Nevím, jak vy, ale já prostě potřebuji sympatický záchod k tomu, abych svoje potřeby vykonávala v klidu a pravidelně. Je pravdou, že takový odskok v přírodě mi také není proti srsti… když se nerozhodnu čůrat v mraveništi jako letos v létě.

(Problém byl, že jsem vypila přes 2 litry minerálky, a když TO na mě přišlo, rozhodně se nejednalo o vteřinové vyčůrání. Kdepak, já čůrala a čůrala a čůrala, a mravenci zrzaví, hnusní si po mně lezli, jako by se vydali na průzkum neznámého lesního objektu. A já, vychutnávajíc si potřebu, samozřejmě neviděla ty malé potvory, které po mně šplhaly jak atleti po laně… Štípance jsem měla všude. Od nohou počínaje a – nejen – na zadku konče).

 

Ovšem nejhorší záchod, který jsem kdy potkala, byl na dovolené ve Vižňově. Bylo krásné léto a my si s přáteli pronajali chaloupku u Adršpachu. Chaloupka zvenku vypadala jako z pohádky, zevnitř vypadala, jako by v ní sto let nikdo nebydlel.


„Potřebuju čůrat!“ řekla Galina, moje přítelkyně.
„No… já taky… a kde tu je záchod?“ I daly jsme se do hledání a pátrání. Po pěti minutách jsme otevřely dveře, které vypadaly, jako by vedly do prasečího chlívku, a zděsily se. Toto byl náš záchod, na který jsme měly po dva týdny chodit?!

„No… tak tady čůrat teda nebudu!“ prohlásila razantně Galina a vydala se do blízkého lesíku.
Já ještě minutu stála a prohlížela onu místnost. Možná by se dala přirovnat ke kadibudce, ale k pořádně zanedbané kadibudce. Všude pavučiny, zápach mi drtil plíce, a ta díra, kam jsem měla čůrat, byla plná čehosi odporného, v čem si poklidně plavali červi sem a tam.

Jistě pochopíte, že po celé dva týdny jsme všichni chodili poctivě hnojit místní lesík.

 

 

Ale samozřejmě toalety nejsou ničím novým, byly už v dávných dobách, ač s těmi záchody, které známe my, nic moc společného neměly…

Věděli jste?

Ve Starém Řecku byly veřejné toalety jako první v centru Athén, tedy v místech, kde stály chrámy, soudy a jiné důležité budovy.

V Číně, v provincii Che-nan, objevili skoro 2 000 let staré veřejné záchodky, které měly kamenné sedadlo, opěrátko a drenáž pro tekoucí vodu.

V Anglii se nejvíce o zavedení splachovacích záchodů přičinil John Harrington a Alexander Cummings, který si jej nechal v roce 1775 patentovat.

Naopak taková Francie má zase prvenství v tom, že již v roce 1519 byl vydán zákon, podle kterého musela mít toaletu každá domácnost. V roce 1739 byly záchody poprvé označeny symbolem panáčka nebo panenky.

V Turecku by nás mohl zaskočit zvyk umývání pod tekoucí vodou. Protože zde většinou chybí toaletní papír, lidé se po vykonání potřeby pěkně umyjí u umyvadla.

Japonsko je zkrátka zemí neomezených možností. Tam vám dokonce během aktu změří množství tělesného tuku. Záchod tam také může svítit a sám zvedat prkénko. A ještě si můžete vybrat jednu ze šesti zvukových kulis, třeba zvonkohru!

V Singapuru buďte jako ostříži! Pokud totiž po sobě nespláchnete, bude vás to stát až 1 000 dolarů! 

A jak jste na tom s toaletou vy, milé ženy-in? Také potřebujete, aby ona místnost byla čistá a očím sympatická?
Chodíte bez problémů vykonávat potřebu i v přírodě?
Narazila jste někdy na záchod, který byl tak odporný, že jste se až otřásla?
A naopak: Kde byly pro vás ty NEJ toalety?

Reklama