Každá žena může pociťovat ty známé stavy, kdy je bez partnera, touží po lásce, a ta ne a ne přijít. Je jedno, jestli je vám dvacet, třicet nebo přes čtyřicet a jste třeba svobodná matka. Pokud to má přijít, tak to prostě a jednoduše přijde, je však důležité neházet flintu do žita.

„Minulý rok jsem oslavila pětatřicítku, musím říct, že i když jsem měla skvělou oslavu, kterou mi připravily moje nejlepší kamarádky, a večer to byl úžasný, stejně se nesl alespoň pro mě v trochu posmutnělém stavu. Ještě, když si většina mých „kámošek“ vyprávěla o svých báječných mužích, kteří jim pomáhají s dětmi, a já na svého čtyřletého chlapečka byla od jeho roku sama. Ač jsem měla po svém boku toho nejlepšího chlapa, kterým je pro mě můj syn, tak přesto mi chyběl někdo. Někdo, kdo by mě, respektive nás miloval, někdo, koho bychom milovaly my,“ vypráví Dita o třech letech, kdy byla na výchovu syna Tomáška zcela sama, jelikož její partner se na ni prostě vykašlal a vyměnil ji za novější a mladší model - jaká klasika.
„Když Pavel odešel, bylo to hrozný, to asi nemusím ani říkat, matek, které otec jejich dítěte opustí, je dost. Musela jsem se kvůli malému dát rychle dohromady, když už jeho táta je vůl, tak máma musí být prostě ta nejlepší a fungovat. Takže jsem začala nějak „fungovat“... Bylo to těžký, ale díky podpoře rodičů jsem to zvládla. Časem jsem začala pociťovat, že mi chybí někdo po mém boku, ale nic jsem si nenamlouvala, svobodná matka - óóó jaká výhra. Kamarádky mi neustále někoho dohazovaly, ale buď to byl zvláštní týpek už od začátku, nebo když už se to tvářilo dobře, tak se z něho po pár týdnech vyklubali s prominutím debil.“

vánoce

Člověk by řekl, že Dita bude taková ta zničená matka, bez špetky energie, utápějící se v depresích, ale ne. Je to krásná ženská, která nyní má takový ten půvab zamilované ženy, což je patrné především z jiskřiček v očích a potutelného úsměvu.
„A pak přišlo něco, v co jsem ani nedoufala. Když už jsem zahodila všechny své naděje na nějakou lásku a smířila jsem se s životem osamělého vlka, jehož bok bude zdobit malé, uječené, ale i tak milované vlče, najednou to bylo, zamilovala jsem se až po uši...“ Ditě se rozzáří oči, na mobilu jí blikne zpráva a ona se pousměje a nasadí výraz malé bláznivě zamilované holky.

„Šla jsem odvést prcka do školky, po cestě mi zase kladl ty skvělé otázky, které mám tuze ráda. Maminko a proč my nemáme tatínka, vždyť si hezká maminka a já hezkej Tomík, noo, hmm? Klasika, to už bych raději dostala tu otázku, proč je země kulatá, ale odpověděla jsem jako stokrát předtím a šlo se dál. Odpoledne měli ve školce vánoční besídku, takže jsem utekla z práce, abych neprošvihla ten „líbezný“ zpěv mého syna,“ začne se smát a vysvětluje, že její syn by měl mít zakázáno zpívat, že je to sice roztomilé, ale pro uši nebezpečné.
„Přiběhla jsem do školky s malým zpoždění a sedla si vedle někoho, ani jsem si neuvědomila, jak ten někdo je velmi pohledný... I přes to, že můj syn zpívá hrozně, stejně jsem brečela, protože jako matka jsem na něj samozřejmě pyšná, ale nenamlouvám si, že by z něj někdy byl Eros Ramazzotti. Když jsem šla za ním, říct mu, jak byl šikovný, běžel mi naproti a křičel na mě celej vzrušenej, že má novýho velkýho kamaráda a že mi ho ukáže,“ uculuje se během vyprávění neustále Dita.

Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.
 Romain Rolland

„Trochu jsem se bála, koho mi ten můj kluk představí, protože velký kamarád byl i Otík předškolního věku, nebo zahradník pro změnu v důchodovém věku. V tom ale odběhl a přivedl za ruku toho mého pohledného spolusedícího a křičel přes celou místnost: ,To je Marek, strejda Emičky, no, kamaráde, že je mamka trochu pěkná, jak jsem ti říkal?´ Začala jsem se hrozně smát a i ostatní rodiče kolem při hlášce syna, kdy mě pojmenoval jako celkem pěknou mamku.“ Dita se hlasitě směje a vypráví dál.
„Podala jsem si s Markem ruku, představili jsme se, a ten můj syčák nás nechal s tím, že nutně musí jít opravit bagr, kterej se prý rozbil sám. Chvilku jsme se bavili o velkém  hudebním „talentu“ Tomáška, kdy mi Marek řekl, že je to dítě očividně nadané, musím být hrdá máma, ale zpěv asi nebude jeho silná stránka a já se musela začít smát. Po asi dvaceti minutách jsme se rozloučili a šli si každý po svém. Cestou domů si neustále Tomík zpíval jednu a tu samou písničku, ale nevím, jaká to byla, jelikož jsem si přehrávala stále rozhovor s tím pohledným Markem.“ Dita se podívá na telefon, na jeho displeji má fotku svého šklebícího se syna.

„Druhý den jsem odváděla syna do školky, přemýšlela nad tím, jaké dárky ještě musím dokoupit a kolik toho musím zabalit, a malej furt něco povídal, jak se těší na Ježíška atd. Když jsem se s ním loučila, přiběhla Emička a za ní šel on - Marek. Usmál se, děti si odběhly hrát a on mě doprovodil na tramvaj. Cestou mi prozradil, že je dvojče maminky Emičky, že je po rozchodu se snoubenkou a že se vrátil z Německa, kde pracoval. U tramvajové zastávky jsme se bavili ještě pár minut a já pak nastoupila do tramvaje. Když se už zavíraly dveře, přiskočil Marek, že mě nemůže nechat odjet a že mě zve na snídani. Prý ví, že jsem sama, že mu Tomášek vyprávěl, že babička s dědečkem furt říkají, kdy si ta naše holka najde už chlapa, a že ví, že dědeček s babičkou maminku oslovují holčičko, takže mu to všechno došlo. :-) Prý ještě dodal, že maminka je hezká ženská, že by se mu líbila, a jemu by se prý líbilo si s Markem hrát s tím bagrem, co se sám rozbil...“

Dita se rozněžní, zadívá se z okna pizzerie a dodá. „Nikdy bych nevěřila, že se zase můžu cítit takhle, bláznivě zamilovaná a neuvěřitelně šťastná. Žena by nikdy neměla házet flintu do žita, podívej se na mě, single matka, která už nedoufala, a už to bude rok, co spolu všichni tři snídáme každé ráno.“

Čtěte také:

Reklama