Svému kolu říkám Vižlík

Čtenářka Julinkapul se nám rozepsala a poslala nám spoustu příhod. Vážných i vtipných. A z celého jejího příspěvku čiší láska k točení šlapkami. Děkuji Vám Julinkapulko za příspěvek. Nasadila jste laťku pěkně vysoko…

 Dobrý den . Můj vztah ke kolu je jako k člověku, je to něco živého s duší a vedu s ním vnitřní monolog:)

Jeho šrámy mě bolí, ono si  vyslechne moje starosti i slasti. Prožívám sním radost a vždy mu ráda poděkuji za to , že mě vždy podržel v nebezpečné situaci :)  Někdo říká, kus železa, hlíny nebo karbonu. Pro mne je to víc, mám k němu citový vztah jako ke svému zubnímu kartáčku. A každé mé věci, které pro mně znamenají víc mají i své jmena. Kolu říkám  Vižlík a kartáčku kukadláč . Smějeta se ?? No a co:)))

U kola nemám ráda, když na něm něco skřípe, nechodí či vrže. Takže co se týče servisu, dostává tu nejlepší péči. Léto je spojené s příjemnými výlety hlavně na kole. Jezdit na kole jsem se naučila tak někdy po druhé třídě. Za mého dětství bylo obtížné koupit cokoliv a výjimkou nebylo ani kolo .

Dětská, malá a s postranními kolečky? O tom se mi ani nezdálo, musela jsem jezdit na tom co bylo. V kumbále leželo kolo ještě po tatínkovy bez lakových barev na které jsem došlápla po v té druhé třídě,  jezdit jsem se naučila za doprovodu mého dědečka u nás na dvorku.  Šlapání jsem zvládla, vždyť to bylo jako na trojkolce :)  Má rovnováha? tak tu jsem docela zvládala, Tréning na koloběžce:)  I když s křečovitým stiskem za řídítka jsem dokázala i sama jet. V té době mě ještě kolo rádo shazovalo často na zem.

Mé první pořádné kolo, byla Ukrajina. Dámská v oranžovém provedení ale to bylo asi na něm pozitivního vše. Chceš -li poznat co je dřina, kup si kolo Ukrajina :)) Musela jsem se hodně snažit abych popojela o kousek dál a dalo mi to docela zabrat.

Zažila jsem i několik trapasů a bouraček  při své jízdě na kole ,za mých mladých let. To se jezdívalo po cestách, čtyři kamarádky za sebou, dvě před sebou. Jeli jsme tenkrát z kopce . Monča co jela přede mnou prudce zabrzdila, důvod?  Ten už nevím! Ale můj náraz do ní a poté pád do příkopu , podotýkám do kopřiv! ten si pamatuji doposud. Já jen v tílku a krátkých kraťasech jsem to schytala po celém těle. Po příchodu domů mi maminka dělala zábaly.

Druhý případ se mi stal při cestě k vodě, když jsem si to tak krásně šlapala po cestě, těšila se až si zaplaveme a budeme se opalovat. Blížili jsme se na místo, kde ale bylo spoustu aut u cesty. Protože parkoviště bylo plné. Já si jela svým rytmem v tom mě zastavil prudký náraz a pád k zemi, asi už tušíte? Zaparkované auto, v tom řidič který si otevřel dveře aby se dostal ven. Asi se ale nekoukl do zrcátky, protože mě neviděl. V tom šoku mě sice bolelo celé tělo ale zvedla jsem se tak rychle jako by nic, nasedla jsem na kolo a rychle fičela pryč. Zda jsem mu udělala škodu na autě? Tak to nevím, řidič byl asi taky v šoku . Nevyslovil ani slovo.

Třetí co si pamatuji, Čekala jsem na mamču před obchodem, seděla jsem na kole a opírala se o schody nějakým způsobem se mi tkanička zamotala do kola. Neustála jsem rovnováhu a spadla jsem přímo na schody. Naštěstí byl kousek pán, který mi pomohl vstát. Samotné mi to nešlo.

Jednou jsem zase uklouzla na rozlitém mléku a to jsem jezdívala opatrně a prozíravě.

A ještě jeden zážitek , ať už tento příspěvek dokončím nebo na závěr dva? Jo dám poslední dva. Nesmírný strach jsem měla, když jsem cestovala s tatínkem přes vlakové koleje. v dohledu žádný  vlak nebyl tak taťka řekl: jedeme! Já už koleje přejela ale on byl za mnou a spadl mu zrovna na kolejích řetěz, v zápěti  jsem viděla ze zatáčky vyjíždějící vlak, krve by jste se mne nedořezali. Taťka ho zkoušel rychle nahodit ale uznal že si ho musí přenést přes koleje.

A tedy poslení. Měli jsme rodinný výlet na kolech, byly jsme tenkrát na fotbalovém hřišti kde se konaly zahradní slavnosti. Domů jsme se vraceli už za tmy. Jeli jsme v pořadí: taťulda, mača , sestra a já. Odbočovali jsme do jakési uličky kde to taťka znal a říká: Jeďte zamnou bude tam most!! Nakonec to dopadlo tak , že otec byl na mostě ale mamka ho nezpozorovala a mi skončili v potoku, naštěstí jen po nohy:))  Když jsme jezdívali po hlavní cestě, taťka vždy říkal: Dělejte to co já. Jednou zahlédl známého a jako pozdrav na něj mávl  a my tři za ním jsme to opákli. Chtěl ať děláme to co on :)) 

Hezký zbytek dne 

Julinkapul

Vy a kolo:

• Jezdíte na něm ráda? Nebo musíte?
• Jak jste se na něm jezdit naučila?
• Umíte si ho opravit?
• Seznámila jste se na kole s někým?
• Vadí vám cyklisté na silnici?
• Máte slušivý cyklistický dresík?
• Nebo jste měla bouračku?

Vaše příběhy,  názory, polemiky, fotky, historky i fórky posílejte na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

A já jednu z těch, co do tématu dne přispějí, odměním sportovním náčiním. Konkrétně konkurenční výbavou, trekovými holemi s odpružením. Pro chvíle, kdy se na kolo nebudete moct ani podívat.