Je maminkou dvou holčiček – dvouleté Klárky a tříměsíční Adélky. A ještě nikdy se nestalo, že by je večer sama neukládala do postýlek. Když už někam odejde zcela výjimečně bez nich, tak jen na pár hodin. Za podmínky, že hlídá její manžel. V toho má stoprocentní důvěru. Nikomu jinému by prý své poklady zatím nesvěřila. To až časem, až povyrostou.

mu.jpg
Foto: Shutterstock

Je to jen můj pocit

„Samozřejmě vím, že to moje máma nebo moje tchyně s dětmi umí. Samy jsou matkami. Jenže pak je tu ten mateřský pud, nebo jak to nazvat. Nedokážu holky opustit a nechat je u někoho jiného. Znám je nejlépe ze všech, vím, co kdy potřebují a chtějí. Něco v podvědomí mi říká, že na to ještě nenastala správná chvíle. Potřebují mě a já potřebuji je. Jsme na sebe napojené. Představa, že nevím, co se s nimi právě děje, mě doslova svírá srdce,“ svěřuje se Lenka, která je proto v rodině terčem kritiky. Buď prý není normální, nebo to dělá naschvál.

U všeho musím být

Obě babičky, ale i Lenčina sestra nebo manželova sestřenice se dlouho hlásí o hlídání. Jejich žádosti ale zůstaly vyslyšeny jen napůl. Lenka k nim děti sice vozí, ale nevzdálí se od nich na krok. I na procházku s kočárkem nebo na dětské hřiště je doprovází. To se ale příbuzným vůbec nelíbí. „Naprosto nechápu, proč bych u toho nemohla být? Proč jim tam překážím? Vždyť děti jim půjčím a jsem k dispozici pro případ, že by bylo něco potřeba,“ popisuje mladá maminka. Ustoupit ze svých zásad ale odmítá.

„Já jsem jejich matka, takže moje volba. Ať se třeba staví na hlavu. Nebudu si drásat nervy a potlačovat své pocity jen kvůli rozmarům někoho jiného,“ dodává Lenka.

Čtěte také: