Poznat budoucnost je snem snad pro každého člověka, ať mladého či starého, pána či kmána.
Moje babička bydlela na vesnici a měla výbornou kamarádku Žofku.


Byl čas prázdnin, škaredé počasí, pršelo jen se lilo, v kamnech praskal oheň a babiččina kamarádka přišla na besedu. Babička uvařila kafe, přinesla na stůl upečenou bábovku a začaly plkat. Nejdříve jsem si hrála, ale pak jsem se nudila a skákala děvčatům do řeči. Holky nějak přešly na téma o hřbitově, duchy a věštění. Natahovala jsem uši, aby mi slůvko neušlo, oči na šťopkách.

,,Babi, umíš věštit?" ptala jsem se babičky.
,,Ne."
Žofka mrkla na babičku.
,,Věry, nastav ruku."
Podala jsem jí levou, ona ji jemně uchopila a prstem jela po dlani, dělala kříž a "věštila": ,,Tady je čára, tady je kříž, studenou vodu piješ a teplou chčíš."
Konec.
Vykulila jsem oči, polkla a začala bečet. Babička se smála: ,,Teda, Žofka, dyť je to malé děvčisko, neuč ho sprosťárně!"
Žofi se bránila: ,,Fanči, chceš mi namluvit, že to není pravda?"

Je to jedna z mála pravd.

Pěkný pohodový den při věštění
arjev


K tomu asi není, co dodat. Je to tak. Je to pochopitelné. Zdá se, že když si nebyla Žofka při věštění jistá v kramflecích, věštila radši to, o čem byla přesvědčena, že je pravda. A tady se teda nesekla. :-)

Reklama