Ačkoli je výkřik v titulku tohoto článku němý, přesto mi stále zaznívá v uších. (Ne)pronesl ho Karel Roden v roli nešťastníka Šímy v jedné z vrcholných scén filmu Lidice. Troufnu si říct nejočekávanějšího domácího filmu letošního roku.

lidice

Dlouho jsem přemýšlel, jak pojmout recenzi filmu Lidice. Je zbytečné vracet se k historickým faktům - ty celý národ zná. Je zbytečné vracet se k peripetiím okolo slavného scénáře Zdeňka Mahlera a režisérskému kotrmelci Nellis–Nikolaev. A tak se vrhnu rovnou na filmovou pitvu...

Pitva řemesla

Z filmařského hlediska nelze Lidicím nic vytknout. Scénář Zdeňka Mahlera byl právem oceněn jako nejlepší Českým lvem v roce 2007 a troufnu si odhadnout, že to nebude jediná cena, kterou si film vyslouží.

Kamera Antonia Riestry je moderní a nenucená – využívá všechny stávající možnosti, přesto si na nic nehraje a svým přístupem člověka absolutně vtáhne do děje.

Hudba dvojice Michal Hrůza a James Harries je velkolepá i úsporná a skvěle dokresluje děj i emoce jednotlivých postav.

lidice

Režisér Petr Nikolaev se s tématem popral se ctí. Vybral si svou cestu a té se držel od začátku do konce. Ačkoli to pro diváka je cesta drsná, je zcela úměrná tak závažné látce.

A herecké výkony – k těm nelze nic dodat, jsou prostě absolutně dokonalé. Ze žádné role, byť té nejtitěrnější, jsem neměl pocit, že by byla příliš vypjatá, nebo naopak ležérní. Všichni jsou ve filmu lidmi z masa a kostí s vlastními osudy a propracovanou historií. Zkrátka celé to obrovské soukolí to sebe dokonale zapadlo.

Pitva děje

Film nedá divákovi od začátku do konce odpočinout. Úvodní milostná scéna mezi Šímou a jeho milenkou Marií je živočišná a předznamenává syrovost následujících událostí. Střih – oslava a první vražda. Střih – pohřeb. Střih – soud a vězení... fakta, která člověka vtáhnou do děje, jsou tu předkládána rychle a účelně, bez nejmenšího prostoru k přemýšlení – přesně tak se člověku dějí v reálném životě: Nemáte čas si něco rozmyslet, smůla.

lidice

Lidice vyprávějí příběhy obyčejných lidí na pozadí historické tragédie. Tenhle způsob filmové mluvy je pro diváka nejsilnější. Každý si dovedeme vybavit scény z vlastního života, které nám do filmu probleskují – řešení všedních i nevšedních problémů, jakými je prodej kola a koupě šicího stroje, to vše má za cíl udělat z dvojrozměrného plátna reálný příběh.

Bylo toho moc – chtělo by se mi odsoudit tragiku. Jenže ona k tématu prostě patří. A tak jediná výtka, kterou k Lidicím mám, zůstává spíše otazníkem. Je správné dovolit divákovi při pohledu na tak závažný film vydechnout? Nevím... každopádně Nikolaev se rozhodl tak neučinit. Pravdou je, že několik postav ve filmu nadhazuje humorné situace, ať už je to Šímův spoluvězeň, kterého mistrně ztvárnil Jan Budař, anebo bonmoty německých důstojníků, které ale v kontextu vyvolají spíše trpký úsměv nad chladnou bestialitou.

Nejsilnější scénou celého filmu pro mě byl návrat Šímy z vězení, kdy v zimě na poli po vypálených Lidicích hledá svůj dům. Scéna je němá, ale výkřiky Šímovy z ní čiší na všechny strany – ano, Karel Roden opět ukázal své herecké umění.

lidice

Zlá doba si vyžádala film, který není ke svým hrdinům nikterak laskavý, ani k těm přeživším.

Trailer

A tak...

Závěrem si troufnu říct, že jde právem o (dle mého názoru) nejočekávanější film letošního roku. To konec konců potvrdila i účast novinářů na projekci – nevím, jestli jste někdy měli tu možnost zajít si na nějakou novinářskou předpremiéru, ale povětšinou bývá sál zaplněn maximálně z poloviny. Na Lidicích byla plná Lucerna a novináři dostávali pro enormní zájem pořadník. Očekávání tedy bylo veliké a jsem rád, že nedošlo ke zklamání.

lidice

Toliko tedy k filmu Lidice – myslím, že by ho měl shlédnout každý Čech alespoň jednou. A mimochodem, nenechte si ujít originální závěrečné titulky, které memento dokreslují.

Kam dál?

Reklama