Tak už je tu máme zas. Krátké bundičky, ze kterých je nám zima, jen se na ně podíváme. Pardon, budu mluvit za sebe. Dlouho totiž vedu se svými dospívajícími dcerami takovou hru na trapné otázky a neslyšné, zato viditelné odpovědi.

„V tom chcete jít ven? Vždyť je tam zima, potáhne vám na záda!“

Jejich oči v sloup jsou mi jasnou odpovědí, že by se v „normální“ bundě totálně znemožnily.

Vzdávám to, jsou v přesile. Je pod mou úroveň z nich násilím strhávat „nevhodné“ kousky oblečení a zamykat je do skříně. To vhodné jim už totiž sama dávno nekupuji, neumím už jejich vkus odhadnout.
Navíc si moc dobře pamatuji, jak tolerantní byla k mým modelům moje maminka. A kdyby mi zakázala něco nosit, což se naštěstí nikdy nestalo, asi bych nešla do školy.

Zřejmě jsem tu shovívavost zdědila po ní, a tak jen bezmocně přihlížím, jak mé holčičky praštěné sledují módní trendy. Ale musím uznat, že jim to sluší a být mladší…

 

Dnešní móda se mi líbí. Možná je to tím, že mi v mnohém připomíná tu z mého mládí. Tenkrát se přece také něco podobného nosilo. Pamatujete?
Široké pásky, pruhované šály, vypasované košile… A bundičky do pasu. A když se něco nedalo sehnat, tak nám to šikovnější kamarádky spíchly doma v kuchyni na singrovce po babičce. Úroveň krejčovského zpracování jsme neřešily. Hadříky horkou jehlou sešité na nás jen hořely, ale to nám bylo jedno.

Byly jsme moderní.


Stejně se na to dívají i ty holky dnes. Chtějí se líbit a my jim můžeme jen závidět. Nejen výběr trendových hadříků. Ale i ty malé zadky, plochá bříška, štíhlé nohy.

 

Možná právě to je příčina naší kyselosti a babské kritičnosti vůči některým módním výstřelkům, které my si už dovolit nemůžeme.

 

Nemám pravdu?

 

Reklama