Milé dámy, kdy jste se vdávaly? Já v září, ale tenhle měsíc jsem si nevybrala dobrovolně. Vždycky jsem toužila po svatbě v květnu, kdy všechno rozkvétá, je teploučko a tak nějak zamilovaně. A navíc, máj je přece lásky čas. Milenci se líbají pod rozkvetlými stromy a to nejen v první květnový den, ale pořád, tak proč bych se nemohla vdávat? Ale to jsem tedy narazila, u celé své rodiny. Všichni, včetně maminky, od které jsem to nečekala, mi svatbu v květnu odsoudili a zavrhli. Babička, mi připomínala staré pořekadlo, že „svatba v máji, nevěsta na máry“. Snažila jsem se jí vysvětlit, odkud tahle pověra pochází. Že dříve, když měli snoubenci svatbu v květnu a hned po svatbě počali potomka, narodil se do nejtěžší roční doby, na zimu a často se stávalo že matka i dítě nepřežili.
Ale to neznáte naši babičku :-)

Maminka sice tvrdila, že pověrám moc nevěří, ale v květnu se vdávat nebudu a basta. Co kdyby… A pak bych si to celý život vyčítala.
Dávala mi za příklad svou kolegyni z práce, která se vdávala v květnu. Z velké lásky se narodily dvě děti a když už byly docela velké, vydal se jejich tatínek do Ameriky. Za rok, až vydělá nějaké peníze, se prý vrátí. A koupí si auto, opraví domek a dětičky budou mít na studia. Tatínek se opravdu do roka vrátil, doma našel nevrlou, o třicet kilo těžší manželku, synka, který se tahal s partou a ukázal se doma jen když něco potřeboval a dceru, která byla drzá až běda. Tatínek pobyl pár měsíců doma, s maminkou se rozvedl a tradá zpátky do Ameriky.

Ale já jsem si pořád trvala na svém, vždyť neúspěch jednoho manželství neznamená, že tak skončím i já a naopak jsem jí povídala o své kamarádce, která se vdávala v květnu (s malým svištíkem v bříšku), ještě neměla ani osmnáct a teď má dvě krásné děti a manžela, kterého by jí mohla každá ženská závidět. No jen řekněte, znáte chlapa, který ochotně umývá nádobí, když manželka navaří, který se stará o děti, když je manželka nemocná, který zůstane v ložnici sám s miminkem, protože to miminko celou noc propláče a nechá manželku spát v obýváku, aby si odpočinula. To je co? Já si nemůžu na svého mužíčka stěžovat, ale proti tomuhle taťkovi je ještě slabý odvar. A tak jsem měla argument PRO svatbu v květnu. Bylo to 1:1. Tehdy…

Teď se moje kamarádka rozvádí. Ten její úžasný manžel si našel milenku. V době, kdy ona lítala s jejich mladším chlapečkem po doktorech, věčně s ním ležela v nemocnici a starostí měla hromadu. Odešel z domu, dva měsíce své děti neviděl a teď se o ně s mou kamarádkou tahá po soudech. Takže svatba v květnu prohrává…

A aby toho nebylo málo, nedávno se rozvedli rodiče další mojí kamarádky. Byli spolu dvacettři let, vychovali dvě dcery, mají dva vnuky a on se odstěhoval k ženě, se kterou chodil už tři roky. Na jeho obranu musím říct, že jeho právoplatná manželka je despotická a panovačná semetrika a každý se diví, že od ní neutekl už dávno. Teď si žije spokojeně s milou a hodnou ženuškou a jejími dvě dětmi. Co se mi moc nelíbí, je to, že se kamarádčini rodiče brali v květnu.

Staré přísloví jsem si proto trošičku poopravila a tvrdím teď, že "svatba v máji, ženich v háji". Ale stejně, květen je tak překrásný a zamilovaný měsíc, že bych tu svatbu klidně riskla.
A jak s na to dívate vy? Vdávaly jste se v květnu? Nebo by vás k tomu naopak nikdo ani nedonutil?

PS: Jen tak na závěr, už víte, že se poslední květnový den bude ženit olympijský idol Aleš Valenta?