Může být něco více reprezentujícího ženy než Český, bývalý Československý svaz žen? Ještě než odpovíte, že rozhodně může, přiznám se, že jde o otázku řečnickou. I když scestná není. Podle policejních statistik totiž roste kriminalita žen, a tomu odpovídá i situace v jejich svazu. Ženy vždy byly spíše pachatelkami hospodářské trestné činnosti než té násilné. A předsedkyně Českého svazu žen, Zdeňka Hajná, je toho zřejmě pěkným příkladem. Ačkoliv rozsudek ještě nepadl, takže zatím je podle právních norem čistá jako lilium.
Ženy se emancipují i ve zločinu
Kromě řady nesrovnalostí v účetnictví a záhadného zmizení nemalého majetku svazu žen probíhá od roku 2005 pod záštitou tohoto svazu projekt Equal, jehož cílem je pomoci ženám sladit své mateřské a pracovní povinnosti. Výsledky miliony podpořené akce jsou však mizivé. Možná, že paní předsedkyně pojala emancipaci žen spíše v duchu výzkumu forenzní psycholožky Šárky Blatníkové. Ženy se totiž podle výsledků této studie emancipují nejen v pracovní sféře, ale i ve zločinu.
Kavalírská hypotéza
Na ženy v ČR připadá třináct procent z celkové kriminality, což stále ještě není příliš, ale číslo pomalu roste. Od devadesátých let už stouplo téměř dvojnásobně. Navíc je třeba počítat s takzvanou kavalírskou hypotézou, podle které se policisté – většinou muži – chovají k podezřelým ženám podvědomě shovívavěji než k stejnému pohlaví, a tak je odhalených a usvědčených žen na počet pachatelek procentuálně méně než mužů.
Především hospodářská...
Jak již bylo řečeno výše, specialitou žen je stále ještě hospodářská trestná činnost, na které se podílí téměř z jedné třetiny, naopak nejméně páchají delikty mravnostní. Při násilné trestné činnosti bývají ženy často spolupachatelkami, které ke zločinu přesvědčí jejich partner, ať už příslibem luxusu, nebo psychickým a někdy i fyzickým nátlakem.
Svatba jako pojistka
Výzkum Šárky Blatníkové nepotvrdil předpoklad, že zločinů se častěji dopouštějí ženy z rozvedených rodin. Naopak, tři čtvrtiny pachatelek pocházely z rodin úplných. Ale jako jakási „pojistka proti zločinu“ zřejmě slouží vlastní svatba – jen třináct procent všech pachatelek bylo vdaných. Ženy za mřížemi také nebývají žádné puťky domácí – většina z nich umí okouzlit, snadno navazují povrchní vztahy, ale do hlubších citových vazeb se nechávají zatáhnout jen málokdy. Bávají chladné a sobecké – jediný, na kom jim záleží, jsou často ony samy. Výjimku pak tvoří kategorie žen, které se dopouštějí zločinů z lásky – například aby finančně zajistily své děti nebo pomohly partnerovi.
Za vzrůstající kriminalitu žen může zřejmě paradoxně i jejich celková emancipace – ženy zkrátka mají více příležitostí ke zločinu, především v hospodářské sféře.
Zdroj statistik ZDE.
Další zdroje: www.ok.cz, iDNES.cz
Co myslíte, chovají se policisté opravdu k ženám kavalírsky? Máte nějaké zkušenosti s policií ČR? Dobré nebo špatné? Myslíte si, že byste byla schopna zločinu? Co by Vás nejspíš motivovalo?
Nový komentář
Komentáře
gentiana: já se při vyplňování DP kriminálního jednání nedopouštím, zjevně je se mnou něco špatně
Meander: Tohle těžko. Ale výsledky výzkumu Šárky Blatníkové jistý server (a možná i více serverů) také komentoval. Doporučuju nahlédnout pod článek - jsou tam uvedeny zdroje
.
Včera jsem tohle četla na jednom zpravodajském serveru.
Evikus: to nejde, vzpomeň si na paní Jaques. Kdyby se tak jako ona choval chlap tak tak lidi řeknou, že s ním jednali mírně. Ale protože se tak chovala žena tak chudáka policajta vyhodili a holka je teď v parlamentu.
gentiana: Add placení daní - musím naprosto souhlasit
Jinak já mám výborné zkušenosti se zásahovkou - na to, že na mě mířili zbraní, byli neuvěřitelně korektní, slušní a nebála jsem se, že s tím neumí zacházet - a naprosto tristní zkušenosti s Městskou policií - člověk, který si málem ustřelí zadek, když tahá zbraň, by ji prostě neměl nosit...
Policajti? Kavalírsky? A na to přišel kdo, nejspíš někdo, kdo neviděl poldu v akci. Např. jdu hlásit krádež.
Já: "Dobrý den."
Policajt: "Co chcete?"
J: "Dobrý den"
P: "No tak co chcete?"
J: "Okradli mě, tak to jdu nahlásit." (usoudila jsem, že policajt vyrostl mezi divokými prasaty, když u nás vlci nejsou, a princip pozravu mu zůstal utajen, tak jsem ho přestala trápit)
P: "To ste blbá, že ste se nechala vokrást...."
J: "To možná jsem, ale to není vaše věc, vaševěc je, že mě okradli."
P: "Nojo, no, furt."
Pak už se teda přistoupilo k sepsání papírů, dokonce v nich nebylo příliš mnoho hrubek.
Když u rodičů ve čtvrti řádil notorický zlodějíček, který lezl, kdekoli byla škvíra, tak jenom máma volala policajty několikrát, i s tím, že tu je cizí člověk, co chodí po garáži - on pokaždé utekl někde přes zahrady, jakmile se začalo něco hejbat a máti pokaždé dostala vynadané do hysterek. Nakonec si ho chytil tata sám a tomu vynadali, že co je volá, že si to s lupičem má vyřídit sám ručně. Takže nejen, že se nechovají ani kavalírsky ani slušně, ale ani profesionálně.
A zkušeností by bylo víceji, i docela dobrých, pražská kriminálka je docela v pohodě, jednou jsem narazila na ty dopraváky, co mají ty Mondea co jezdí 250 a chytají řidiče, co jezdí 250 (rychlostní rekord mého taty je 280, tehdy zjistil, že mu u auta nefunguje omezovač. Blbec se s tím přiznal matce:D). Ti taky umí mluvit a dokonce i rozumně.
Zločin.... Ano, dopouštím se protiprávního jednání pokaždé, když vyplňuju daňové přiznání. Jako každý v této zemi. Je to ta situace, kdy je jednání spravedlivé, ale nikoli legální. Dokážu si představit mnoho situací tohoto typu a doufám, že kromě placení daní se do nich nedostanu.
* Měli by se ke zločincům chovat stejně, ať jsou to muži nebo ženy.
.
.
* Ano, mám.
* Spíš neutrální. Jednou mě vezli domů z diskotéky, protože jsem sebou neměla občanku a nevěřili mi, že už je mi 18. Bylo mi 22
* Nevím
* Ochrana a obrana nejbližších.