Svaté město Jeruzalém

Město Bohů. I tak by se mohl jmenovat Jeruzalém. Vedle sebe tady žijí křesťané, židé i muslimové. Zdá se vám to nemožné? Ale je to tak. Proto také konfrontace Zdi nářků, křesťanských kostelů a islámských mešit dělá z Jeruzaléma město, které na cestách Blízkým východem nemůžete vynechat.

Pár dní před cestou do Jeruzaléma otevírám bohatě ilustrovanou dětskou Bibli. Chci si vrýt některé její obrázky do paměti, abych si na ně dokázala vzpomenout – třeba až budu procházet dnešní křížovou cestou nebo až stanu na Golgotě, kde před více než 2 000 lety ukřižovali Ježíše Krista. Vůbec mě nenapadá, že město stejně jako křesťanům a židům patří i muslimům, ale o tom až za chvíli.

Židovské slzy

O necelý týden později scházím z Olivetské hory k branám Starého města. Historický Jeruzalém, kterým se proplétá více než sto uliček a tisíc obchodů, se rozkládá na ploše pouhého jednoho čtverečního kilometru a je rozdělen na čtyři čtvrti – křesťanskou, muslimskou, židovskou a arménskou. Hranice nesvářených čtvrtí nepřetržitě hlídají vojáci. U vstupní brány do historické části, jak jinak, nechybí důkladná prohlídka. Rozhlížím se po ortodoxních židech, kteří spolu se mnou míří ke Zdi nářků, svému nábožensky nejuctívanějšímu místu. Právě obrovská zeď je jediným zbytkem židovského Herodova chrámu, který roku 70 před Kristem zbořili Římané. Od té doby se sem židé sjíždějí k modlitbě. Oplakávají místo zničení původního chrámu a jejich slzy vlastně daly tomuto místu jméno - „Zeď nářků.“

Trochu jiná čepička

Zeď nářků slouží jako synagoga. Je rozdělena na dvě části. V levé se modlí muži, v pravé ženy. Mužská část je podstatně větší, nechybí tady stolečky s knihami, krytá modlitebna ani upozornění, že je nutné mít pokrývku hlavy. Před vstupem do mužské i ženské části stojí malá kašna k očištění. Omývám si tedy ruce a vstupuji do prostoru určeného ženám. Neskrývám, že tajně závidím všem mužům z naší výpravy, mužská část působí totiž mnohem zajímavěji. S užaslým výrazem nejprve sleduji ženy lkající u obrovských kvádrů, ze kterých je zeď složena. Některé divoce gestikulují, jiné hledají v taškách kousek papíru nebo tužku a pak divoce píší modlitby, které zastrkují do spárů mezi kameny. Nedá mi to, abych z přistavené židle přece jen nenakoukla „k sousedům“. Co se týká modliteb, muži mi připadají mnohem horlivější. Někteří doslova bijí hlavou o zeď, jiní zpívají, brečí, píší vzkazy. Nejkonzervativnější a nejortodoxnější židé na sobě mají dlouhé černé kabáty, bílé košile a černé klobouky. Zdobí je dlouhý plnovous a typické kotlety. Pod kloboukem mají tzv. jarmulku, která zakrývá pouze svrchní část hlavy a má vyjadřovat pokoru před bohem. Méně ortodoxní židé vystačí pouze s jarmulkou, klobouk ani černý oděv nenosí.

Fotit? Nemožné!

Ortodoxní židé nenávidí fotografování.  Pořídit nějaký ten snímek se snažím několikrát, nakonec z toho vyjdou ale jen takové „rychlovky.“ Židé v lepším případě sklánějí hlavy, v tom horším si rukama zakrývají celý obličej nebo zlostně naznačují, abych se o stisknutí spouště raději vůbec nepokoušela. Focení tedy pro tentokrát vzdávám a vydávám se vstříc křížové cestě. Via Dolorosa, neboli cesta utrpení, vede úzkými jeruzalémskými uličkami částí křesťanské i muslimské čtvrti. Modlitby křesťanů tady přehlušuje hlas muezzína, svolávajícího vyznavače islámu do minaretu.

