Na sametky – nebo jak se jim lidově říká svilušky, mne přivedl tento příběh:
Nedávno jsem přijela z chalupy, kde jsem se těšila celé odpoledne ze své zahrádky. Pěkně jsem ji vyplela, posekala jsem trávu, radostně jsem pozorovala, co všechno kvete a co přežilo žíravé sucho. Byl to takový hezký, slunečný den.
Druhý den ráno, po ranní sprše, jsem objevila kolem pasu snad deset pupenců, jako by mě poštípala spousta komárů. Pupínky strašně svědily, zejména následující noc. Přemýšlela jsem, co jsem divného snědla, po čem by se mi tak mohla vysypat podivně lokalizovaná kopřivka.
Protože to bylo opravdu k nevydržení - znáte to, horký den, v oblečení se zpotíte a pupínky svědí čím dál tím víc... rozhodla jsem se navštívit kožní oddělení. Doktorka mi se smíchem sdělila potupnou diagnózu: „Paní, vy máte blechu! To je jasné, asi v posteli, oni mají rády ta pěkně prokrvená místa, proto máte takhle poštípaný pas a třísla... A že nemáte doma zvířata? To klidně můžete chytit v tramvaji, v metru...“
Udělala jsem doma generální úklid a vše jsem vyluxovala a vyprala. Pupínky časem zmizely. Do následujícího víkendu. Zase jsem se kochala zahrádkou, trochu pracovala, pobíhala jsem celý den v žabkách a těšila jsem se z jednoho z posledních letních dní.
V pondělí ráno má nálada klesla pod bod mrazu. Pupínky od „blechy“ byly zase na svém místě a svědily snad ještě víc než první várka. Přepadla mě depka jako blázen. Ta blecha někam zalezla? Přežrala se mou krví a pěkně trávila nějaký ten týden?
Ozvaly se i katastrofické představy: Nakladla mnoho vajíček, někde v nějaké skulině, kam ani lux, ani chemický postřik, ani voda se saponátem nedosáhla. Teď mám doma blešinec a půjdu raději spát do koupelny než do mé milované postele, kde na mě číhá krvelačný zástup mrňavých pijáků krve blešího plemene.
Naštěstí mě zachránila kamarádka. „A nežerou tě svilušky? To bývá v srpnu normální a ty pupínky na stejných místech by tomu odpovídaly...“ Sedla jsem k internetu a svým způsobem mi spadl kámen ze srdce. Můj byt není blešinec. Původce pupenců jsou svilušky - tedy sametky. I když představa zavrtávající se larvičky taky není zrovna z nejpříjemnějších.
Co je sametka podzimní?
Má jasně červenou barvu a u živých jedinců jsou patrné oči jako karmínové tečky po stranách štítku. Délka hladové larvy sametky podzimní je 0,2 mm, po nasátí se objem těla zvětší a barva bledne až na žlutooranžovou. Začátkem jara v povrchových vrstvách půdy, kam sametky vystupují z hlubších vrstev, probíhá oplození vajíček. Vylíhnuté larvy vylézají na povrch půdy a na přízemní části rostlin, kde čekají na hostitele. Ve volné přírodě jsou napadáni především hraboši.
K lidskému tělu se přichycují v místech, kde přiléhá oděv, tedy v pase, v podpaží, v tříslech, pod koleny atd. U malých dětí napadají pokožku na hlavě. Larvy svými čepelemi nabodávají povrchové vrstvy kůže a do vzniklé ranky vypouštějí silně lytický sekret slinných žláz. Tento sekret narušuje hlubší vrstvy kůže. Koagulací bílkovin pronikajícího tkáňového moku vzniká válcovitý útvar, ve kterém si larva udržuje sáním průchodný centrální kanálek. Pod dolním koncem kanálku se hromadí nekrotizující buňky. Larva se touto drtí buněk vyživuje. Po uvolnění larvy se defekt hojí epitelizací a celý útvar odpadá s postupujícím rohovatěním obnovené pokožky.
