Foto: Shutterstock
„Přestože jsem se syna snažila už odmalička zvykat na společnost, moc se mi to nepodařilo. Na každém hlídání vždycky brečel a hledal mě. Vždycky jsme to po čase zkusili znovu, ale situace se opakovala. Prostě mě chtěl nablízku a k ostatním včetně babiček se nikdy moc neměl. S manželem jsme si už tak nějak zvykli, že na rozdíl od nás má prostě introvertní povahu, a i když nás to netěší, snažíme se to respektovat. Nemá moc rád děti, takže na hřiště musíme vyrazit většinou v čase, kdy jich tam moc není apod.,“ popisuje Jitka.
Přátelé a příbuzní ale nemají pro Tobiášovo chování moc pochopení. Myslí si, že je rozmazlený mamánek a asociál a dávají to najevo i před jeho rodiči.
„Tchyně si třeba myslela, jak u ní bude syn pořád na hlídání, a když nechce, je z toho rozladěná. Říká mu, že takhle nebude mít nikdy žádné kamarády a nic nezažije, což mi teda přijde nevhodné, aby vykládala tříletému chlapci. Navíc já vím, že doma je syn veselý a je s ním legrace. Jen ve společnosti se prostě necítí moc dobře a nevím, proč by kvůli tomu měl být terčem posměšků,“ říká Jitka.
Ona i manžel navíc doufají, že je to třeba jen období a syn se ještě změní a bude trochu víc po nich a že se jeho extrovertní stránka třeba teprve projeví. Do té doby by ale byli rádi, kdyby si všichni nechali řeči o tom, jakého si pořídili asociála, pro sebe.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Ve třech letech dítěte (a obzvláště u chlapců, kteří mohou být v socializačním procesu pomalejší) je předčasné predikovat jeho další vývoj. Individualita dítěte se nemusí nutně "potatit či pomamit" a očekávání rodičů, že se ve svém dítěti jak vzhledově či vlastnostmi, povahou a talenty uvidí, neni vždy naplněno.
Očekávání babiček, že vnoučata přinesou kýžené rozradostnění do jejich života a naplní jejich prarodičovské fantazie jsou nenaplněny a rodiče i dítě za jejich rozladěnost nenesou žádnou zodpovědnost.
Pokud je pro Jitku a jejího muže možné Tobiášovým potřebám vycházet vstříc, nevidím v tom žádný problém, v případě, že si Tobiášovi rodice svůj názor na respekt k synovým potřebám uhájí. Pokud bude Tobiáš vykazovat výraznou odlišnost v socializačním chování i adekvatnim vyvoji, v budoucnu i ve školce, pravděpodobně budou rodiče nuceni řešit téma Tobiášových odlišností s odborníkem. Konzultace v pedagogicko-psychologické poradně může kromě možné diagnostiky některé z mnoha poruch i napomoci rodičům k výchovnému vedení k lepšímu začlenění Tobiáše do kolektivu ostatních děti.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Tobiáš se ještě změní, plky tchyně vůbec neposlouchejte. Třeba můžete být za rok ve školce překvapení, že hračky a děti jsou mnohem zajímavější než rodiče. A že dělá úplně jiné věci, uvidíte. O mém synovi řekla dětská doktorka, že je zaostalý, když mu byly asi 4 měsíce, protože se nechtěl přetočit nebo co, já jsem cestou domů teda řvala, doma řekla máma o doktorce něco nepublikovatelného a mně, že jsem trdlo. Syn je úplně v pořádku.
Tříleté dítě je ještě malé, a holt je zvyklý být 90% času s matkou, nic jiného nezná, logicky tedy brečí, když není matka v dohledu. Až půjde do školky, patrně se to o dost zlepší. Je trochu divné, že by mu vadily ostatní děti, ale to může být jen přehnaná opatrnost matky. Pokud ho ona bere na hřiště hlavně tehdy, když tam jiné děti nejsou, tak ten kluk nemá moc šancí se socializovat, a zase logicky brečí, když tam pak náhodou nějaké dítě potká. Protože se bojí neznámé situace.
Možná by Jitka opravdu měla lehce přehodnotit svůj přístup a začít to dítě zvykat na to, že na světě jsou i jiní lidi než ona.
To dítě má tři roky. Je zvyklé na matku a otce. Zřejmě nemá žádné sourozence. Babičky si nemohou myslet, že dítě se narodilo pro jejich potěšení a k tomu, aby se doma nenudily. Tchyně nemá jinou náplň života? Pošlete ji tam, kam slunce nesvítí. A co její syn, váš manžel? Je snad dokonalý? Anebo by potřeboval, občas, poslat nazpět své mamince, vaší tchýni, v nevyplacené zásilce? Mám dojem, že píšete o blbinách a řešíte blbiny. Tříletý kluk! A už vaši známí (to nejsou přátelé, ti by drželi hubu) a příbuzní stanovili diagnózu. Kašlete na ně. Tříleté dítě - introvert? No, to je nějaká blbost.
Můj syn je taktéž introvert. Kamarády má dva a ostatních lidí se straní. Když někam jdeme,tak se drží mě. Ze začátku mě to mrzelo,že si nehraje s jinými dětmi, na druhou stranu já nemusím za ním nikam neustále běhat a hlídat kde uteče a co komu provede. Toto mi jiné maminky závidí, protože já si na rozdíl od nich mohu v klidu vypít teplé kafe nebo se i v klidu najíst. S babičkou syn problém nemá, protože je s ní v každodenním kontaktu už od mimina. A kdyby ho někdo náhodou nějak oponoval, že je jiný, tak mám jednoduchou odpověď, je po tatínkovi introvert. Což je pravda.
Jžš jsou mu teprve tři roky. Z toho nejspíše vyroste. Můj syn když byl malý tak byl doslova jak přísavka. Když šel potom do školky, tak začal být trošku společenštější a když byl ve škole tak taky se více socializoval a teď je mu 11let a má prostě svoje. Když mi někdo kdysi řekl, že bude rozmazlený, tak jsem odpověděla, že ať si je rozmazlený jak chce a tím celá debata skončila.
Tchýni pošlete, kam slunce nesvítí a přestaňte řešit kraviny. Kdyby mi někdo řekl, že je moje tříleté dítě asociál, tak ho pošlu do pr** tak rychle, že si tam nestihne ani rozsvítit.