Poslední den roku je tu. Pro někoho zcela obyčejný den, pro druhé příležitost k oslavám. Pokud patříte do druhé skupiny, přiznejte se, že jste někdy měly chuť strávit Silvestr daleko od svého domova a v prvních minutách Nového roku pozvednout číši se šampaňským za světoznámou kulisou za zády, že? Třeba jako naše čtenářka Kristýna, která se vydala autobusem do Říma…

Všechny cesty vedou do Říma, říká se. A proč se zrovna na tuto cestu nevydat v posledních dnech roku a přivítat tak ten nový s kulisou světoznámého Kolosea za svými zády? Tak přesně na tuto prozaickou otázku si kladně odpověděla naše čtenářka Kristýna, která se loňský Silvestr rozhodla strávit jinak – romanticky a nevšedně po boku svého novopečeného přítele Mirka ve věčném městě zvaném Řím…

v vvv

„Každoročně, když jsem na chatě v Krkonoších se svou partičkou přihlouplých kamarádů trávila Silvestra, říkala jsem si, že příští rok už tomu bude jinak. Že si konečně Silvestr užiju, jak se patři, a nebudu znuděně civět na chatě, kde všichni akorát sedí na pohovce a chlastají a jediné, čemu je možné se smát, jsou hloupé sexistické vtipy našeho vrchního samozvaného komika Jardy. Proto když nadešel rok, ve kterém jsem získala práci a má suma na účte se konečně vyhrabala z nuzných studentských končin, rozhodla jsem se, že dám svým kamarádům vale a vyrazím do věčného města!“ začíná nám vypravovat Kristýna, mladá dáma, která se rozhodla prožít poslední minuty loňského roku jaksepatří a hlavně (ne)všedně...

„Byla jsem navíc krátce ve vztahu, a tak jsem neváhala a sobě a svému příteli pořídila pod stromeček čtyřdenní zájezd do Říma se silvestrovskými oslavami na jednom z nejkrásnějších náměstí světa Piazza Navonna. Můj drahý se sice moc netvářil, ihned jsem pochopila, že bude patřit do skupinky znuděných silvestrovských posluchačů opileckých historek svých kamarádů, ale jelikož jsem ženou koumavou, slíbila jsem mu, že si s sebou do batohu přibalím své nové prádélko, které mi Ježíšek naježil. To Mirka celkem navnadilo a z trošku vyčůraného vánočního dárku se začal radovat i on,“ vypráví nám Kristýna.

Když ale nastal den odjezdu, utrpěla Kristýna s Mirkem na pražské Florenci hned první šok. „Když jsme se 29. prosince brzy ráno vydali na naše místo odjezdu, nevěřili jsme svým očím – nejen že na nástupišti čekal zástup důchodců, ale hlavně i malých dětí. Nechápala jsem, že zrovna tito lidé chtějí oslavit Silvestr mimo svůj domácí krb. Pamatuju se, jak Mirek prohlásil: „Jestli ten malej parchant bude sedět celou cestu za mnou, vystupuju.“ Co čert nechtěl, malé rozkošné dítko jménem David, které k Vánocům dostalo zásobu závodních autíček, s nimiž vytrvale jezdilo po sedačkách, skutečně sedělo za Kristýnou a Davidem. „Romantická vidina se mi začínala trošku rozplývat, ale řekla jsem si, že až budeme na místě, vše se změní – Řím, Řím, Řím, přípitek na Piazza Navona, fontána di Trevi, Španělské schody, Koloseum… to jsem si celou cestu, kdy Davídek sjížděl svými autíčky za našimi hlavami svou nekonečnou rallye, vytrvale opakovala.“

„Čtrnáct hodin v autobuse se neskutečně vleklo, ale byli jsme konečně na místě! Mirek sice skoro vůbec nespal, a ani já jsem zrovna nevypadala nejčerstvěji, ale těšila jsem se jako malé děcko,“ vzpomíná Kristýna na pocit, když konečně dorazili do místa určení. Jenže v momentě, když Kristýna uviděla před Koloseem šílící davy turistů, kteří dostali naprosto stejný nápad jako ona, udělalo se jí mdlo. „Pamatuji si, jak Mirek prohlásil: „Tahle barabizna, to je jako ono, jo?“ a začal ve svém batohu štrachat spláclou housku se salámem s tím, že za jídlo nehodlá v tamních restauracích utratit horentní sumy. V tu chvíli jsem si řekla, že jsem asi fakt udělala tu největší pitomost, a začala jsem vzpomínat na naši chatu v Krkonoších a trapného komika Jardu.“

„Nechci vůbec říci, že mě Řím neuchvátil, ale ty davy lidí byly něco skutečně nevídaného. Víte, možná se to nezdá, ale vážně nejsem naivní, myslela jsem si, že to bude něco podobného jako v Praze, ale nedalo se to vůbec srovnat. Mirek i já jsme nakonec všechny památky během našeho výletu se skřípěním zubů a hlídáním všech našich kapes prolezli, ale myslím, že jsem poprvé ve svém životě skutečně pocítila, jak se asi cítí Číňan v metru, a fakt to není ráj!“ vypráví nám se smíchem Kristýna.

„Když nastal den D a měla odbíjet půlnoc, všichni jsme se společně vydali na známé římské náměstí Piazza Navona, kam jsme se bohužel ale ani nedostali, dav nás na něj vůbec nepustil. Jelikož se už asi za dvě hodiny po půlnoci odjíždělo zpět do Česka, báli jsme se jít kamkoliv dál od naší průvodkyně, a tak jsme byli s Mirkem v posledních minutách starého roku rádi, že jsme se neztratili. Během hromadného odpočítávání posledních sekund jsem se navíc modlila, aby se nám nic nestalo, jelikož to množství lidí bylo neuvěřitelné! Vše ale naštěstí dopadlo dobře, oslavy byly bouřlivé, lidé křičeli, bouchali šampaňské, odpalovali petardy, ale vše se obešlo bez úrazu, což bylo s podivem,“ líčí nám sugestivně Kristýna.

vvv

„Víte, myslela jsem si, že to bude super, Řím je vážně nádherné město, moc ráda se tam znovu podívám, ale skutečně ne na sklonku roku. Nakonec jsem ale ráda, že jsem si to prožila a vím, že podobný Silvestr bych už nikdy nechtěla zažít,“ uzavírá Kristýna, která dle svých slov letos s nadšením odjede do Krkonoš. „Dnes brzy ráno odjíždíme s kamarády a Mirkem na naši chatu a už se moc těším, až budu poslouchat přihlouplé Jardovy vtipy,“ směje se Kristýna a dodává: „Všem vám přeji krásný Silvestr a hlavně šťastný Nový rok!“

Pohodový Silvestr, ať už ve věčném městě či doma na gauči, přejeme za celou redakci i my vám, milé čtenářky!

Čtete také:

TÉMATA:
STŘEDOMOŘÍ