Dobré ráno, milé čtenářky Ženy-in.

Jestli brečím často? Téma pro mě a moji přecitlivělou dušičku jako stvořené. Odpověd je ano.

Brečím, když jsem štastná, brečím, když mám depku, brečím u smutných filmů, brečím při vzpomínkách, brečím u krásné hudby, brečím při pohledu na spící děti, často brečím vzteky...

Stačí, aby ve filmu pro děti z mateřské školky ubližovali pejskovi, a mám slzy na krajíčku. Stačí, aby na mě manžel trošku ostřeji houknul a už utíkám pro kapesník. Nedávno jsem se přistihla, jak se mi svírá hrdlo při sledování vánoční reklamy na Coca-Colu.

A to nemluvím o srdceryvných románech, při jejichž čtení docela otevřeně vzlykám jako najatá plačka.

Do kina se mnou manžel nechce chodit od premiéry Titanicu, kde moje táhlé vzlyky nesoucí se ztichlým kinem doslova rušily kolemsedící tak, že nevěřícně kroutili hlavou.

Ale na druhou stranu nesnesu vidět někoho plakat. Hlavně jsou to samozřejmě moje děti, kdy stačí slzička lesknoucí se v jejich tolik "nevinných a bezbranných" (manžel říká vyčuraných) očích a v momentě přestávám křičet, dožadovat se utření nádobí a kárat za druhou trojku tento týden.

Kamarádčiny slzy způsobí, že se uvolím hlídat o víkendu jejího nevychovaného a rozežraného synáčka, i když vím, že se já i byt z jeho návštěvy budeme týden vzpamatovávat....

Prostě jsem taková. Někdy, když jako jediná pláču na schůzi dobrovolných hasičů, kde mají veselé a legrační vystoupení naše děti, si říkám, že jsem až zbytečně přecitlivělá.

Ale možná díky tomu mám větší schopnost proniknout do druhých, třeba bolavých dušiček a porozumět jim. A třeba jim i pomoct. A to je přece dobře, ne...?

Krásný usměvavý den přeje

Maši


Milá Maši, ano, každá mince má dvě strany. Vaší citlivé dušičce už muselo ublížit asi hodně lidí, kteří si citlivost spojují se slabostí. Věřím však, že je i mnoho těch, kterým jste svojí citlivostí pomohla.

Jen se bojím toho, že Vaše děti budou slzy zneužívat stále víc... snad je manžel "postaví do latě" :-)!
Reklama