Zajímavý příběh k dnešnímu tématu: „Váš vztah k pořádku", zaslala čtenářka Heather. Jak dopadlo uklízení po původním majiteli domku? To se dozvíte níže...

Zdravím redakci i všechny ženy-in :-)

Vždycky jsem byla bordelář. Zastávala jsem názor, že lepší je mít systém v nepořádku než nepořádek v systému. Na co mít vše seřazeno podle abecedy, velikosti nebo jiných kritérií, když jsem s naprostou přesností věděla, že když odhrnu tuhle hromadu papírů, pod ní najdu knížku, kterou když zvednu, objevím složku, kterou právě hledám.

V pubertě jsem jako knihomolka a grafomanka a obdivovatelka kdejakého hezouna objevivšího se v televizi měla stůl i šuplíky plné knížek, časopisů, tužek, papírů, bloků, propisek, fixů, sešitů, výstřižků, zvýrazňovačů, razítek, plakátů...Šuplíky mi permanentně přetíkaly a pokud je chtěl někdo zavřít, musel se chytit desky stolu a nohama zapřít u šuple. Čas od času jsem byla pod nátlakem rodičů donucena je uklidit - kvůli velikosti našeho bytu bylo vidět z předsíně do každého pokoje a také vzhledem k tomu, že jsem ho sdílela se svým pořádkumilovným bráchou, neustále přes pokoj někdo luftoval, takže vše bylo na očích. Když jsem se pustila do úklidu, vyhodila jsem tak desetinu papírů a vesele vršila další.

Táta vždycky říkal, že se nepřeje vidět jednou moji domácnost... Asi se něco ve mně zlomilo, protože domácnost mám čistou, uklizenou, srovnanou a naleštěnou...

Ale taky to dalo práci vybudovat si tohle mé vlastní uklizené hnízdečko. Když jsme náš domeček koupili, měl nejlepší léta za sebou a kromě toho jsem také poznala, že co jsem si představovala pod slovem „bordel", byl jen slabý odvar.

Původní majitel žil v domě od narození až do důchodu, jeho současná žena posledních deset let. Dvůr zaskládaný starým nábytkem, půda, dílna + tři boudy sloužící jako kdovíco a k tomu polovina zahrady plné všeho, na co si jen vzpomenete... Spousta zkroucených dřevěných desek, kus železné branky, zadní sklo od škodovky, mezitím flaška s kořalou, kýble plné bůhví čeho, flaška s kořalou, zatvrdlé štětce, rezavé roury i okapy, flaška s kořalou, děravé poklice od hrnců, staré boty, staré školní sešity, prasklé zahradní křesílko, zmuchlané plakáty, přibližně stovka stejné pivní etikety rozlítaná asi na dvaceti metrech čtverečních a hromady a hromady dalších věcí, o kterých nikdo ani netušil, co jsou zač... Jediné, co jsem si nechala, je malá ruská knížečka nalezená na půdě :-)

Je nad síly člověka vzpomenout si na všechno. Naštěstí s tím vším zatočilo pár šikovných rukou a hlavně pár kontejnerů. Jen nechápu, jak někdo dokáže navršit tolik věcí...a hlavně k čemu?????

Naštěstí jsme opravu domku vzali od základu, takže původní jsou snad jen cihly pod novými omítkami. Vše je nové, krásné a zahrada vypadá jako zahrada... A běda, jestli mi tam někdo bude dělat binec!

Heather

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne dnes zní „Vztah k pořádku: Bordelář vs. puntičkář“

Jaký je váš vztah k pořádku, respektive nepořádku? Jste bordelář, nebo puntičkář?

Odpovídejte mi na tuto otázku e-mailem do redakční pošty (viz kontakt níže). Odpověď samozřejmě můžete okořenit nějakou pikantní historkou a vlastní zkušeností. Pokud chcete získat krásný dárek, rozepište se více, protože šanci na odměnu za příspěvek k dennímu tématu budou mít pouze ty z vás, jejichž příspěvek bude alespoň tak dlouhý, jako je tento odstavec. A co můžete získat? Oním krásným dárkem jsou teploučké zelené papučky (důchodky), rukavice-chňapka a modré tričko k seriálu Přešlapy.