„Kdy bude veselka?“ Ptali se všichni

Vzhledem k tomu, že máme tříleté dítko, jsme mnohdy slýchali takovou tu velmi protivnou otázku „A kdy se vezmete?“ Věděli jsme, že jednou určitě, ale prozatím to nebylo na pořadu dne, týdne, měsíce ani roku. Tedy alespoň do chvíle, kdy má drahá polovička poklekla s prstenem v červené krabičce a ve výšinách na liverpoolském vyhlídkovém kolotoči mě překvapila žádostí o ruku.

Klasika vs. Vykašlat se na tradice 

Při představě, že stojím před oltářem a za mnou je zvědavé publikum, mě jímala hrůza. Bylo mi jasné, že budu nervózní a vystresovaná ze všech příprav a že se mi den předtím udělá opar, postihne mě chřipka a až budu mít vyslovit souhlas se sňatkem, dostanu záchvat astmatické dušnosti. Naštěstí i můj muž nebyl z tradičního veselí zcela nadšen, a proto jsme začali pátrat po jiných možnostech.

I přes svoje přesvědčení, že internetové diskuze nejsou nic pro mě, jsem se přihlásila na jeden svatební portál. Tam moje vyděšení vzrostlo, když jsem zjistila, jaká hysterie postihuje mnohé budoucí nevěsty. Proti gustu žádný dišputát, nicméně já jsem chtěla být v klidu. Když už jsem to s online světem vzdávala, náhodou jsem narazila na Češku Terezu, která žije v Itálii, kde kromě restaurace vlastní také agenturu Terrasun & Abruzzo. V jejím rámci nabízí uspořádání svatby přímo v krásném malém městečku Silvi. 

Napsala jsem jí, sešli jsme se, když byla v ČR za rodinou a plán byl brzy jasný: odpolední obřad v historické části města a pak romantická večeře. Než jsme ho ovšem mohli zrealizovat, čekalo nás byrokratické kolečko. To se bude vždy lišit podle země, ve které se chcete brát. Na internetu najdete spoustu rad, ale nejjednodušší je zavolat na matriku, kde vám poradí, co máte dělat dál. Papírování se mění, takže je potřeba hledat aktuální informace. Rozhodně se nevyhnete krajským úřadům, překladateli do příslušného jazyka, který musí mít osvědčení pro překlad úředních listin, samotné matrice ani ambasádě dané země. Ano, není to úplně zábava, ale stojí to za to.

Ať žije Itálie

V červnu jsme tedy odjeli směrem na jih. V kufru jsem si vezla bílé šaty ve stylu 50. let, které jsem si pořídila z druhé ruky a ke kterým jsem neměla boty… ty jsem nakonec koupila den před obřadem ve velké italské obuvi a byly netradičně modré, aby ladily k ženichově outfitu.

Třetí den pobytu byl náš den D. Obřad měl začít ve tři hodiny odpoledne, a tak jsme se ještě ráno vydali na dlouhou procházku po pláži, během níž jsme dítko znavili natolik, že si dalo poobědového šlofíčka. Ve dvě začaly přípravy, které se v našem případě smrskly na oblékneme se a upravíme. Vypravila jsem budoucího chotě a nechala ho, aby vyrazil napřed.

Aby byla malá svatebčanka zcela spokojená, naservírovala jsem jí ke svačině špagety s boloňskou omáčkou. Ta se málem stala osudnou jejím i mým bílým šatům, protože, ač jsem pokrm setřela z čela, brady, pusy, nosu, nohou, tak jsem vynechala místo nejčervenější: ruce. Katastrofu jsme zažehnali odchodem dítka, které drželo ruce vzhůru, do sprchového kouta, kde bylo raději umyto celoplošně.


V tu dobu byl již ženich na místě obřadu, kde se vesele seznamoval s místními děvčaty (ve věku 80+), které když viděly, že se děje nějaká sláva, hned se seběhly, aby jim nic neuteklo.

Místo květiny jsem popadla za ruku dceru a vyrazila také. Za zpěvu Johna Lennona proběhl krásný italský obřad s překladem, což působilo natolik legračně, že každá slza, co se v průběhu objevila, byla od smíchu. Pak nám pogratulovali svědci z řad kamarádů organizátorky i samotná místní děvčata, která nám cosi žehnala a byť jsme jim nerozuměli ani slovo, vesele jsme přitakávali a nechávali se líbat na tváře.

Pro zaznamenání vzpomínek jsme zapózovali fotografovi a pak znaveni vstupem do manželství dvě hodiny odpočívali. Večer jsme měli celou restauraci  na pláži, ozářenou svíčkami a pochodněmi, jen pro sebe. K 7chodovému menu hráli naši oblíbení Beatles. Dobrota střídala dobrotu z mořských plodů a ryb, nechyběla ani sladká tečka a výborné víno. Později s naším souhlasem přišli i svědci, s nimiž jsme si připili tradičním italským alkoholem Lemoncinem. 

Nejčastější otázky

Ohledně naší svatby slýcháme již rok ty samé otázky…

Co na to rodiče? 
Ti nám přáli svatbu dle našich představ, proto rádi souhlasili.

Je sňatek platný v ČR?
Ano, byť jsme o potvrzení museli požádat hlavní matriku v Brně.

Proč jste zvolili takovou svatbu?

Protože jsme chtěli, aby to byl jen náš den, o nás třech.

Reklama