„Abych byla upřímná, tak se vlastně za to vzhledem k okolnostem dost stydím a před svým okolím z pochopitelných důvodů tajím, ale vám prozradím, že jsem šťastná jako nikdy před tím,“ téměř zašeptá pohledná Vanda a její vzezření potvrzuje, že to nejsou jen slova. Tak vitální pohled očí člověk hned tak v davu nezahlédne.
Foto: Shutterstock
„Ještě počátkem roku jsem byla někdo jiný,“ svěřuje se a pokračuje ve vyprávění: „Chodila jsem do práce, která mě sice bavila, ale totálně vyšťavovala. O víkendech se muselo s partou někam jet, to jinak nešlo. A vlastně i téměř každý večer se konala akce, na které nebylo společensky přijatelné chybět. Jednou ji organizoval ten, podruhé tamten. Kontaktů v branži není nikdy dost,“ vysvětluje. Život ve stylu rychle a zběsile, dalo by se říct. Téměř žádný čas na pořádnou relaxaci, na tolik potřebné soukromí.
Proto v práci úspěšná Vanda skutečně šťastná doposud nebyla. „Zkoušela jsem marně všechny ty kurzy osobního rozvoje, ale bylo to úplně k ničemu,“ vzpomíná na dobu před několika málo měsíci, kdy si myslela, že to bude muset všechno zabalit a vrátit se pod rodnou střechu do malé vísky. Žila sice život snů, jak se říká, ale ve skutečnosti mlela z posledního. „Strašná únava mě svírala, kdykoliv jsem se měla někam vypravit,“ popisuje a dodává, že šťastný výraz, jenž byl v její profesi vyžadován, si doslova kolikrát do obličeje vpáčila.
„Cítila jsem se zajatcem budoucího času. Žádný život v přítomném okamžiku, jak jsem si přála. Stále mi v hlavě vyskakovaly myšlenky: Kam ještě půjdu po práci? Jak se mám obléct? Jaké jsou plány na víkend? V kolik se vyjíždí?“ vzpomíná na dobu, kdy byla v permanentím stresu.
„Bylo to opravdu děsivé. Tolik možností, a tak málo času - kdo by odolal?“ snaží se popsat situaci, v které žila několik let a jež ji vyčerpávala. Ale zároveň neměla odvahu z ní vystoupit. „Když člověk přijde za prací do velkého města a uspěje, nechce si přiznat, že je toho časem na něj moc,“ vysvětluje a prohrábne si vlasy, jako by chtěla tu ponurou vzpomínku dostat z hlavy ven.
Teď totiž žije život, který jí přijde dokonalý. „Mám práci, která mi jde a baví mě, ale nemusím vlastně nikam chodit. Žádné zbytečné schůzky, žádné porady, které mi zabíraly čas, žádné zbytečné plýtvání drahocenným časem na strašně důležitých večírcích,“ pochvaluje si současný stav, a zároveň se prý stydí, protože ví, že pro mnoho lidí je to setsakramentsky těžké.
Foto: Shutterstock
„Vím, že to není trvale udržitelné a ani bych to tak samozřejmě napořád nechtěla. Ale myslím, že to mnohým ukázalo směr, odkrylo, co je skutečně důležité,“ vypráví nadšeně a hned to také vysvětluje: „Já už třeba vím, že nepotřebuju ke své práci každý večer někde společensky popíjet, že nepotřebuju ke svému štěstí vyrážet víkend co víkend se svými kolegy na akci, kde se stejně mluví jen dokola, aniž by se něco smysluplného vymyslelo. Až tohle skončí, chci žít dál v podobném režimu. Vyhovuje mi být ponořena „do svého“ flow, nekoukat na hodinky, že je třeba se už někam vypravovat,“ dokončuje svou úvahu a usměje se. Sálá z ní skutečně mimořádný klid.
Nový komentář