Slyšely jste už o existenci svatebních webových stránek? Pokud ano, víte, o čem je řeč, pokud ne, seznamte se. Jaký je jejich obsah?
Jsme rozvětvená rodina, máme spoustu kamarádů a známých, tak není nic výjimečného na tom, že čas od času se nám objeví ve schránce i nějaké to svatební oznámení, společně s pozváním. Ovšem takové, které dostala před čtrnácti dny naše dcera od své spolužačky, s tím jsme se ještě nesetkali.
„Mami, pojď se na něco podívat.“
Dceři právě přišlo elektronickou poštou pozvání na svatbu. Klikla na poslaný odkaz, jenž vedl na svatební webové stránky, které si její spolužačka spolu se snoubencem založili. Kromě základních a velmi praktických údajů, jako je datum, čas a místo konání svatby, zde naleznete i rubriku svatební dary.
A o co, že si novomanželé říkali?
„Romantický víkend v penzionu, LCD televizor, pračka se sušičkou, vířivá vana, sedací souprava dle nabízeného výběru, robotický vysavač, kávovar, živá palma do ložnice.“ Pokud se vám některý z požadovaných darů zamlouvá a je ještě volný (nezaškrtnutý), zaškrtněte jej, pokud ne, uvádíme číslo bankovního účtu, na který můžete posílat finanční částku.
Obě jsme nasucho polkly. Spolužačka není právě z levného kraje. Podle požadovaných svatebních darů, kolik by pak měl činit onen finanční obnos? Patnáct, deset, pět tisíc?
Co když pošleme třeba „jen tisícovku“. Budeme pak sedět místo u svatebního stolu v kuchyni?
Svatební webové stránky možná nejsou špatnou záležitostí, zřejmě byly navrženy s dobrým úmyslem, jen mi přijdou hodně neosobní. Copak se vdáváme každý den, že nám přijde tak zatěžující rozeslat svatební oznámení? Copak telefonní spojení s danou osobou je tak obtížné? A co se týká darů, ano, mohou se sejít čtyři žehličky, tři sady hrnků či talířků, ale stačí přece v telefonu nebo písemně oznámit, že jsme rádi, že přijdete, rádi vás uvidíme, a stačí přinést maličkost dle vlastního uvážení, ale vybírat si z navržených možností či rovnou uvádět číslo účtu mi přijde s prominutím žebrající. Webové stránky bych použila třeba až ke zveřejnění fotografií.
Dcera se ze svatby nakonec omluvila. Zaprvé si nevybrala žádnou z nabízených možností, zadruhé nevěděla, kolik poslat na číslo účtu, aby nebyla jako „chudý příbuzný“. Původně chtěla koupit saténové povlečení, jenže to v nabídce nebylo, ještě by se novomanželé urazili. :)
Nový komentář
Komentáře
skvělý nápad. Mít svatební stránky, to by se mohlo chytnout :) Kor, kdyby byly responzivní - tj. určené i pro mobily a telefony
Webový vývojář
Vdávala jsem se asi tak před sto lety, obě matky nás vybavily ložním a kuchyňským textilem, který se mi nelíbil, byl nezničitelný a teprve teď si kupuji kostičkované utěrky, barevné povlečení a ručníky, jaké se mi líbí. Seznam ano, peníze - ještě lepší.
Altamora — #35 Toto teď začíná být velice módní, ale mně se to moc nelíbí.
Myslím, že už vhodnější je dát peníze, to je už běžné delší dobu.
margot — #21 ano, přesně tento způsob měl kdysi kolega - Angličan, který se tady ženil. Seznam darů od drobností jako hrnky, příbory, povlečení, až po tu LCD ...chyběl snad jen barák:) u každého daru měli konrkténí odkaz na webu, měli to jako seznam na A4, rozdělené na 3 sloupce : v prvním název daru, poté volné políčko, a ještě jednou název daru : poslední název vybraného datu který chtěl člověk koupit, odrthnul a do prostředního napsal své jméno. Takže dostali co chtěli a zároveˇň věděli od koho. Po svadbě každému přišlo písemné poděkování za konkrétní dárek. Přišlo mi to jako skvělý nápad, a nesešly se jim 3 varné konve a 4 kávové sety :)
je jiná doba
Před 5 lety sestřenka se svým nastávajícím měli svůj web, kde byly vystaveny mj. požadavky na případné dárky, uvedený odkaz, který člověka dovedl přímo na konkréktní produkt a člověk si to na tom webu mohl "zablokovat", takže se pak zobrazovaly ty, které ještě nikdo nekupoval. Nevím, proč by mě to mělo pohoršovat, naopak mi to přišlo v pohodě, byly tam položky za stovku i za pár tisíc. Kamarádka se v létě vdáva a rovnou si řekli o peníze - proč ne?
Takové stránky jsem již prohlížela, nebot' je to pro mě aktuální.
Seznam mi připadá zvláštní. My jsme s manželem řekli, že nechceme dary, jen peníze. Kdo chtěl, dal obálku. Za peníze jsme si koupili to, co jsme sami chtěli a podle našeho vkusu. Co s plno věcmi, když potom leží někde v krabici?
...brali jsme se pred 7 lety a svatebni web jsme meli taky...
(oznameni a pozvani ke stolu jsme ale posilali klasicky)
...krom datumu, odkazu, jak se dostat na misto svatby, popr. posvatebni "parby" pro kamarady a takovych ruznych praktickych zalezitosti, jsme tam meli teda i seznam svat. daru, co jsme si prali (spolecnou domacnost jsme uz meli nekolik let zarizenou, takze jsme chteli spis uz jenom "designove vychytavky") - v cenove relaci od cca 100,- do 700K (to auto nam ale nikdo nekoupil...!
