Foto: Shutterstock
„S prvním dítětem to v porodnici byla úplná brnkačka. Krásně spinkalo, tak jsem ho jen co dvě hodiny probudila a nakojila. Nebo zpočátku jen přiložila, než se mi naplno spustilo mléko. A tak jsem si po druhém porodu na oddělení šestinedělí připadala jako mazák. Jenže dcera mě vyvedla z omylu. První noc hezky spinkala, to jo. Ale tu druhou…hotové peklo! Pořád se jen vrtěla a plakala. Vlastně neplakala, doslova řvala jako tur. Jediné, co pomáhalo, bylo vzít si ji k sobě do postele a přiložit k prsu. Vydržela na něm celou noc. Jakmile zabrala, zkoušela jsem ji vrátit do postýlky. Jenže to byla okamžitě zase vzhůru a začala nanovo,“ vzpomíná na krušné chvíle po druhém porodu maminka Judita, která tehdy skoro nezamhouřila oko. A hlavou jí běžely obavy, zda s její holčičkou není něco v nepořádku. Zvažovala i podání příkrmu. Co když miminko pláče hlady? Ani jako dvojnásobná maminka totiž nikdy neslyšela o syndromu druhé noci. Tehdy u miminek (ne u všech) často dochází ke změně chování.
Na oddělení šestinedělí se s tímto jevem setkávala skoro každou noční směnu také porodní asistentka a laktační poradkyně Mgr. Sandra Chovítková: „Po fyzicky i psychicky náročném porodu se novorozenci potřebovali první den a noc nejdříve vyspat a načerpat síly (stejně jako my) a občas se nakojit. Druhý den už jim je ale bylo lépe. Po vysílení z porodu přichází hlad, proto se chtějí často kojit. Také si uvědomují, že už nejsou u maminky v bříšku (teplo, tma, houpání ve vodě, tlukot matčina srdce) a vnímají nové prostředí (světlo, zima, hluk, samota atd.), a tak si žádají jejich známé a bezpečné prostředí = maminku. A jak novorozenci komunikují? Přeci pláčem,“ vysvětluje s tím, že miminko potřebuje blízkostí maminky a kojením usnadnit přechod z dělohy na svět. Neznamená to tedy, že je hladové, bolí ho bříško, nebo že by snad maminka dělala něco špatně.
„Syndrom druhé noci jsem zažila, takže vím, jaké to je. Byla to nejhorší noc od porodu doteď. Dítě nonstop na prsu, do toho bolavé bradavky, už jsem myslela, že to nedám. A ano, hlavou mi proběhly myšlenky na dokrm,“ vzpomíná na vlastní zkušenost také porodní asistentka a laktační poradkyně Barbora Primaková s tím, že tedy dobře ví, jak moc náročná a frustrující tato noc může být. Maminkám radí mít oporu v někom blízkém a vydržet. Díky intenzivnímu přisátí miminka se totiž následující den většinou spustí laktace na plné obrátky. A novorozeně se opět uklidní.
Jak přečkat krizovou druhou noc?
Obrnit se trpělivostí a miminku věnovat to, po čem touží nejvíc. Maminčinu blízkost a přisátí. „Může pomoci vzít si miminko do postele, zajistit ho tak, aby nespadlo, a mezi častým kojením co nejvíc odpočívat. Rajzování po chodbě s vozíkem ve snaze udržet miminko ve spánku vás akorát víc vyčerpá,“ doporučuje Dula z Rozkoše Babeta Marešová, která se přiznala, že s nejstarší synem jakožto nepoučená prvorodička právě tohle dělala.
Maminky by také měly vydržet a nedávat miminku dudlík ani dokrm. „Obě věci mohou narušit přirozený proces nárůstu laktace, k čemuž naopak potřeba často se kojit přirozeně přispívá. Protože kojení funguje na principu poptávka – nabídka. Kde není odběr, není tvorba,“ dodává dula Marešová.
Zdroj informací: respondentka Judita, Mgr. Sandra Chovítková – Moje porodní asistentka, Mgr. Sandra Chovítková – Zavolej porodní asistentku, Babeta Marešová - Dula z Rozkoše
Nový komentář