Kudy kráčel „Pán“

Trasa křížové cesty má celkem čtrnáct zastavení. U každého z nich je ve zdi vytesán motiv, co se právě v tomto místě stalo, u některých stojí jako památka kostel. Ten vůbec nejvýznamnější má název chrám Božího hrobu a je zřejmě tím nejsvatějším místem křesťanů na světě. Pět zastavení z celé Via Dolorosy je právě v jeho útrobách. Tady byl údajně pochován Josefem z Arimatie sám Ježíš. U vchodu k jeho hrobu se prakticky nepřetržitě tlačí desítky poutníků.

Mešity, na něž se nedá zapomenout

Nad střechami domů Starého města ční zlatá kopule Skalního dómu, jedna z nejsvatějších muslimských mešit. Byla vystavěna v letech 689-691 kalifem Omarem jako nejstarší mešita islámského světa. Stojí na skále, z níž prý prorok Mohamed spolu s archandělem Gabrielem vystoupili do nebe. Obrovská kopule dómu byla kdysi zhotovena z ryzího zlata, pak ho ale kalif Suleiman nenechal roztavit, aby vyrovnal své dluhy. Dnes tak dóm zakrývá slitina hliníku a zlata. Vnitřek zdobí úžasně propracované mozaiky. Nedaleko Skalního dómu stojí mešita Al-Aksá. Její historie mě dost děsí, ostatně posuďte sami. V roce 1951 zde byl zavražděn jordánský král Abdullah, o dvacet let později se mešitu pokusil zapálit jakýsi křesťanský fanatik a před deseti lety uvnitř na věřící střílel izraelský voják.  

I tady je co obdivovat – podlahu pokrývají nádherné perské koberce. Malby sem údajně daroval  egyptský král Farúka, sloupy pak Mussolini.

Duševní loučení

Při procházce Starým městem v duchu otvírám dětskou ilustrovanou Bibli. Současný Jeruzalém je jiný – křížovou cestu dnes obsadili obchodníci, město neustále „ruší“ náboženské konflikty. Přesto má tohle místo velké kouzlo. Nezáleží na tom, jestli věříte v Boha, v Alláha nebo jste zapřisáhlý ateista, Jeruzalém má prostě duši. Každý, kdo sem přijede, se do ní snaží nahlédnout. Sám sobě pak musí přiznat, jestli se mu to povedlo.  

Co  ještě navštívit

Betlém

Místo Ježíšova narození leží asi deset kilometrů od Jeruzaléma na území spravovaném Palestinci. Izraelské území je od palestinského odděleno poměrně tlustou a vysokou zdí, při příjezdu do Betléma i zpět vás určitě zastaví hlídky. Nejvýznamnější památkou Betléma je kostel Narození Páně.

Servis na cestu

Co potřebujete

Na cestu do Izraele potřebujete pouze cestovní pas s půlroční platností, vízum nikoliv. Pokud cestujete ještě do dalších arabských zemí, myslete na to, že mnohé arabské státy nepustí do země nikoho, kdo má v pasu izraelské razítko – netýká se Egypta a Jordánska.

Jak se tam dostanete:

Využít můžete buď služeb cestovních kanceláří nebo individuální turistiku. Letecká společnost ČSA vás do izraelského města Tel-Aviv a zpět dopraví zhruba za 5 000 Kč. Na místě si na kratší vzdálenosti vezměte taxi, pro náročnější přepravu zvolte autobusovou dopravu. Izraelci dobře komunikují v angličtině, dvojjazyčné jsou mimo jiné i rozcestníky na silnici.

Na co nezapomenout

Na návštěvu sakrálních objektů, do arabských oblastí a ortodoxních židovských komunit byste měli vyrazit vhodně oděni. Muži by měli mít dlouhé kalhoty a alespoň krátký rukáv, ženy lépe dlouhou sukni a pokrývku hlavy.