Když se Gabriela měla vrátit na pár hodin v týdnu do práce, kde ji nutně potřebovali, musela vyřešit hlídání pro dceru. „Školka byla beznadějně zaplněná staršími dětmi. Ale i kdyby ne, Sofinku se mi tam dávat nechtělo. Cítila jsem, že je na to ještě příliš malá, nevyzrálá. Jedinou mou nadějí zůstávala moje matka, tedy její babička. Sice se v hlídání vnučky nikdy moc neangažovala, ale v téhle situaci by se to snad mohlo změnit. Navíc byla už tři roky v důchodu, takže paní svého času. A já její pomoc vážně potřebovala. Přece nesvěřím své dítě někomu cizímu,“ popisuje svou situaci před půl rokem s tím, že se za svou maminkou vydala s prosíkem.
5b8675de94d30obrazek.png
Záplavu nadšení z její strany sice nečekala, ale i tak ji rozpačitá reakce zaskočila. „Mamka byla evidentně překvapená a začala se hned vymlouvat. Prý je šestnáct hodin týdně docela dlouhá doba, a ona měla jiné plány. Chtěla si najít nějakou brigádu, aby si přilepšila k penzi. Takový nesmysl! O tom mluvila od té doby, co odešla z práce. A skutek utek. Pak mě napadla spásná myšlenka. Nabídnu jí za hlídání Sofinky peníze, aby se chytila za nos, svěřujete se Gabriela. Jenže to byla ona sama, kdo zůstal stát s otevřenou pusou.

„Tak jo, pronesla moje máma a zeptala se, které dny to budou. Nevěřila jsem vlastním uším a pořád čekala, kdy se začne smát, že jde o vtip. Fakt si nechá zaplatit za hlídání vlastní vnučky? Jenže nežertovala. A mně už bylo blbé říct, že jsem to myslela ironicky. Navíc jsem hlídání fakt potřebovala a tohle byla zřejmě jediná možnost, jak nesvěřit dceru někomu cizímu,“ krčí rameny Gabriela s tím, že jejich spolupráce teď funguje k vzájemné spokojenosti. Jen se tím nikde moc nechlubí.

„Upřímně, trochu se za svou matku stydím. Neznám žádnou jinou babičku, která by si za hlídání vnoučat nechala platit. To jako o Sofinku zadarmo nestojí? Ale raději mlčím a nechci do toho šťourat, do práce chodit musím,“ dodává Gabriela.

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama