Ahoj,
jmenuji se Markéta F. je mi 24 let a jsem z Kutné Hory. V loni jsem seděla na této židli, jak sedí Honza, a přemýšlela, co chybí v mém životě. Ježíše už jsem znala, chtěla jsem jít za ním, ale stále byla v mém životě „temná místa“, které jsem nevydala.
Rozhodla jsem se to změnit – TEĎ a nebo NIKDY!
Úpěnlivě jsem volala k Bohu. Modlila se, ať mi ty věci ukáže a hlavně ať mi je pomůže změnit. Byla jsem nešťastná a nedoufala jsem, že by mě mohl vyslyšet. Mnoho lidí po něm chce tolik věcí, a proč zrovna mě by měl vyslyšet?!
Ale už po příjezdu z campu se začaly dít věci! Hledala jsem předtím nějakou kamarádku mezi křesťany a na campu jsem se spřátelila s Míšou B. Po společných chvílích se mi ta „temná místa“ začala jevit v jasném světle a řešení věcí, které se dlouho nehnuly, se dalo do pohybu. Bůh mě provázel na každém kroku...
Dostala se mi do rukou úžasná kniha – Proč jsme vůbec tady? Od Ricka Warrena. Měla jsem pocit, že ji někdo napsal přímo pro mě. Odpovědi na všechny mé otázky. Ukončila jsem vztah s přítelem, se kterým jsem byla 4 roky – Bůh mi řekl, že není pro mě!
Bála jsem se samoty, neměla jsem moc přátel v Kutné Hoře. Protože všichni cestovali někam za školou či zaměstnáním. Ale Bůh mi posílal nové přátele, naplňoval můj čas službou.
Na Silvestra jsem se s kamarádkou Karímou rozhodla pro křest a vstup do sboru, ale zrovna jsme byli ve sboru bez kazatele a náš bývalý kazatel John už byl ve Vlašimi. Ale Nový rok, když jsme vstoupily do sboru - kdo že nám to šel napřed? John. A já vím, že to nebyla jen náhoda!
Prostě vím, že už nikdy na nic nejsem a nebudu sama. Mám toho nejlepšího nejvěrnějšího přítele - JEŽÍŠE! Vím, že když sejdu z cesty, tak se na mě nevykašle. Budu čekat, až se zase k němu vrátím, odpustí mi a povede dál, když ho s upřímností poprosím.
Thatś all falks
Děkujeme za příspěvek.
Tak přece jen tu máme jedno svědectví. Říkala jsem si, jestli nějaké dorazí. Inu, můj „šálek čaje" tenhle druh evangelizace není, ale vím já, třeba někoho osloví, to se soudit neodvažuji...
Nový komentář
Komentáře
Měla by paní Boha prosit, aby jí ještě dal dar něco napsat tak, aby to bylo srozumitelné.
Zas jedna konvertitka
víru respektuji, ale tenhle článek mne utvrzuje v tom, že kromě víry by bylo dobré mít v hlavě ještě něco
šiš chudák holka.
.
Opravdu se nedivím, že církve mají u nás tak špatnou pověst a na věřící lidé někdy nahlížejí jako na lidi poblouzněné mysli
ach jo, těžko to změnit, když nám někteří dopřávají takovéhle prezentace svého "prozření"
Lidi z těchto sborů píšou jazykem,který nechápe většina tzv. normálních lidí.Taky jsem je nechápala a jejich slovní spojení nechápu dodnes.Ale vím, co cítí v srdcích, co chtějí předávat ostatním, bohužel je to tak zaobalené, že my to fakt nepochopíme, je to problém jejich pastorů, co se snaží dělat intelektuálské kecy z normálních věcí!!!!
no potěš
No jestli jí až bůh poradil, že ten přítel není to pravé, tak poteškoště. Mám dojem že na víru se obracejí převážně lidé, kteří si nevěří a kteří předpokládají (a spoléhají) že někdo za ně všechno zařídí (budou-li se modlit)...
Věřícími neopovrhuji, ale nechápu je a přijdou mi divní. Buddhismus coby filosofická nauka mi teda přijde normálnější...
to je vtip nebo to pisatelka myslela vazne?
Čtenářka asi bude z nějakého letničního sboru, že?
Ale pokud tě to naplňuje, nic proti 
Tento způsob náboženského prožívání je mi díky Bohu cizí
To je bezva, ze ti Buh rika, co mas delat, aspon nemusis delat zadna rozhodnuti sama a pak za ne byt odpovedna!
já na Boha nevěřím
nikdy jsem neměla pocit že jsem sama
tím méně že to místo zaplním fiktivní osobou 
Na boha jako takového nevěřím ale nikomu tu víru neberu. Ani islámistům aninikomu jinému. Pokud ve svém životě něco podělám tak nikdo kdo mě má rád mě neodsoudí a odpustí 
ten tam je úmyslně....psala jsem toto svědectví právě pro tábor s vyukou angličtiny a tohle je česká trasformace v jednodušším pojetí:-)))
elvira: ale nejlepší je žít normální, obyčejný život plný všedních radostí a starostí s vírou v Boha.
Tak, a teď na tu pr*el schytám asi já.
Dobrý, až na ten jakobyanglický konec