Dobré ráno,

tak tedy on to nebyl ani tak můj nápad, jako spíš nápad dalších členů rodiny, ale mne potřebovali k jeho realizaci.

Mí prarodiče vlastnili chalupu, kam se vždy sjížděla celá široká rodina, aby si ta „starší" část odpočala od města a ta „mladší" část pořádně zařádila. Vzhledem k tomu, že mí rodičové byli nejstarší z dětí prarodičů a já pak jejich nejstarší vnučka, v té době zatím jediná, tak jsem měla docela blízko ke svým tetám a strejdům, a tak jsem toho i náležitě využívala, oni samozřejmě také.

Jak bylo zvykem, na chalupu se odkládalo všechno možné i nemožné, a tak se tam jednoho dne objevila černá kožešina, prý ze psa, tipovala bych to na „novofudlanďáka". Já, která měla 14 kg, když jsem šla do první třídy, jsem se s ní přikryla celá. A tak vznikl ten nápad.

Tehdejší omladina přeze mne onu kůži přehodila, já klečela na všech čtyřech a hráli jsme si na pejska. To mne ještě nikdo ze „starších" neviděl. Pak přišel můj tatínek a mne nenapadlo nic lepšího, než po čtyřech dojít k němu, otřít se mu o nohy a zavrčet. V tu chvíli zařval, vyskočil tak metr dvacet vysoko a chtěl mne, podle jeho pozdějších slov, nakopnout. (Muselo to být asi šokem z leknutí, protože můj tatínek jinak psy miluje, na oné chalupě má nyní trvalé bydliště a dva psy.) No naštěstí to neudělal, já vyvázla bez pohromy a všichni kolem se váleli smíchy, protože po tom hrozném řevu se samozřejmě seběhli.

Ještě dneska můj tatínek, dnes už rok dědeček, vypráví, že se tehdy šíleně lekl, protože v té době nikdo v rodině psa neměl a on nechápal, kde se tam vzal. A kůže je tam pořád a čeká, až se pod ni schová první vnuk další generace.
 
Hezký den
 
Julie75

Děkujeme za nádherný příběh :)

Tak tohle bylo pěkně využité kouzlo nechtěného :)

Tak co, ženy-in, trumfnete tenhle příběh? Napadl Vás nějaký pěkný trhlý nápad, který jste realizovala? Nebo někdo z Vašich známých? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

Reklama