Brečím dost často, a to beznadějí, vztekem.

Připadám si někdy na tom světě úplně zbytečná.

Brečím nad tím, kolik jsem dala ze svých citů někomu, kdo mě teď zavrhuje a úplně ze dne na den se mnou přestal komunikovat. Je to beznaděj a slzy, slzy ty jsou úleva, smývám jimi ten žal... ale jak dlouho ještě bude trvat, než přestanou téct, to nevím.

Ale vím, že už vím, co to znamená milovat a nebýt milován. Být jen využíván.

Ale nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Člověk se musí naučit žít dál a jinak, nebýt tak slepý, mít oči dokořán, vždyť svět není tak zlý :-).

Radka


Milá Radko,
každý si občas připadá na světě zbytečný, ale pokud Vám slzy v určitou chvíli pomůžou a uleví se Vám, proč ne.