Kultura stolování se země od země liší. Někde jsou obvyklá velmi přísná pravidla, jinde je to velmi volné. Před týdnem jsem se vrátil ze Srí Lanky, a tam se jí pravou rukou.
Když přijedu do cizí země, snažím se vždy poznat její skutečný život, ne ten falešný obraz vytvářený v hotelových komplexech.
Dokonce nám zazlívám, že ničíme původní styl života v rozvojových krajích, protože si tam přivážíme s sebou vše, včetně kultury stolování.
Na Srí Lance se na celém ostrově jí rukama, všichni, včetně úředníků s košilí a kravatou. Jen v místech s velkým výskytem turistů jsou k dispozici příbory a dělají takovou zhovadilost, jako pečenou rybu s hranolky.
Ale o tom psát nechci.
Srí Lanka mne velmi zaujala po kulinářské stránce. Shodou okolností zrovna tam žije jedna z nejlepších kamarádek z mládí mé ženy. Takže na nás Alenka čekala hned na letišti a na první dva aklimatizační dny nás převezla k sobě domů. A tam na nás čekalo první srílanské jídlo. Rýže s kari. Připravené její místní kuchařkou.
Jak jsem později zjistil, tak rýže s kari je tam jídlo k snídani, k obědu i k večeři. A dělají všechny možné varianty. S kuřetem, s rybou, s hovězím, vepřovým i mořskými plody.
Obrovským překvapením ale pro mne bylo, že oni si sedli s talířem na klíně na židli a začali se v té omáčce a rýži hrabat rukama. Pohled na její šestiletou dceru, kterak umně žmoulá rýži do kuličky, a pak si ji strká do pusy, mně vyrazil na chvíli dech, instinkt středoevropana mne nutil ji napomenout, ale když tak začala jíst i Alena a její muž Alex, začal jsem se tam cítit s příborem v ruce nepatřičně.
A když jsem pak dostal ke snídani String Hoppers s pálivým strouhaným kokosem a žlutou čočkou, odolal jsem nutkání dojít si pro příbor a zkusil jíst ty mazlavé nudle rukama.
A byl to pocit neskutečný, od počáteční opatrnosti, až po euforii z hmatového vjemu, který neznáme.
Na Srí Lance jsem ochutnal spoustu jídel, od lahodného khothu, přes devilled rybu a krevety, po různé verze kari. Zaujala mne datlová omáčka, jejich úprava čočky, fazolí a mnoho dalšího. Civilizační návyk jíst příborem jsem ale nedokázal překonat.
A nikdy jsem si nezvykl na pohled na krásnou místní ženu sedící za stolem, jak si pravou rukou míchá rýži na talíři s dalšími ingrediencemi, a pak si to sousto strká do pusy. I trochu erotiky jsem v tom spatřoval.
A také jsem díky tomu pochopil, proč jim nevadí ráno uvařit oběd i večeři, a pak to jídlo už neohřívat, ale jíst to studené.
Mimochodem, když jsem po návratu přistál ve Frankfurtu na letišti a čekal na spoj do Prahy, první, co jsem zkonzumoval, neboť mi to neskutečně vonělo, byl frankfurtský párek s hořčicí. A jedl jsem ho rukama!
Dnešní téma dne je Já a exotická jídla.
Na vaše příběhy, recepty i úvahy se těším na mailu
Nový komentář
Komentáře
nejlepší je bagrovačka
funnka — #4 aj muj pouziva jen vidlicku
tak to neni pro me ja nevemu ani kure do ruky vse pekne oddelavam vidlickou jedine hambaca ale ten je vzdy v papirovem sacku ,me to prijde divne jist rukama met je cele opatlane od jidla brrr
Já jsem dostala hroznou chuť na něco ..
Já jsem dostala hroznou chuť na něco ..
Párek jíst rukama je zcela normální, ale jiný jídlo, příborem, mimo hambáče
, a ty nejím 
Miluji jíst rukama,jídlo si lépe vychutnám
Rukama mi jíst nevadí,ale vadilo by mi,kdybych měla jíst to,o čem nevím,jakého je původu
Mě to vůbec nevadí jíst rukama, na chatě když grilujeme tak většinou všichni jíme rukama.
Rikina — #6 U nás je restaurace s velkým roštem nad ohništěm a dělají na něm dost věcí včetně klobás a já je ráda. Podávají se s oblohou. Já klobásy ráda, tak si ji dám a příbor použiju jen na tu oblohu
enka1 — #3 Klobásu v restauraci?
Takové věci se dějí? Párek či klobásu jím teda akorát tak na různých jarmarcích a poutích, a tam se to samozřejmě jí rukama... nějak by mě nenapadlo, že i v restauracích se podává klobása. 
Což, připusťme, může být moje bezbřehá naivita a nezkušenost.
stripek.stesti — #1 Datlová omáčka byla opravdu něco nečekaně výborného!
velice rychle bych si zvykla jíst rukama.To by se mi líbylo.Manžel vůbec nepoužívá příborový nůž.Jen vidličku
A nepamatuji si, že bych kdy párek jedla příborem. I klobásu v restauraci se nestydím vzít do ruky - pocintám se míň, než když ji kuchám nožem a vidličkou
Krásné! A datlová omáčka musí být boží! Si vždycky vzpomenu na návštěvu staročeské restaurace, kde nám přinesli koleno s velkou vidličkou, a když jsem požádala o nůž, tak mne okřikli, že se jí přece rukama :-))