„Pavel je náš jediný potomek, a tak jsme mu jako jedináčkovi dopřávali vše, co jsme mohli. Manžel mi často říkal, že ho zbytečně moc rozmazluju, ale já si nemohla pomoct. Narodil se nám totiž po několika letech marných pokusů o těhotenství. A tak jsem si ten „náš zázrak“ hýčkala. Jen dnes na to koukám jinak. A vyčítám si, že jsem to asi opravdu přehnala a svou opičí láskou jsem ho tak zahrnula, že se mu z rodinného hnízda vůbec nechce vyletět,“ svěřuje se Marie.
Foto: Shutterstock
„Vždy jsme ho ve všem s manželem podporovali. Když měnil dvakrát školu, když pak dlouho studoval, když nemohl najít práci, když dostal padáka… Před dvěma lety to vypadalo, že se konečně postaví na vlastní nohy. Našel si moc bezva holku a po půl roce se k ní nastěhoval. Dokonce uvažovali o svatbě i miminku, ale po třech měsících společného bydlení stál najednou s kufry před naším domem. Vše vysvětlil jen stroze: prý si přestali rozumět. Nedalo mi to a Veronice jsem napsala smsku a chtěla jsem se dopátrat, co za jejich rozchodem opravdu je. Odpověděla mi, že ji to taky moc mrzí, ale že potřebuje vedle sebe opravdového chlapa, a ne přerostlé dítě, o které se musí starat. Byla jsem nejdřív dotčená, ale pak mi došlo, že má vlastně pravdu a že se jí ani nedivím. Pavel vážně není připravený se postarat o vlastní rodinu. Nezvládá se totiž postarat ani sám o sebe,“ uznává upřímně Marie.
„Od té doby si Pavel už žádnou přítelkyni nenašel a ani se seznámit nepokouší. Prý mu nic nechybí. Doma má, hlavně ode mě, full servis. Vím, že to není správné, ale neumím to prostě jinak. Pavel nám občas nám s něčím pomůže na zahradě nebo dojede na nákup, ale to je tak jediné. Kromě chození do práce ho žádné jiné povinnosti netíží. Manželovi se to samozřejmě vůbec nelíbí a nedávno mu řekl, že těch pár tisícovek, které nám přidává na jídlo nestačí. Ale Pavel tvrdí, že mu víc nezbývá a šetří si prý na své bydlení. Ale tomu se mi nechce ani věřit. Vlastně nevím, co a případně kdo, by ho motivoval k tomu se odstěhovat. Navíc ještě rád jezdí na motorce a tenhle koníček taky něco stojí. A tak jsme se rozhodli s manželem, že mu zkusíme nějaký byt najít sami. Ale nic mu není dost dobré. Je mi bohužel jasné, že problém není ve velikosti bytu, lokalitě nebo ceně. Ale v tom, že součástí není servis jako u nás doma, v mamahotelu. A tak začínám být dost zoufalá a každý den se obviňuju, že je to celé moje vina. Že jsem ho takhle blbě vychovala a že už dávno jsem měla být nekompromisní a donutit ho se osamostatnit se,“ zakončuje bezradně Marie.
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Zdroj: respodentka Marie
Nový komentář
Komentáře
Kdysi mi známí, kolegyně a vůbec okolí vyčetlo, že jsem "vyhodila" syny v osmnácti z domu - odešli studovat do města cca 350 km od domova, přijížděli jednou za čas na víkendy, na svátky a prázdniny... Dnes jsou z nich "zralí" čtyřicátníci, kteří vaří, perou, starají se o děti, umí leccos vyrobit nebo opravit. A když jsem vážně onemocněla, tak se skoro rok starali i o mne. To mám za to, že jsem je kdysi vyhodila - naučili se samostatnosti, vedou stejně i své děti a snachy si nestěžují.
Odporny. Jak si syna vychovala, tak ho ma. Nevim co jeste chodi nekam brecet. Ocividne ji to takto cely zivot vyhovovalo, ted nema pravo na nejake stiznosti.
Kde je ten Michal z článku před pár dny, co měl přítelkyni, která mu dělá svačiny, kontroluje oblečení a utírá nos?
Tadyhle Marie má doma jednoho, co by takovou péči zřejmě uvítal. Redakce, zkontaktujte je mezi sebou a třeba uděláte několik lidí šťastnými.
Doma mu nic nechybí tak co by se snažil o nějakou změnu. Maminka udělala a stále dělá vše co potřebje tak proč to měnit. Ve vztahu si myslel že to bude taky tak funfgovat ale přítelkyně mu dala najevo že není služka a raději to s ním ukončila. Musel by mít štěstí a najít nějakou hodně starostlivou a svým způsobem hloupou partnerku která by dělala vše jako doposud matka. Partner který neumí v domácnosti s ničím pomoct a taky nemá ani snahu s tím začít je marný.
No, Marie, tak vám dvěma se synek výrazně nepovedl. Příživník a líná lemra. To je sen každé ženy. Zkazili jste s manželem, co jste mohli. Absolutně jediné, co teď máte udělat, je milého třicátníka vyrazit do světa, o deset let později, než měl odejít (třeba na koleje). Lepší později než nikdy. A ne, opravdu mu nic nedávejte do začátku, žádný nájem, žádné peníze. Je mu TŘICET!! Neučit vařit, žehlit, prát. Pokud není úplný imbecil, tak se to naučí sám. Vy si nemáte stěžovat na líného syna, ale na to, jak jste s manželem neschopní a jak jste úplně zkazili výchovu. A pokud na to nemáte koule ani jeden, tak mu od prvního dubna napařte tržní nájemné a zaveďte tvrdá pravidla. Uklízet bude, vařit i prát, na střídačku. Neumí? On se to naučí. Ježíšmarjá, toho bych chtěla dostat pod ruku, nestačil by počítat schody :D. P.S. Totálně jste mu zkazili start do partnerského života. Tenhle exemplář je za trest.
Tak já za svého mamánka jsem vděčná. Navozil nám skoro 100m3 dřeva, pravidelně seká 2000 m2 pozemek. Udržuje nám vozový park, co potřebuju, tak udělá.
Jednoduché. Dejte mu výpověď z bytu. Už jen z toho důvodu, že nedostatečně přispívá na chod společné domácnosti. Podívejte se, jak je to v přírodě. Například čápi - je čápátko neduživé, vyhodí ho z hnízda.
Domluvila bych se s manželem, synovi bych ve městě pronajala byt, zaplatila mu pouze první nájem, předala klice a starej se. Pračku si kup, nebo ti pomůžeme jí vybrat, ukážu ti jak se pere, jak se obsluhuje žehlička, když budeš chtít, naučím tě pár jednoduchých jídel a tím to končí. I to je náramný luxus, ale je to pořád lepší, než ho nechat žít doma do smrti.
S takovým případem jsem bohužel chvíli chodila. Naštěstí mi rychle došlo, že to není rovnocenný partner, ale rozmazlené dítě... a to mu bylo už 35 let! Nikdy mi s ničím nepomohl, všechno jsem musela zařizovat já a ještě se o něj postarat. Třešnička na dortu byla, když mi nabídl společné bydlení u jeho RODIČŮ!