To, že si manžel našel milenku, jsem poznala díky sexu... Vždy byl hrozně vášnivý, náruživý, chtěl se milovat i dvakrát za den. A náhle... jakoby se z něj stal jiný muž.

 

Sotva mě políbil, v posteli se mě ani nedotknul, až jsem někdy měla pocit, že jsem snad prašivá.

Jeden večer, kdy jsem se k němu přitulila a on mě opět odstrčil, jsem to už nevydržela... „Ty někoho máš, viď?“ řekla jsem mu na rovinu.

Vysmál se mi a řekl, že to je pěkná pitomost, že je jen unavený.
Ale nenechala jsem se odbýt. „Dostala jsem anonym, a tam mi nějaký dobrák vše napsal...,“ zalhala jsem. Prostě jsem hodila návnadu a čekala, zda zabere.

 

Zabrala.
Náhle to z něj začalo lézt jak z chlupaté deky.

Do práce k němu nastoupila nějaká mladá holčina a začala po něm vyjíždět. A on? Chudáček!!!!! Co mohl dělat jiného, než se s ní vyspat! Že?

 

Když mi to líčil, chtělo se mi brečet, ale zároveň jsem myslela, že ho zabiju....
Nedokázala jsem pochopit, jak mi něco takového ON mohl udělat?

 

Ptala jsem se ho, proč? Proč se s ní vyspal? Co u ní hledal? Co mu u mě chybí?
Na to však nedokázal odpovědět. Jen mi stále dokola říkal, že to bylo chvilkové pominutí.... Chvilkové pominutí a táhnul to s ní měsíc!

 

No, slíbil mi, že to hned ukončí.... Stalo se to vše před týdnem a já jsem té bolesti plná. Nevím, zda mu mám věřit... Nevím, zda mu ještě vůbec mohu do budoucna důvěřovat... A nevím, jak se vypořádat s tou hroznou bolestí uvnitř.
Jsme spolu jen rok a zrovna nedávno jsme mluvili o miminku. A náhle je vše vzhůru nohama a já nevím, jak dál.

Dát mu druhou šanci?
Strašně chci, aby se vše vrátilo do starých kolejí, ale jak jsem dneska četla vaše dopisy a komentáře, bojím se, že to nebude tak snadné. A bojím se, že když to udělal jednou, udělá to zase.....