Odjakživa člověka doprovázejí psi, kočky, koně… ať už z důvodu užitku nebo jen tak pro potěšení. Náklonnost lidí ke zvířatům se leckdy vyrovná citovému poutu k člověku samotnému. Psi a kočky často představují v domácnosti dalšího člena rodiny. Ve srovnání s evropskými zeměmi je Česká republika zemí, kde velké procento lidí chová doma nějaké zvíře. Návštevnost našich veterinárních ordinací je daleko vyšší než v sousedních zemích. Také se u nás nevyskytuje tolik potulných psů nebo koček jako třeba v Itálii nebo ve Španělsku. Chov domácích zvířat ale často není jen potěšení, ale i dobrý obchod. Finanční sumy za některá „papírová“ mláďata převyšují průměrný příjem.


Doktoru Čápovi je třicet pět let a ordinuje ješte s dvěma kolegy ve své v jejich společné veterinární ordinaci v Praze ve Vysočanech. Mimo své praxe odpovídal před lety ve veterinární poradně jednoho pražského deníku . Když tato spolupráce skončila, napadla ho spontální myšlenka vytvořit si on-line poradnu a stránku veterinárních informací pro čtenáře na internetu. Nápad zrealizoval, poradna funguje od roku 98. (http://www.veterina-info.cz/) Není pro něho důležité, kolik lidí jí navštěvuje, nikdy nechtěl mít prestižní webové stránky, ale poradnu, kde si mohou lidé, kteří se na něho obracejí přečíst odpověď na jejich problém. Chce, aby se čtenáři dočetli o zvířatech něco, co jinde nenajdou. Odborné rady, zkompletované informace o nejčastějších a důležitých zvířecích problémech, seznamy veterinárních lékařů a klinik. I když dopředu netušil, do jakých gigantických rozměrů se poradna a celé stránky rozjedou, snaží se, aby to byl stále jeho koníček.


Práce veterináře je velice různorodá. Denně se setkává nejen s osudy zvířat, které potřebují pomoc, ale i s různými lidmi. Na první pohled prý veterinář pozná toho, kdo by za svého svěřence dýchal a toho, kdo jen kouká, jak při porodu ze zvířete lezou tisícovky. A to se bohužel, odráží na přístupu „pánů“ ke zvířatům. Za svou dlouhou dobu praxe zažil on i jeho kolegové neuvěřitelné historky. Smutné i veselé. Na jakou nejraději vzpomíná? „Před lety, ještě na staré ošetřovně ve Vysočanech jsem píchnul číču na kastraci uspávací látkou a poslal majitelku s kočkou usnout do čekárny (něměli jsme jinou klidnou místnost jako nyní a nástup narkózy byl delší než u dnešních anestetik). Chtěl jsem, aby kočka zůstala v přenosce, jenže majitelka ji vytáhla, aby se zviřátko nebálo. Bylo otevřené okno (telpý srpen) a milá kočka hups ven a frnkla. Paní vyděšeně bušila na dveře, že kočka zdrhla a je v protější zahradě. Vyrazili jsem zvíře hledat a ...... nic. Vzal jsem na vodítko svého psa kočkolova a kočkovraha, aby micku vyštěkal. Nic. Po deseti minutách marného hledání se ozvalo - buch, a kočka slítla jako zralá hruška ze stromu. Vylezla fikaně nahoru, sedla do listí, hodila mimikry a tam ji přepadla narkóza. Žuchla dolů, sebrali jseme ji, odnesli na operační sál a v klidu vykastrovali. Spala dobře, na stromě se zklidnila. Majitelka se také (v čekárně, ne na stromě) zklidnila.“ Vypráví s úsměvem dotor Čáp.


Pokud máte doma nějaké a zvíře a trápí vás nějaký problém nebo potřebujete radu, klidně mu položte otázku! Ptát se můžete už dnes – TADY : http://rozhovor.zena-in.cz/


TÉMATA:
DŮM A BYT