Čtenářka Bohuša nám popsala, jak je její dceruška šikovná, kam všude se již podepsala akolik jí to stálo peněz. Ale optimismus, smích ani lásku jí to nevzalo.
Ahojky všechny holčičky a kluci Ženy-in... mám tři děti-lhala bych,vlastně čtyři-to čtvrté dítě je trošičku více přerostlé v podobě manžela. Cesta za prvním miminkem byla velmi klikatá,trnitá a komlikovaná,stála nás hodně nervů a peněz,ale vyšlo to a po osmi letech boje o početí se nám narodila překrásná holčička-to bylo slávy.
No a časem jsem se nějak rozrodila(asi jsme přišli na to,jak miminka vyrábět) a do porodnice jsem se vrátila ještě dvakrát a ten pocit,když jsem miminko přivedla na svět se nedá s ničím srovnat-je to ta nejkrásnější věc na světe!
Život s mojima dětičkama je velmi pestrý a nevyzpytatelný,jednou si připadám jako v ráji,jindy jako v pekle,o chvíli později jako pacient v blázinci...!
To ,když se naše prvorozená dceta naučila ve čtyřech letech podepsat,to bylo v rodině slávy, babičky, dědečkové a hlavně my rodičové jsme na ni byli náležitě hrdi-problém nastal jednoho letního podvečera,když se k nám vřítil rozzuřený soused s tím,že mu naše „zlatíčko“ počmáralo šutrem jeho zánovní a luxusní auto...říkám mu „to není možné“,a tak mě táhl za ruku k tomu jeho plechovému miláčku.
Již z dálky jsem vyděla její jméno šutrem vyryté přes přední i zadní dveře lesknoucí se metalízy...v té chvíli jsem zapochybovala o tom,jestli bylo správné rozhodnutí,honit se za početím našeho „andílka“...ten její podpis nás stál několik ne málo tisícovek a já se cítila na Bohnice...!
Ale i to přešlo,a já se uklidnuji tím,že bude hůř...!!! A možná i proto jsem na svátek dostala trampolínu(a jako povinnou výbavu si dokoupila klapky na uši a růžové brýle)...asi abych ten nasbíraný stres na té gumě vyskákala a ono to funguje...jednou denně skočím na trampolínu a skáču,hopsám a skáču,a až se dostatečně vyhopsám jsem zase schopna s úsměven na rtech snášet rozmary a čertoviny těch mých tří,vlastně né čtyř andílků s růžkama...a děkuji osudu za to,že je mám,protože bez nich by ten můj život nebyl „tak ujetý a štastný“ jako je tedˇ!
A preventivně si ordinuji každodenní dávku smíchu...ten je totiž zadarmo,nemá žádné vedlejší účinky a je to lék na všechno...i na ty každodenní starosti a radosti.
P.S. SVOJE DĚTI MILUJI ,TAK NENÍ CO ŘEŠIT!!!
Radost,zdraví a pohodu dětem všech věkových kategorií přeje Bohuša
Děkuji Bohušo, za milý optimistický příspěvek dnešnímu tématu dne. A souhlasím s vámi jen napůl – Své děti také miluju, ale je pořád co řešit !!!
Před chvílí redakce dořešila plán na příští týden, tak v příští novince očekávejte informace z nitra redakce.
Ale téma dne pokračuje…
Dnešním tématem dne je Den dětí. Proč si je pořizovat, proč si je nepořizovat. Jsme na své děti hrdí, vkládáme do nich své ambice, Prostě si o nich povídáme. Přispějte svým názorem, zapojte se do polemiky, pochlubte se na e-mail:
Příspěvek, který se mi bude nejvíce líbit odměním pytlem s bonbony nimm2
Atˇsi i děti ve vašem okolí užijí sladkostí…
Nový komentář
Komentáře
selinka — #1 Velkej balón je taky dobrej a je skladnější, vyhopsávám si na něm i lepší kondičku páteře
selinka — #1 Coz o to, místo by bylo, ale drobet tady prekází strop
Taky by mi ta trampolína někdy bodla,a to mám jen jedno dítě.Ale znáte to,když je miluješ,není co řešit.
Ta trampolína není od věci .. akurát na ni není v bytě místo