Larvy odpadávají obvykle třetí den po přichycení a ve většině případů jsou setřeny oděvem. V několika dalších dnech puchýřek zmizí a po dobu několika týdnů na jejím místě zůstávají hnědofialové skvrny. Pro průběh nemoci je velmi důležitá vnímavost pacienta. Lehčí případy tohoto onemocnění někdy unikají pozornosti jako „kopřivka".
Moje zkušenost - opravdu hodně horká sprcha na postižená místa pomáhá. A na spaní, když to ten druhý a třetí den svědí úděsně, raději prášek či kapky s utlumujícími účinky
Foto: Shutterstock
Nový komentář
Komentáře
Také mám s nimi špatnou zkušenost. Ale ty puchýřky vždy asi jen dva z celého množství, mi až mokvaly a dělal se na nich puchýř, z kterého vytékala voda i přes náplast, Měla jsem to vždy koncem srpna od přítele ze zahrady. Na nikoho nešly jen na mě. Už není přítel, není zahrada a nejsou ani ty štípance. Všechno špatné je pro něco dobré.
Tak přesně tento článek jsem četla před 11 lety, pamatováka mám dobrého. Chápu některé čtenářky jsou nové a rubrika se něčím zaplnit musí:
https://zena-in.cz/clanek/nemate-pod-kuzi-zrave-sametky?param=kategorie&val=zdravi
omlouvám se do redakce, ale zpětná vazba je důležitá. Témata, ať se opakují, ale … jak ...
My máme na zahradě takové mini broučky jsou červené barvy,tak to je asi ono. Nevěděla jsem,že můžou i poštípat.
Také slyším poprvé v životě
, dobře vědět, potvůrky..
S tím máme celá rodina "bohaté" zkušenosti. Bohužel to mají rodiče na zahradě a nedá se to pořádně vyhubit. Trochu to zlikviduje síření trávníku (pokud to nepřeženete a nespálíte si trávu), ale ty mrchy kousavý jsou tam stejně dál a vylézají z půdy a pak lezou na zvířata a lidi a žerounás. U nás tím hodně trpí psi. - KONTROLUJTE JIM PROSTORY MEZI PRSTY NA TLAPKÁCH, břicho pod středových zatočením chlupů a také vlhká místa kolem čumáku a očí. Tam se těm kousavým potvorám líbí. Chce to důkladně- až drasticky vydrbat a oškrábat a pak jim to vydezinfikovat a namazat. U lidí nejvíc kožní záhyby a podobná místa, kde se více drží vlhkost - podkolení jamky, třísla, podpaží, pod prsy a pod gumičkami kalhotek či podprsenky. Nejlepší léčba je sirná mast, kterou vám namíchají v lékárně. Ta je dokáže i zahubit, takže není jen ke zmírnění svědění, jako tekutý pudr či fenistil gel. U dětí kontrolujte i hlavy, má dcera toho měla jeden rok plnou hlavu a pak z toho měla plnou hlavu strupů, jak to škrábala. Bohužel, jak se zavrtají pod kůži, není možné je jen tak umýt, leda něco vydrbat násilím- kartáčem, vyškrabat a podobně. Svědění pak můžete tlumit nějakými léky jako např. Fenstil. Jinak doporučuji jedině omezit pobyt venku v trávě, především, pokud zjistíte, že je na své zahradě máte.
Taky jsem o tom ještě neslyšela ??
Srpnová vyrážka vždy k datu 21.8.
Teda, koukám jak vrána na nový vrata, o tomhle malým škodilovi jsem neměla ani ponětí, ale mám silný podezření, že za život jsem ho už hostila několikrát a se mnou celá má rodina
Srpnová vyrážka. Taky jsem minulý rok zažila. Já měla to "štěstí" taky. Po delším posezení a svačince na louce. Kožní naštěstí blecha nenapadla, protože to bych se taky zděsila. Já měla pupenec vedle druhého kolem pasu a na noze. A svědělo to ukrutně. Vyfasovala jsem tekutý pudr. A celkem trvalo než to zmizelo. Brrr. Od té doby naštěstí nic.
Vypadají děsivě.