Zdravý vzduch, koupání, vůně lesa, stanování a hledání nových kamarádů jsou hlavními taháky letních táborů, jak pro zdravé děti, tak i pro děti s postižením. Postižené děti to ale mají s výběrem tábora složitější. Je tedy vhodné dát postižené dítě na tábor, kde budou stejné děti, nebo jsou naopak lepší tábory kombinované?
Táborová kamarádství – přátelství na věčné časy?
Letní tábory jsou ideální příležitostí k navazování nových přátelství a kamarádství. U postižených dětí to platí úplně stejně. Specializovaný tábor jim ukáže, že nejsou na světě jediní, kdo má daný zdravotní problém, a navíc si mohou s ostatními sdělit i různé zážitky a „fígle“, jak se s nemocí vyrovnat nebo si usnadnit život. Tábor navíc pomůže dětem dodat zdravé sebevědomí, odbourat nejistotu a strach z kolektivu.
Navíc na takovýchto specializovaných táborech je vždy dostatek ošetřovatelů a vyškoleného personálu, který je dětem vždy a za každé situace k dispozici. Přesto se na takovém táboře nemusí děti s lehčím postižením cítit zcela dobře. Mohou se totiž cítit tak trochu „odtržené“ od reality, na kterou jsou doma při styku s ostatními vrstevníky zvyklí.
Ve veřejnosti kdysi převládal názor, že je třeba postižené děti separovat od zdravých, protože jednak potřebují více péče, a také by mohly „normální“ zdravé děti „brzdit“. Opak je však pravdou. Pokud jsou tábory smíšené, zapadnou postižené děti lépe do kolektivu zdravých děti. Ty si pak naopak uvědomí, že na světě nejsou pouze zdraví lidé, a naučí se postiženým pomáhat a respektovat je.
Jak ukazuje příklad tábora, který se už několik let koná v Jeseníkách, děti mezi sebou většinou nedělají rozdíly. Na tomto táboře se každý rok spřátelí celá řada postižených i zdravých dětí, hrají spolu celotáborovou hru, podnikají různé výlety, a učí se tak respektovat jeden druhého.
Pět rad, jak se připravit na tábor
- Zjistěte si, kdo tábor organizuje, jaké má požadavky a zda je způsobilý a schopný zajistit postiženým dětem se speciálními potřebami odpovídající péči. Pokud je to možné, navštivte místo konání tábora.
- Vybavte dítě dostatečným množstvím léků, které pravidelně užívá, a informujte o tom kvalifikovaného zdravotníka.
- Pošlete děti na tábor se sourozencem nebo s kamarádem. Pomůže to překonat prvotní bariéru strachu.
- Uvědomte si, že vaše návštěvy dítěte na táboře nejsou vhodné jak z výchovného, tak ani z psychologického hlediska.
- Nebojte se. Děti jsou velice přizpůsobivé a rychle si na všechno zvyknou. Dokonce se jim pak třeba ani nebude chtít domů.
Připravil server www.rustovyhormon.cz
Na jaký tábor jelo/pojede vaše dítě? Máte zkušenost s postiženými dětmi coby táborníky?
Nový komentář
Komentáře
Mému synovi teď na jaře diagnostikovali Aspergerův syndrom. Na táboře byl poprvé vloni. Měl Keltské témě. Vedoucí naprosto úžasní. Letos jel se stejnými vedoucími, téma bylo trochu jiné a bydlení také. Před táborem jsem hlavní vedoucí informovala co synovi zjistili. Říkala mi, že tuto poruchu zná, že někde na to téma i něco psala. Pak jsme byli nuceni na tábor zajet a hodili jsme řeč, jak to syn zvládá. Vedoucí nám vyprávěla, že má známé, kteří mají syna se stejným problémem a že je to někdy opravdu náročné s nimi vyjít. Nicméně tato vedoucí pracuje celoročně v Domě dětí a mládeže a musí to být talent od boha. S dětmi to umí, i s velkými raubíři. Je naprosto úžasná.
A přikláním se k názoru kubivet. A tak nějak by to mělo být i ve školách. leckde učí a vychovává děti člověk, který je vlastně nesnáší.Tak by to být nemělo.
pajda — #3 pajda — #3 A co bylo bezkonkurenčně nejtrapnější bylo, jak neustále opakoval "já jsem jako oni, já jsem hrál, já jsem dělal..." i když si všichni byli vědomi, že nehrál, nedělal...
no-s postiženýma jsem se setkala v rámci své profese-možná ty vaše slova vyrvu s kontexu-ale pokud jste to takhle viděla vy jako vedoucí(aspon myslím že jste psala že to znáte z té ::druhé strany::) tak není divu-že to tak viděli i vaši ::zdraví svěřenci::
Nejsem matka Tereza-nespasím svět -ale práci s postiženýma může dělat někdo-kdo jejich::nenormální-normálnost chápe.
A to by podle mě měl zvládnout každej kdo chce dělat s dětma.na jakýmkoli táboře.-
A jinak souhlasím s Janou Vi -že děti tohle moc neřeší-pokud to berou jako fakt.Pro ně je to kamarád-a neberou to jako dospělí.Pokud ovšem od dospělých odkoukají to-že to že je někdo jinej-je celkem normální.Takže tábory smíšené podle mě fungovat můžou a mužou to být přínosné pro obě strany.Akorát jde potom o vedoucí(vychovatele) kteří by měli být dostatečně vyškolení a znát problematiku postižených.
Pokud jim jak píše átéčko-ubližovali když se vedoucí nedívali-je něco špatně-ale asi ne jenom v těch dětechSamozřejmě jde o míru postižení-ale počítám že tady bylo myšleno postižení s kterým by takové dítě mohlo samo být někde mimo domov.
Moje dcera je od včera na táboře, jezdí tam už několik let. A tam jsou děti zdravé společně s několika, které mají nějaký zdravotní problém. Funguje to tak už hodně dlouho a kromě pár dětí, které znám, nevím, které děti jsou jak postižené, protože to Katka neřeší. A z toho, co o táboře pokaždé slyším, mám dojem, že nikdo nikomu neubližuje.
Jitulinka — #2 existuje tu zavřené aud. kam chodí ž-in co mají někoho zdrav.post. v rodině.
Pokud máš zájem napiš si mi o přístup.
Mám pohled z druhé strany -mívali jsme takové dítě na táboře. Pro všechny zúčastněšné to byl očistec a řekla bych, že nejhorší to bylo pro toho nemocného. A co bylo bezkonkurenčně nejtrapnější bylo, jak neustále opakoval "já jsem jako oni, já jsem hrál, já jsem dělal..." i když si všichni byli vědomi, že nehrál, nedělal...a jakmile jej někdo nehlídal, hned to dostal od zdravých "vyžrat". Souhlasím s tím, že by postižení měli být s potiženými - vždyť celý jejich život je o tom, že se jim neustále okolí přizpůsobuje a ne každý je takové oběti schopen.
átéčko — #1
Mám taky postižené dítě,ráda bych ji dala na tábor,ale kdybych měla na výběr spíše bych se rozhodla dceru dát na tábor se sobě rovnýma.
Přesně jak píše átéčko
K tomu mám co říct.
Syn je mentálně postižený a jezdí na tábory moc rád.
Zpočátku byly tyhle tábory smíšené, neboť se zdálo, že zdraví budou postiženým pomáhat.
Omyl! Pomáhali jen někteří a jen pokud se dívali vedoucí. Pokud nebyli v dohledu, postiženým prý i ubližovali.
Mají tedy tábory pro sebe. Je to skvělé, protože tyto akce pořádají opravdu skvělí lidé.