Vyučil se kupcem ve své rodné vsi, ale toužil po Americe. Vydal se tedy pěšky do Hamburku. Jeho loď ale ztroskotala u holandských břehů, a tak zůstal v Amsterdamu a uchytil se u velké obchodní firmy. Konečně začal myslet na své vzdělání – studoval účetnictví a za pouhé dva roky se naučil holandsky, anglicky, francouzsky, španělsky, portugalsky a italsky. Pak si přidal ještě ruštinu. Když majitel firmy zakládal filiálku v Petrohradě, poslal tam Schliemanna (1822-1890). Jako jediný totiž uměl rusky. Filiálka vzkvétala a Schliemann bohatl. Brzy z firmy odešel a začal podnikat samostatně nejen v Rusku, ale také v Americe. Dařilo se mu mimořádně! Během šesti let se z něj stal milionář a jeden z nejbohatších mužů v Petrohradu.

s.jpg
Foto: Mladý Heinrich Schliemann.
Uniphoto Press, CC BY-SA 3.0 <http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/>, via Wikimedia Commons


V osobním životě se mu zatím štěstí vyhýbalo. V Petrohradě se oženil s neteří svého obchodního partnera Kateřinou Lyžinovou, s níž měl tři děti. Bohužel i přes Schliemannovu snahu manželství spělo k rozvodu, a tak se rozhodl konečně si splnit svůj dětský sen – najít Tróju. Ještě dříve, než k tomu došlo, jeho žena usoudila, že promrhat peníze za jakési vykopávky je čirý nesmysl. Chtěla svého muže zbavit svéprávnosti a hlavně majetku. To se naštěstí nestalo. Schliemann jí zaplatil tučné odstupné a manželé byli rozvedeni.

s.gifFoto: Sophia, 2. manželka Heinricha Schliemanna, v klenotech z pokladu krále Priama.
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Díky bezmeznému bohatství mohl nyní uskutečňovat svůj sen a pustil se do práce jako fanatik. Nikdo a nic ho neomezovalo! I přes nezměrné bohatství i archeologické úspěchy si ale Heinrich uvědomoval, že mu něco schází. Žena a rodina! Tentokrát neponechal nic náhodě či osudu. Po svých zkušenostech přesně věděl, jakou ženu si po své boku představuje: měla by pocházet z Řecka, být dostatečně mladá, aby mohla mít děti, samozřejmě krásná, vzdělaná, se zájmem o antické dějiny, zejména o Homérovo dílo. Měla by mít pochopení pro jeho výzkumy a pomáhat mu v nich. Takto si představoval svoji ideální manželku.

Úkolem pověřil svého učitele řečtiny, kterým byl biskup Theokletos Vimpos. Ze tří fotografií si vybral shodou okolností biskupovu neteř, teprve sedmnáctiletou Sophii Engastrominos (1852-1932). Zalíbila se mu na první pohled, a tak začal pátrat, jestli skutečně splňuje jeho přísné požadavky. Dokonale si Sophii i její celou rodinu prolustroval a naznal, že bude pro něj ta pravá. Sophia pocházela z bohaté aténské rodiny, byla nejen krásná jako Homérova Helena, ale na svůj věk i mimořádně vzdělaná. A jako Řekyně uměla Homéra zpaměti!

as.jpg
Foto: Svatební fotografie.
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Když Schliemann pochopil, jak pozoruhodnou ženu může získat, neváhal. Svatba se konala v Aténách 24. září 1869, kde se Schliemannovi usadili. Měli spolu dvě děti, které dostaly jména podle hrdinů řeckých bájí: dcera Andromaché a syn Agamemnón. Heinrich nadále pokračoval ve svých výzkumech a Sophia mu pomáhala. Nebylo to pro ni snadné. Byla zvyklá na komfort a na vykopávkách se potýkala s nepohodlím, nedostatkem pitné vody, s nebezpečnými komáry způsobujícími horečku i vzpurnými dělníky, s nimiž musela komunikovat.

ag.jpg
Foto: Agamemnónova maska, která byla objevena Schliemannem v Mykénách.
National Archaeological Museum of Athens, CC BY 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/2.0>, via Wikimedia Commons

Skutečnost prý ale byla podle historiků malinko jiná. Sophia se výzkumů účastnila jen málokdy. Schliemann její roli při vykopávkách ve svém životopise zveličoval a také prý vymyslel příběh, jak byl Priamův poklad pašován z místa činu v Sophiině šálu.

I když podle Schliemannova životopisu tvořili Sophia s Heinrichem dokonalý pár, tak úplně ideální to asi mezi nimi nebylo. Sophia měla časté zdravotní komplikace a i mírné psychické problémy. Svou roli hrál asi i velký věkový rozdíl. Schliemann byl mimořádně ctižádostivý a pracovitý muž a neskutečně úspěšný obchodník. Měl na svou ženu i rodinu asi přehnané nároky. Ve svých dopisech prý dost věcí manželce vytýkal, ale vzápětí toho litoval a uvědomoval si, že by určitě mohla být šťastnější s mladším mužem. Přes všechno bohatství se snažil o šťastný rodinný život. Rodinné štěstí považoval za největší pozemské požehnání. I přes připomínky si ale lepší ženu, než byla Sophia, nemohl přát.

Lion-Gate-Mykene-with-Wilhelm-Dorpfeld-and-Heinrich-Schliemann.jpgFoto: Schliemann s Wilhelmem Dörpfeldem u Lví brány při vykopávkách v Mykénách.
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Heinrich Schliemann zemřel nečekaně v prosinci 1890. Zhroutil se na ulici v Neapoli, neměl u sebe žádné doklady, a i když byl při vědomí, nemohl mluvit. Ochrnul na pravou část svého těla. V nemocnici, kam ho dopravili, ho odmítli ošetřit pro jeho chudý vzhled a ze strachu, že za léčbu nezaplatí. Převezli ho tedy na policejní stanici, kde našli v jeho plášti vizitku jednoho neapolského lékaře. Ten se okamžitě dostavil a objasnil totožnost těžce nemocného. Schliemannův stav se povážlivě zhoršoval a nazítří došlo k jeho úmrtí. Příčinou smrti byl jinak nezhoubný tukový nádor cholesteatom, který se obvykle vyskytuje v oblasti středního ucha a utlačuje a ničí okolní tkáně. Heinrich zanedbával své zdraví a takto to dopadlo.

Sophia po jeho smrti upravila Schliemannovu autobiografii a vydala ji v roce 1892. Po zbytek života pečovala o manželův odkaz a věnovala se charitě. Svého manžela přežila o 42 let…

Na našem webu jste si mohli přečíst také o těchto zajímavých ženách:

Zdroj info: Hans Bankl : Život a smrt slavných, 2. díl  2006, Přemožitelé času 1987

Reklama