Máte nechuť k práci, která vás dříve bavila? Enormně vás unavují běžné činnosti v zaměstnání a vstát ráno z postele je nepřekonatelný problém? Pak možná trpíte tzv. syndromem vyhoření. Při tomto stavu ovšem není problém „jen“ v hlavě, ale na stresové podněty reaguje celý organismus. Izraelští vědci nyní prokázali, že tento syndrom představuje nezávislý rizikový faktor i cévních onemocnění.
Kdo je v ohrožení
Na vzniku syndromu vyhoření se podílí mnoho faktorů. K těm nejčastějším patří:
- pracovní stres,
- velká zodpovědnost,
- dlouhá pracovní doba a přesčasy,
- nedostatečná podpora ze strany vedení či kolegů,
- absence dovolené.
Pokud výše uvedené aspekty přetrvávají delší dobu, ovlivňují nejen emocionální rozpoložení jedince, ale samozřejmě oslabují též fyzickou odolnost. Se syndromem vyhoření je úzce spojena nespavost, obezita, úzkostná porucha, ale také například zvýšená hladina cholesterolu v krvi.
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
Čtěte také:
Stav nebezpečí
Na podkladě výše uvedených znalostí začali vědci zkoumat, zda není syndrom vyhoření predispozičním faktorem pro vznik cévních onemocnění srdce (např. infarktu myokardu, anginy pectoris). Do studie bylo zařazeno téměř 9 000 zdravých mužů a žen ve věku od 19 do 67 let. Během tří let účastníci podstupovali pravidelné zdravotní prohlídky a výsledky byly překvapivé.
- Syndrom vyhoření se ukázal být stejně silný rizikový faktor pro rozvoj koronárních onemocnění jako věk, kouření, nedostatek pohybu či vysoký krevní tlak.
- V absolutních číslech představuje tento stav lidského organismu 40% riziko rozvoje koronárních onemocnění.
- Navíc existuje i přímá úměra mezi tíží syndromu vyhoření a rizikem rozvoje onemocnění – nejvíc „vyhořelí“ mají až 79% riziko vzniku problému.
Braňte své tělo!
Následující rady se snadno řeknou, ale často hůře realizují. Jako u jiných onemocnění platí, že důležitější je prevence než následná léčba.
- Dostatečně spěte.
- Pravidelně cvičte.
- Omezte práci přesčas.
- Naučte se „vypnout“.
- Včas vyhledejte pomoc odborníka.
Autor: uLékaře.cz
Nový komentář
Komentáře
RenataMor — #8 Souhlas. Bavila jsem se o tom s rodiči a oni takové stavy vůbec neznali. V práci neměli takové stresy, nemuseli pořád dělat přesčasy (navíc zdarma), nikdo na ně neřval. Dneska je to standard. Nadřízení si dělají z podřízených rohožky, kdo nechce dělat přesčasy, je v nemilosti anebo rovnou odejit, hodinové výpovědi jsou zcela běžné, nikdo neví dne ani hodiny
Šéf se špatně vyspí a letíš. V takové atmosféře se těžko funguje bez stresu.
Takový stav jsem ještě neměla
Jako zdravotnice jsem pracovala 42 roků v první linii a když jsem začala pociťovat Syndrom vyhoření odešla jsem raději do důchodu a nyní mi je opravdu nádherně a cítím se skvěle.
to je dobou
Jsem zdravotník a mám to také. Uvažuji o změně práce, jakmile to bude možné a nebo aspoň změně místa.
Bohužel to v dnešní době zná kde kdo. Zavidím těm, co umí "vypnout", co umí bouchnout s dvěřmi a jít domů, i když mají na stole ještě hodně práce. Sama bojuji, jak se dá.
Bohužel to přetížení se pak můlže projevit kdekoli - i blbá rýmička pak nemusí trvat týden, ale tři.
to mně postihlo také - typické pro zdravotnictví a sociální záležitosti .
Tímhle trpím zhruba poslední rok. Bohužel odejít nemůžu, nájem mi nikdo neodpustí, nikdo mě neživí a jinou práci, kde by to nebylo stejné nebo horší a ještě k tomu za míň peněz, jsem zatím nenašla
Hledám už dlouho a bez výsledku (takového, který by mi pomohl). Tak trpím se zatnutými zuby a čekám, až se ucho utrhne.
Myškomedvídek — #1to nemá a hlavně to za to nestojí
U zdravotnků zcela běžné- máme na to kdejaký seminář, ale zaměstnavatelům je to vesměs fuk- makej, dokud můžeš a když tě vycucne, nazdar
nic se nemá přehánět