) - u kazdeho darku byl konkretni odkaz na obchod, kde se dala ta ktera vec poridit a dotycny si to potom "zabral" pro sebe, takze ostatni uz vedeli, ze to nekdo kupuje...
...cislo uctu jsme tam nemeli, kdo nam chtel dat penize, tak je dal v obalce nebo nejak decentne zabalene...
- spousta lidi nam potom rikala, ze jim to ulehcilo rozhodovani a my jsme diky tomu dostali veci, ktere bysme si sami asi jeste nekoupili...
...a krom toho jsme dostali i spoustu veci, ktere na seznamu nebyly - ale u tech bylo videt, ze si dotycni dali opravdu tu namahu s vymyslenim a byly originalni (i kdyz darky nebyly nijak drahe)...
.
...takze za sebe rikam seznamum ANO - nikde prece neni psano, ze kdyz je clovek pozvany, tak muze prinest dar jenom vylucne neco ze seznamu, popr. ze se na jednu drazsi vec nemuze slozit vic pribuznych/kamaradu...
- asi taky zalezi, jak to dotycni napisou...
.
.
...a co se tyce placeni - myslim, ze mladi jsou v dnesni dobe opravdu narocnejsi na svatbu, nez driv - ale ze sveho okruhu znamych neznam nikoho, komu by celou svatbu platili rodice - vetsinou to je tak, ze si mladi zaridi/zaplati vsechno a rodice prispejou na hostinu... - takze proc potom nebyt narocny a neudelat si to po svem...
black.bird.third — #33 No právě. Vdávala jsem se před 34 lety, od té doby máme v krabici křišťálové skleničky. Nikdy jsme je nepoužili. Pár podobně praktických dárků jsme poslali dál, s trochou zlomyslnosti. Bohudík nám nikdo nedal sochu říjícího jelena
ToraToraTora — #32 Krk za to nedám, ale mám dojem, že i u nás existuje webová stránka, na kterou si snoubenci napíší, co by rádi dostali a hosté si tam "zarezervují", co z toho seznamu chtějí dát. Pak nedojde k duplicitám. U náročnějších dárků je možné, aby se dva tři čtyři spojili a koupili dárek společně. Já osobně to považuji za dobrý nápad, kdo má čas zjišťovat, co jim v domácnosti chybí a z čeho by měli radost. Však oni se novomanželé neurazí, když jim člověk nedá nic ze seznamu, ale obálku s částkou, kterou si může dovolit. Navíc já nesnážím lapače prachu a umělecká díla, která si sami nevybereme.
Trefa:dneska je jina doba,at si mladi lide vyberou co se jim bude libit.kazdy nema na drahou svatbu.
Ještě jsem žádnou takovou pozvánku na svatbu nedostala a myslím, že asi ani nedostanu. Ti mí nejbližší kamarádi a kamarádky už jsou buď ženatí, vdané, nebo svatbu ani neplánují.
Jinak jako rodina jsme se skládali na větší dar sestřence, než aby dostala desatery skleničky jako já a pak se jí na ně prášilo ve vitrínce. V horším případě by je nechala v krabicích a hotovo.
Psát seznam se mi moc nelíbí, bo je to jak půjčka na oplátku. " hele, doval mixér a máš místo na svatební hostině."
Svatební hostina je pro ty, se kterými chtějí novomanželé oslavit svůj nový život.
Myslím, že kompromis je fajn. Když nepožádají o nic konkrétního, ale řeknou si například o styl. jestli má někdo domácnost ultramoderní, v nerezu, v přírodním, vintage...tak člověk hmátnout moc vedle nemůže.
Když se vdávala švagrová, řekla si o dary a stejně se některé dublovali, protože svatebčané mezi sebou kontakt neměli. Tak to vyměnili mezi příbuzenstvem.
FAXÍK — #8 Po všemožných zkušenostech vidím jako nejrozumnější,aby si mladí svatbu sami zorganizovali a taky zaplatili.Teda alespoň tu větší část.Vždyť nemusí dělat obřady na zámcích,nemusí jezdit kořárem,či limuzínou,jde snad o ten akt samotný.Rodiče ať přispějí,pokud mohou a chtějí,ale svatba je především záležitostí těch dvou a ne kdejakých tetiček z pátého kolena,co je třeba pozvat na svatbu....
Tina5 — #20 Udělala bych asi totéž.
Vím,že je to teď moderní způsob,alespoň u nás.Děvčata,co žijí v cizině jistě poznamenají,že u nich je to běžné.Budiž.Chápu,že dostat tři žehličky je dost blbý,ale napsat si soupis darů,co bych chtěla,mi přijde taky maličko divné.No.....pokrok holt nezastavíš.
Mě to přijde v pohodě. Vím jak je těžko někomu vymýšlet dar, tak je dobré, když si rovnou řeknou, co by potřebovali a svatebčané se pak můžou složit dejme tomu na tu pračku, sušičku apod., než dostat třeba 3 ruční šlehače, jak už jsem to jednou na svatbě viděla.
Suzanne — #24 tohle se mi taky líbí - říct rovnou, že nechci dary, ale spíš peníze
pokud bych se já teď vdávala, tak bych to asi taky takhle vyřešila, neb se nám schyluje ke schválení hypotéky a peníze budou potřeba 
opravdu se mi nelíbí seznamy, kde člověk najde přemrštěné požadavky v podobě dost drahých darů... někde prostě je ta obálková metoda "nekorupční" 
no ale požadovat honosné dary......
Suzanne — #24 Takový prasátko jsme darovali 2x, jen trošku naditější. A určitě potěšilo.