Foto: Profimedia
V Mariupolu žije také Angela Timčenko, která se tam narodila. Na svém Facebooku denně veřejně (v době psaní článku) informuje o tom, jak to ve městě vypadá a jaké problémy řeší její rodina. „K jakým bohům se máme modlit, ke komu máme padnout na kolena, aby nás vypustil z tohoto kotle? Zřejmě už za salvami nejsou slyšet modlitby. Je třeskutá zima… A není sníh, takže nebude ani voda,“ píše v jednom ze svých příspěvků z 10. března s tím, že přemýšlí, jak upéct vajíčko v alobalu, protože má ještě posledních šest kusů a děti mají hlad.
Z jejích příspěvků mrazí. Stejný den o pár hodin později opět píše: „Každá žíla na těle se nám třese. Žijeme tu ve třech rodinách. Z toho 6 dětí. Jídlo dochází. Máme ho maximálně na 5 až 6 dní. Dospělí jídlo důkladně omezili. Jsem unavená a mám stále méně síly.“
Lidé se v komentářích snaží poradit, jak může vejce připravit. Jiní přidávají čísla žalmů a podporují v modlitbě. Jiní zase píší, že by rádi poslali finance. Na to ale Angela odpovídá, že to, co potřebuje je chléb a voda. Finance jí jsou v aktuální situaci k ničemu.
„Díky sousedům jsem dostala balíček sypaného čaje. To znamená, že zítra budeme mít pro děti a starší lidi teplý čaj. Na ulici i doma je stále pekelná zima, zbylo trochu jídla. Včera stál můj muž 6 hodin frontu v jediném fungujícím obchodě, koupil těstoviny a cukroví,“ vysvětluje aktuální situaci týkající se potravin.
Bojí se vylézt na ulici, aby nezemřela. Někdy dokonce píše, že výbuchy slyší několik dlouhých hodin v kuse. Ačkoliv si ve většině příspěvků stěžuje na zimu, v jiném zase uznává, že je zima k něčemu dobrá – mrtvoly se nerozkládají. „Známý jel na kole z Kirova na trh Slavutich. Napočítal 23 mrtvol,“ zmiňuje se.
„Mám otázku. Bez sarkasmu. Co chránit v Mariupolu, když je město poseté mrtvolami, když lidé umírají ne na výbuchy, ale na hlad? Když lidé neumírají zimou, tak pod ruinami,“ ptá se v příspěvku z 11. března. Podle ní je ve městě daleko víc mrtvých, než uvádějí média.
Každý den se modlí. Zvuky odstřelování a mrtví… už si na to zvykla. Nic jiného není. Přes to ale nepřestává doufat. Se svým manželem s ní o tom, co budou dělat, až tohle všechno skončí. Pokud přežijí. Neplánují cesty kolem světa ani nic velkolepého. Mají jen skromné přání: „Uvaříme si horkou, černou kávu a koupíme tučný nezdravý kalorický dort!“
V sobotu 12. března Angela informuje o bojích, které probíhají téměř u jejího domu. „Připadá mi to jako tanková bitva v centru města,“ píše. Modlí se, aby se jí splnily všechny její plány. Aby její děti vyrostly a měly se dobře.
„Vzduchové pumy smíchané se salvami z kulometů... Město je zahaleno černým mrakem. Smrad a saze,“ píše v neděli. „Dnes máme nejoblíbenější a nejhlasitější diskotéku. Hasí vše co je. Dětem vylétla okna… A jaký bude další den? Nebudeme naživu, já to vím,“ stojí v zatím posledním příspěvku na jejím Facebooku.
Zdroje: iDnes, Facebook Angely Timčenko
Nový komentář
Komentáře
A kdyby si konečně OSN vytáhla hlavu ze zadku, tak už tam dávno letadla, drony či vrtulníky shazovat potravinovou pomoc...
Ja se také denně modlím, aby toho ruského Hitlera někdo poslal do pekla, doslova a ať je to hodně bolestné. A vůbec se za to nestydím.