Na konci čtvrté třídy jsem se musela rozhodnout. Jaký cizí jazyk se budu učit? Nakonec jsem zvolila němčinu. Bylo jen pár let po sametové revoluci a angličtina v té době ještě nebyla „in“.

 

Navíc jsme bydleli v jižních Čechách, a tak rozhodl i fakt, že k německým hranicím to máme přece jen mnohem blíže než k těm anglickým.

Rodičům, kteří z cizích jazyků uměli jen základy z ruštiny, přišla němčina jako to nejlepší řešení. A já se „ponořila“ do vět jako například „Wer ist das?“ či „Mein Name ist Ute.“

 

Ze začátku jsem byla němčinou nadšená. Vše podporoval i fakt, že moje neoblíbenější hračka byla Barbie od Mattela a v televizi jsme kromě českých programů „chytili“ i ZDF.

 

Jako očarovaná jsem několik hodin dokázala sledovat reklamy z Německa. Oproti českým byly v té době tak jiné. Barevné. Usměvavé. Moderní. Nabízející, co jsem neznala. Ve chvíli, kdy jsem navíc dokázala zachytit pár německých reklamních rýmů a sama si je přeložit, byla němčina o to lákavější.

 

Další implus k učení byl, když jsme se s celou rodinou kolem roku 1991 naskládali do Škodovky 105 a vypravili se do Německa. Obdivovali jsme všechno. Děda nás v jednom městečku dokonce vedl na poštu. Omyl by byl si myslet, že potřeboval někomu poslat pohlednici. Chtěl nám jen ukázat, jak je budova krásná a přepychově zařízená.

 

Když si na to zpětně vzpomenu, připomíná mi naše výprava v mnohém scénu ze Slunce, seno,... Jak moc jsme se podobali rodině Škopkových v okamžiku, když jsme zastavili v malé vesnici u místní pumpy. V Čechách zvyklí na ruční spouštění a zavírání přívodu vody, jsme nebyli schopni pochopit princip spouštění na fotobuňku.

 

Jako malá holka jsem jen tiše pozorovala shon rodičů a dědy, kterak se snaží sehnat někoho z místních, aby nám pomohl vodu zastavit.

 

Nakonec se odněkud vynořil postarší pán a při pohledu na naše auto, taťku, který na něj chrlí česká slova, a dědu, jak se snaží připomenout si učení před čtyřiceti lety, s ledovým klidem přistoupil k pumpě – voda začala téct a po chvíli přestala.

 

Na střední škole jsem z němčiny odmaturovala. Moje znalost byla na požadované výši. Ale. Němčina se stávála stále méně populární. Angličtina začala vést na žebříčku popularity všude v Čechách, i v těch jižních.

 

Moje Barbie je dávno zahrabaná na půdě. Reklamy na ZDF mě nebaví, viděla jsem je totiž snad stokrát v české verzi. A spouštění vody na fotobuňku najdu téměř na každém veřejném záchodku. Navíc se mi zdá, že ani učení se německého jazyka dnes už neletí.

 

Nebo se pletu?

Učí se vaše děti němčinu? Proč jí (ne)daly přednost před anglickým či jiným cizím jazykem?

A co vy? Učila jste se německy? A co vám dělalo největší problémy?

9. Autor sousoší - kvadrigy (sousoší znázorňující symbol míru) na berlínské Brandenburské bráně?

Reklama