Svět prostého středověkého člověka byl vesnice a pole, za humny už byla cizina, tam žili lvi a draci. Místní zemánek znal celé své panství a možná jednou za čas zavítal do hlavního města země na každoroční sněm nebo velký trh. Kupci, ale i někteří z rytířů procestovali dalekou cizinu, a mnohdy pobývali i „za mořem“. A sečtělý klér sice mnohdy neopustil svůj klášter, ale z vyprávění a legend znal celý tehdejší svět. Až na bílá místa na mapách a v kronikách. Hic sunt liones, psalo se o nich, zde jsou lvi.

Náš svět se zpřehlednil a zmenšil. Vzdálenosti se zkrátily a nepoznané máme za humny ne proto, že bychom tak daleko nikdy nebyly, ale protože naše „humna“ jsou dnes mnohem dál. Samozřejmě že nejde o to, že by se svět scvrkl jako špatně vyprané šaty, to my se naučily cestovat rychleji. Stačí nasednout do letadla a za pár hodin můžeme meditovat v indickém ašrámu, toulat se po Sahaře nebo se kochat rozbouřeným mořem u mysu Dobré naděje v Ohňové zemi.

Snad každý dobrodruh a cestovatel touží po tom vstoupit do míst, kam noha člověka, nebo alespoň noha bělocha, ještě nikdy nevkročila. Taková místa však už prakticky neexistují. Zato je mnoho těch, která ve svém rozmachu přehlížíme – exotiku a divočinu lze najít i v Evropě, v rumunských horách, kde lišky doslova a do písmene dávají dobrou noc, nebo v každoročně navštěvované Africe – stačí jen opustit upravené pláže a hotelové komplexy a vydat se do vnitrozemí.

A právě to udělal reportér časopisu Instinkt, zkušený dobrodruh a cestovatel Libor Budinský. Veden svým heslem „vyzkoušet se má úplně všechno“ se vydal do tajemné džungle, ochutnal opium i smažené brouky, projel se na hřbetě slona i v rýžových člunech, strávil noc pod nekonečnou oblohou Sahary a vystoupil na posvátnou Adamovu horu. Na vlastní kůži přitom okusil nepohodlí divočiny a útrapy cest.

O všem, co zažil, pak napsal knihu, kterou příznačně nazval Svět na dosah. Poutavým novinářským stylem vypráví o svých zážitcích a vše dokumentuje desítkami nádherných barevných fotografií. Pokračuje tak v dobré tradici českých cestopisců, a nejen že nám přibližuje tajemství nepoznaného, ale nabízí nám i inspiraci kam, pokud máme jen trošku dobrodružného ducha, bychom mohly vyrazit na příští dovolenou.

A na závěr snad už jen slova autora: „Na cestách musí být člověk otevřený a tolerantní ke všemu, co ho obklopuje. Nejedeme dobývat svět. Ani ho měnit. Jedeme se dívat a poznávat.“

Knihu si můžete objednat zde a zde.

Zároveň můžete tuto úžasnou knihu dnes vyhrát se Ženou-in, když pošlete příspěvek na téma „Práce v zahraničí"!

Byla jste někdy v nějaké exotické zemi? Co jste tam zažila? Kam byste se ještě chtěla podívat? Cestujete raději s „cestovkami“ nebo na vlastní pěst? Láká vás dobrodružství nebo spíš pohodlí? Nebála byste se vyrazit sama třeba do rumunských hor?

Reklama