Sandra porodila chlapečka s Downovým syndromem v roce 1988 a do poslední chvíle nevěřila, že by se syn nenarodil zdravý. Po komplikovaném porodu ale ani minutu neváhala a s manželem se k situaci postavili čelem. „Bylo to těžké, zvlášť proto, že v devadesátých letech vůbec nebyla taková osvěta jako dnes. Některé kamarádky se ke mně dokonce otočily zády, rodina nechápala, proč jsem Petříka nedala do ústavu,“ říká Sandra, která po třech letech otěhotněla znovu. Narodila se jí zdravá holčička, která byla v dětství bratrovi oporou.
dod1.jpg
Foto: Shutterstock

Downův syndrom nejčastěji doprovází lehká (IQ mezi 50 a 70 body) nebo střední (IQ mezi 35 a 50 body) mentální retardace, výjimkou jsou na jedné straně případy těžké či dokonce hluboké mentální retardace (IQ 20 až 35 či nižší), na druhé straně IQ na hranici normálního pásma (kolem 80 bodů). Více se o Downově syndromu můžete dozvědět na webových stránkách Downůvsyndrom.cz.

Problém nastal ve chvíli, kdy Petr začal chodit na druhý stupeň speciální školy. „Už dříve jsem si všímala, že je Petr chytřejší a všímavější než ostatní děti se stejným postižením. Jeho výsledky IQ dosahovaly té nejvyšší hranice, které mohou lidé s Downovým syndromem dosáhnout. Určitě to bylo tím, že jsme se mu oba s manželem velmi věnovali a s tím pomáhala i Anežka, která bratra miluje, říká Sandra, která nakonec i od učitelek ze speciální školy slýchávala, že si s Petrem neví rady. Podle nich byl příliš zvídavý, to znamenalo, že byl v učivu vždy napřed a nudil se. V takových chvílích propadal vzteku.

dod.jpg
Foto: Shutterstock

„Věřím, že kdyby se dnes ve speciální škole objevil někdo takový, uměli by si s tím poradit. I tenkrát se chovali, jak nejlépe to šlo. Měla jsem pro jejich bezmoc pochopení, nemohli pro jednoho člověka uzpůsobit celý učební plán. Jeho puberta byla příšerná, několikrát dokonce utekl z domu. Chtěl mít přítelkyni a normální vztah, ale to se mu vůbec nedařilo,“
vzpomíná Sandra, která se svým synem žila v jednom bytě až do minulého roku.

Petr se samozřejmě chtěl osamostatnit už mnohem dříve, ale to není tak jednoduché. Soudní znalec po dlouhé anabázi nakonec souhlasil, ale není to trvalé, pořád bude docházet k přehodnocování. Zatím vše zvládá, bydlí ve stejném domě jako já se svou přítelkyní a konečně na něm vidím, že je šťastný. Moje manželství se bohužel rozpadlo. I když se manžel choval příkladně, nedokázal se se situací nikdy pořádně smířit. Navíc jsme na sebe vůbec neměli čas. Já bych ale nikdy neměnila.“

Reklama