí
Večernice:my sice nejsme nějaká rozvětvená rodina,ale i u nás je to nepsaný pravidlo,že když někdo umře,tak na něčí svátek či narozeniny
takže věřím,že to u Peguše funguje stejně jako u nás...
loni v únoru zemřel můj tatínek a v tu noc co se to stalo jsem se taky probudila jako by na mě někdo zavolal...hodina taky souhlasila
věřím tomu, že než se dostane duše do úrovně odkud už nemůže přijít rozloučí se ještě s těmi, které dole zanechala