Brečím dost často, a to beznadějí, vztekem.
Připadám si někdy na tom světě úplně zbytečná.
Brečím nad tím, kolik jsem dala ze svých citů někomu, kdo mě teď zavrhuje a úplně ze dne na den se mnou přestal komunikovat. Je to beznaděj a slzy, slzy ty jsou úleva, smývám jimi ten žal... ale jak dlouho ještě bude trvat, než přestanou téct, to nevím.
Ale vím, že už vím, co to znamená milovat a nebýt milován. Být jen využíván.
Ale nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Člověk se musí naučit žít dál a jinak, nebýt tak slepý, mít oči dokořán, vždyť svět není tak zlý :-).
Radka
Milá Radko,
každý si občas připadá na světě zbytečný, ale pokud Vám slzy v určitou chvíli pomůžou a uleví se Vám, proč ne.
Nový komentář
Komentáře
Já taky občas brečím, často jen kvůli úplné maličkosti, ale v tu chvíli to ze sebe potřebuju nějak dostat a i když ani nechci brečet, tak se mi najednou ty slzy nahrnou do očí a když jsem sama, brečím třeba půl hodiny a nejde to zastavit. A smutek z nešťastný lásky zažil asi skoro každej...Ale každej jsme jinej, někdo smutek a vztek vybrečí, někdo vykřičí, někdo se opije... já si sice občas připadám jak chudinka ubrečená , ale jsem prostě taková...takže se za slzy vůbec nestyď