Davida (16) zastihla pandemie koronaviru koncem prvního ročníku obchodní školy. V druháku pak už moc dlouho nepobyl, vyučování probíhalo většinou online. Rozhodně ale nepatřil k těm studentům, kteří na distanční výuku nadávali. Naopak, velmi si ji oblíbil.
bo.jpg
Foto: Shutterstock

„Zpočátku se ještě celkem snažil. Učil se, připojoval k hodinám na internetu. Jenže postupně lenivěl a začal na školu kašlat. Vše vygradovalo po Novém roce, kdy mu známý, který jako živnostník dělá podlahy, nabídl brigádu. Syn si za pár dní vydělal slušné peníze a o školu ztratil zájem docela,“ svěřuje se jeho matka Pavlína. Ta se mu spolu s manželem snažila domlouvat, jenže ne příliš úspěšně. A tak syna ve škole, odkud jí telefonovali, stále dokola kryla.

„Nebylo s ním žádné pořízení. Prohlásil, že na školu kašle. Prý dnes maturita stejně není k ničemu. Raději půjde pracovat a bude vydělávat, než se učit nesmysly. Zkoušeli jsme to s ním po zlém i po dobrém a nic. Až nakonec zafungovaly peníze, o které tu šlo,“ přiznává Pavlína. S manželem synovi nabídli zvýšení kapesného, když se zase začne pilně učit. Na rovné tři tisíce měsíčně. To konečně pomohlo.

„Chlapec si to asi přechroupal v hlavě, že takhle bude mít peníze bez práce. Do školy teď chodí, fakt se učí a my na oplátku plníme svůj slib. Nadšeni z toho nejsme, nikde po známých se takovým selháním ve výchově nechlubíme. Ale na druhou stranu jsme rádi, že syn neskončí jen se základkou a jednou nám za to poděkuje,“ myslí si Pavlína a doufá, že syn přes prázdniny dostane rozum: „Třeba začne do školy chodit opět dobrovolně a zdarma.“

Čtěte také:

Reklama