Byla středa, byl krásný den. Spolu s klasikem vzpomínám na ono mrazivé ráno, kdy jsem zabalil pár cingrlátek a zrcátek a vyrazil na venkov. Do kraje šalin, pomalého životního tempa a jenom jedné pobočky E-banky. Prakticky domů, protože pocházím z ještě menší vsi, než je ono milé a mnou velmi oblíbené městečko. :-) .

Dost laškování s brněnskými čtenářkami a k věci.

Velká vánoční soutěž „Věrnost se vyplatí aneb Bohaté Vánoce se Žena-in.cz“ skončila a až na posledních pár nevyzvednutých výher jsou již všechny odeslány výhercům. Vytíženost serveru a hlavně počet otevřených stran se vrátil do původních rozměrů, což nás vede k myšlenkám na nějakou ještě dlouhodobější spíše trvalou věrnostní soutěž o něco zajímavého (měření je opět spuštěno), ale to asi až někdy v novém roce.

 

Vracím se do středy. Pln očekávání strhané ženy s vypoulenýma očima zbarvenýma do šedomodra od věčného posedávání před monitorem, s rozpláclým ukazováčkem pravé ruky a zanedbaného dítěte, špinavého a toužebně prosícího o pozornost jsem spolu s Klárou zazvonil na zvonek u venkovních dveří poměrně hezkého činžáku na okraji Brna. Na zvonku sice nebylo napsáno Landriel, ale jméno, které jsem žmoulal na papíru s vytištěnou mapou Brna.

Jaký to byl šok, když místo šilhavé obrýlené šílenkyně otevřelo velmi mile vypadající a usmívající se stvoření. Zavedla nás do útulného bytu vyzbrojeného dvěma počítači evidentně výkonnějšími než těmi, na kterých pracuje většina redakce. Již mezi dveřmi nás napadlo malé dvouleté rozzářené mrně ženského pohlaví, které po celou dobu naší krátké návštěvy předvádělo, že existuje i hyperaktivnější dítě než to, co máme doma. Chvíli bylo kočičkou, králíčkem, myšičkou, rybičkou i tygříkem. Lítalo od jedné stěny ke druhé jako ping-pongový míček a tvářilo se šťastně. Rozdmýchalo v nás podezření, že po skončení soutěže bylo poprvé vypuštěno z klece. Ale Landriel vše uvedla na pravou míru.
Diktafon jsme s sebou neměli, proto jen volný výklad rozhovoru, který jsme vedli. Pokud něco nebude přesně formulováno, Landriel mne jistě v diskusi pod tímto článkem opraví.

 

Jak si poznala Ženu-in?
O Ženě-in jsem se dověděla z časopisu Marianne, kde byl přehled webů pro ženy, a nejvíc mě chytla právě Žena-in, a tak jsem na ni začala chodit pravidelně.

 

Kdy ses rozhodla zúčastnit velké vánoční soutěže?
Asi týden po začátku, kdy jsem zjistila, že moje běžná aktivita mne vynesla do první desítky, jsem se rozhodla, že bych to mohla zkusit.

 

Jak jsi soutěžila, na čem si získávala body? (ověřeno redakcí)
Nejvíc času jsem strávila na diskusích a psaním vzkazů

 

Kolik času si na Ženě-in strávila?
Každou volnou chvilku, kdy mi Verunka (doufám, že jsem nezměnil jméno) dala čas, ráno, než se probudila, když si sama hrála, když spala, a odpoledne, když přišel manžel. Změnila jsem svůj denní rytmus. Dřív jsem chodila spát kolem desáté a v průběhu soutěže až po půlnoci. A teď už v deset usnout nedokážu. I když už soutěž skončila občas mám pocit, jako by mi něco chybělo, když nesedím stále u Ženy-in jako poslední měsíce.

 

Jak nesl tvé soutěžení manžel?
Moc mi pomáhal, když přišel domů, postaral se o Verunku. Dal jí najíst, uložil ji do postýlky, udělal večeři.

 

(Výše napsaná  odpověď může vyznít zkresleně, nejsem si jistý jakou přesně Landriel použila formulaci) To je tedy velmi tolerantní? To je … (smích)

 

Co s výhrou uděláte, budete mít bohaté Vánoce?
Dohodli jsme se, že peníze si uložíme a použijeme na stavbu domečku. Pozemek a základní desku máme, takže tohle bude asi na část hrubé stavby.

 

Jak ti bylo, když tě některé čtenářky obviňovaly z toho, že musíš určitě zanedbávat dcerku? Bylo mi to líto, ale věnovala jsem se jí stále jako dřív. Chodila jsme s ní na plavání, hrála jsem si s ní, kreslila. Nemá smysl nikoho přesvědčovat…

 

Můžeme potvrdit, že Verunka v žádném případě nevypadala a nechovala se jako dítě, které poslední tři měsíce matku vidělo jen zezadu sedící u počítače:-)

 

Jak si prožívala den, kdy soutěž skončila a redakce vyhodnocovala výsledky a prověřovala vítěze?
Ještě ráno jsem byla první, někdy kolem třetí jsem zjistila, že se výsledky proměnily a já klesla na druhé místo. Byla jsem strašlivě zklamaná. Otevřela jsem láhev a dala si panáka. Manžel mě utěšoval. Pak jsem večer viděla, že jsem opět první, ale nevěřila jsem tomu, dokud nevyšel po půlnoci článek s vyhodnocením. To už jsem v sobě měla většinu zbytku z té lahve... (smích)

 

Tolik stručný přepis našeho rozhovoru prokládaný koncertem pro vařečku a hrnce a kočičí mňoukání.
Obálku jsme předali, kafe vypili, pár fotek udělali (ty budou až v průběhu dopoledne) a vyrazili s dobrým pocitem, že vyhrála ta, co si to opravdu zasloužila, směr domů. Nevadilo ani náledí, ani sněhová bouře.

 

Všem hrám a výhercům i poraženým zdar a krásné a Bohaté Vánoce.
Šťastný nový rok 2004.      
Reklama