Foto: redakce
Kdybychom měly shrnout obsah celé knihy pár slovy, rozhodně by se dalo říci, že se snaží odpovědět na otázku: kdo je viníkem? Jako by už do samého začátku společnost toužila po jedné a jediné odpovědi. Vyřešení rovnice, ve které se internet jeví pro mnohé jako neznámá, potřebuje komplexní poznatky. Přesně to kniha nabízí formou rozhovorů ať s přímými účastníky internetového zneužívání nebo s odborníky.
Predátor Jaroslav
Jde tedy o celou řadu osobností, počínaje ohniskem. Tím je predátor Jaroslav, jež jako jediný z mnoha predátorů přijal nabídku osobního setkání s tvůrci dokumentu, aby své činy vysvětlil. Shledání nemohlo být příjemné. Po pár otázkách jsme přímými svědky chladného uvažování inteligentního jedince, který si je velmi dobře vědom svých činů. Neobhajuje je, dokonce skutky v některých momentech shledává zvrhlými. Jeho výmluvou je fakt, že není pedofilem, ale hebefilem. Přitahují ho tedy dívky od 12 do 16 let. Jako přílišný obdivovatel mládí dívky viní z toho, že jsou leckdy perverznější než on sám.
Foto: Milan Jaroš
„Já jsem až po rozvodu postupně zjišťoval, že mě víc než dospělé ženské zajímají mladší holky. Líbí se mi to období, kdy se žena vyvíjí. V realitě bych si takhle mladé dívky oslovit nedovolil. Přes internet mi to jde.“
Internet jako přítel i nepřítel
Mnohem zajímavější je však rozhovor mezi sexuologem Antonínem Brzkem a Jaroslavem. Protože v knize nenajdeme žádné shrnutí a čtenář si tak musí utvořit názor sám, je nutné číst pozorně a všímat si každého detailu. Antonín Brzek je považován za jedničku v oboru a během své kariéry se potýkal s mnohými deviacemi. S Jaroslavem tedy mluví jako s jedním z mnoha.
„Internet je velký pomocník a velký bič na lidi. Ale důležité je, když teď nemáte ženu a nemůžete souložit, abyste alespoň masturboval víc, než kolik potřebujete. A při tom si můžete dovolit jakékoliv představy. Představa není trestná, ale vždycky si uvědomte: tohle je krásné, pro mě zajímavé, vzrušující, ale nikdy to nesmím udělat v reálu…“
Pro Jaroslava a další predátory je společným rysem fakt, že se na internetu objevují jako avataři, kteří nabývají vlastností postrádajících v reálném životě. Nejsilnější je především odvaha oslovit dívky. Mnozí z nich by se totiž v reálu o něco takového vůbec neodvážili. Internet jim poskytuje útočiště, kde se mohou sexuálně vybouřit, ale zároveň nejde jen o jednostrannou aktivitu, jež by zůstala bez následků. Těmi jsou zraněné duše mladých dívek, u nichž počáteční vzrušující hra přeroste v noční můru. V nejhorším může skončit sebevraždou, v nejlepším šikanou, depresemi a pochroumanou sexualitou.
Z druhé strany
O tom v knize mluví také účastnice castingu k dokumentu V síti Monika Ludlová, která se sama stala v dětství obětí. Porota ji právě proto nevybrala. Báli se, že by dokument až příliš otevřel staré rány. Její příběh, jež začíná vyprávět na začátku dokumentu V síti, je v knize dovyprávěn a doplněn i svědectvím Moničiny maminky, která v čas zakročila a stala se dceřiným strážným andělem.
„Když to šlo, koukala jsem jí průběžně do telefonu. Většinou jsem ale usnula dřív než ona, psala si s ním celé noci. Její Facebook byl přihlášený na mě: když si zakládala svůj profil, musela uvést nějakou e-mailovou adresu, tak použila moji. Všechny zprávy, které psala a dostávala, chodily i mně.“
Detektivní práce
Jak již bylo řečeno, názor na celou situaci si musí čtenář udělat sám. K dispozici k tomu bude mít zmíněné rozhovory, ale ještě řadu dalších. S herečkami, s již odsouzenými predátory, se zakladatelem portálu E-Bezpečí.cz nebo se spisovatelkou Petrou Hůlovou, která se rozhodla žít bez internetu. Pro další téměř až detektivní práci poslouží reálné soudní rozsudky, úryvky z deníku predátora, ale především reálné „pritscreemy“ oken chatu. Poměrně dost materiálu na to, abyste z něj dokázaly utvořit svůj vlastní názor. Třeba i na to, jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem? Musí nutně zlu předcházet jiné zlo?
Internet jako parlalení svět
Kniha Kdo chytá v síti v mnohém přesahuje filmový dokument. Na rozdíl od něj nejde jen po povrchu a nebere si za cíl čtenáře šokovat. Po přečtení v některých nesmazatelně zůstanou zakořeněny pocity zklamání dnešní společností, které se užívání internetu vymklo z rukou. S tím souvisí i dostupná pornografie pokřivující vnímaní sexuality dospívajících dětí. Nelze tedy říct, že problém visí zhola jen na straně predátorů, svůj podíl viny nese společnost jako celek. Internet je prostor, kde se bez téměř jakéhokoliv omezení potkává svět dospělých a dětí, je to svět paralelní, reálný a pokud se v něm nenaučíme všichni žít s podobnými principy jako v tom hmatatelném, nebude v něm pro děti bezpečno.
Čtěte také:
- Maminky reagují na téma predátorů: 12letá dcera si psala s mým kolegou
- Tomáš Klus natočil svůj nejodpornější videoklip. Vznikl k dokumentu V síti
Nový komentář