Aby z toho nebylo spíš neveselé svatební veselí. Ono totiž může být, pokud vás postihne dost rozšířená epidemie, či snad nemoc našich rodičů.
Jmenuje se: „Nesouhlasím s tím, abys dospěl.“
Na začátku je třeba jen prostý nesouhlas s partnerem svého dítěte.
Maminka nemůže vystát přítele své dcery, tchyně nemůže vystát nastávající snachu.
Teď mě napadá, proč většinou dělají problémy maminky?
Pravda, tatínkové a tcháni mívají taky „své dny“, ale přesto jsou ty ženské řeči mnohem častější.
A pak přijde jednoznačný šok – SVATBA. Mladí si naplánovali svatbu. Rozhodli se, že se vezmou…
Představa naprosto nepřijatelná pro jednu (v horším případě obě) strany budoucí rozvětvené rodiny. A už to jede: „Tenhle kluk se k nám nepřižení, tuhle holku si nevezmeš!“
Někdy padají i silná slova o vydědění, o vyřazení z rodinných kruhů a jiné další perly.
Ale ono popravdě nemusí jít vše takhle do extrému.
Ono totiž úplně stačí, když se propůjčíte tradičnímu zvyku, že rodiče svatbu platí. Jestli napůl nebo jinak, to je už skoro podřadné, protože nastává větší problém.
Rodiče musí snoubencům samozřejmě radit a organizovat. A tak může nastat situace, že vznikne hádka o počtu větrníku či chlebíčků, protože „my to přece platíme!“
Svatba je především dnem, který si mají užít oslavenci, a tak není od věci, aby i oni měli nárok na nějaká splněná přání…
Nastal den D a svatební veselí je v plném proudu. Pokud se nikdo nemístně neopije a jiný se nepohádá, můžeme mluvit o štěstí.
Jenže dost často ani tohle není konec. Rodiče manželům můžou ještě hodně dlouho připomínat, že ONI tu svatbu platili, tudíž mají nárok na to či ono…
Nebo že vlastně pouze díky nim se vůbec mohli vzít…
Abych vám řekla pravdu, mám velice dobrou zkušenost s jiným přístupem.
Pokud plánujete svatbu, nejdřív si na ni ušetřete. V nejhorším si vezměte klidně úvěr, ale každopádně to udělejte tak, abyste si ji platili sami.
A i když svatbou nějakou tu volnost ztrácíte, s tímto přístupem získáte volnost další. Volnost do dalšího života.
Nepodlehnout této tradici se vyplatí.
I když se třeba rodiče tváří krásně a otevírají peněženky, tak pokud odoláte, máte vyhráno.
Můžete si dělat všechno podle sebe, nic nebude vyčítáno. V celém svatebním šílenství budete mít pocit svobody, že si můžete klidně vzít modré svatební šaty, k tomu kytici ze slunečnic a na stolech můžou být jako dekorace poházené želatinové bonbony… Cokoliv bláznivého… či prostě jen „vašeho“.
I zprvu dobře míněná pomoc od rodičů se časem může změnit ve výčitky. Protože někdo prostě neumí rozdýchat fakt, že jeho dítě dospělo… Trend samostatnosti při tomto důležitém životním kroku se totiž nějak dost rozšiřuje…
Možná se tahle tradice: platit svatbu napůl, bude časem vytrácet…
A snad jí ani nebude škoda…
A co vy a placení svatby?
Souhlasíte s tím, že je lepší, když všechno jde z kapsy novomanželů?
Dělali vám rodiče problémy?
Nový komentář
Komentáře
Jane11: aha, tak to opravdu neznam
danluk:Óóó ty boží prostoto!!! Tak to přeju hodně štěstí a zkus dát vědět za pár let
Jarulenka: ja tedy nevim, ale pokud se vase deti vdavaly (zenily) v normalnim veku, tak to nebyly deti, ale dospele osoby, ktere maji pravo si nejen pozvat na svatbu koho chteji ale dokonce (svete div se) maji i pravo si svatbu zaplatit
maminka se taky zapojila, sehnala svatebni cukrovi, ktere pak rozdavala svym znamym...ja osobne ze svatebnich kolacku nemela v puse ani jeden, protoze bylo vedro a sladke bylo to posledni, na co mel clovek chut 
Jane11: nejsem slecna, jsem sest let pani a svatbu o sedmi lidech vcetne nas jsme si sami platili, protoze nam to tak prislo normalni...nikdo to neresil
Jarulenka: Odstavec začínající "I zprvu dobře míněná..." by se měl tesat do kamene právě kvůli takovým Jarmilám
danluk: Myslím, že víra rozhodně nemá patent na šťastné manželství!
danluk: pokud to všechno platí i organizuje tchýně nebo rodiče, tak to vůbec neřeš
danluk: Já tě miluju
danluk: Rozvádí se čtyři z pěti manželství, to za tu hostinu ani nestojí
šája: souhlasím, u nás to bylo podobné. Taky se rodiče chtěli pochlubit, že vdávají dceru. Nedávali nám žádné svatební dary, a svatební cestu jsme si platili sami, šlo vlastně jenom o ten slavnostní oběd. Samozřejmě jsme se předem domluvili, jak to bude vypadat a kdo všechno bude pozván.
Jane11:
Souhlasím s tebou. Myslím si, že svatba není věcí jen snoubenců, ale celých rodin. Naše rodiny byly odjakživa zvyklé slavit vše spolu, máma byla ráda, že se jí vdává dcera a chtěla se tím POCHLUBIT. (Asi, že jsem jim nezůstala na krku.) Sami přišli s tím, jak bychom chtěli hostinu, že mi s tím pomůžou. Neviděla jsem důvod to odmítat. Viděla jsem na ní, jak je pyšná, když se mnou po příbuzných rozvážela svatební koláče, jak ji to těší. Proč jí to odpírat? Dceru vdávají rodiče, to otec jí přivádí k oltáři. Chápu, že v dnešní době společného soužití před svatbou je to pro mnohé přežitek a hlavně, jen ať mi do toho proboha nikdo nemluví a taky, ať nemusím být nikomu za nic vděčná.... Jenže třeba v našem případě plně fungujících rodin je to prostě o něčem jiném. Viděla jsem i jiný případ - svatbu zařízenou snoubenci, kde maminka nevěsty seděla nešťastná, že se na ničem nepodílela a bylo vidět, že je jí to líto. Nerada bych, aby mi to jednou moje dcera udělala taky.
jeruna: To se ale zachovali stejně ne-li hůř než rodiče. Tyhle trucakce nesnáším- dospělí lidi se přeci dokáží domluvit
Jane11: ale snad je rozdil mezi svatebnim darem, ktery se sice slusi dat, ale muze byt velky maly...proste podle predstav toho kdo dava a mezi svatbou, kterou si mladi naplanuji a rodice platte
koukám na placení svatby rodiči jak výr... to snad platilo v době, kdy se lidi brali téměř ihned po střední škole, dnes, kdy se lidi berou kolem třicítky a vydělávají, proč by jim měl platit svatbu někdo jiný ?
My si svatbu určitě zaplatíme ze svého, na tom jsme se jednoznačně shodli. Nechápu, proč by to měli platit rodiče, když je to naše svatba, naše záležitost, to MY jsme se rozhodli, že to chceme oslavit, takže MY si to taky zaplatíme... v dnešní době snad už není žádný důvod, aby to museli platit rodiče. Nic proti tradicím, ale fakt nevidím důvod...
Takže já bych radši nedělala velkou svatbu, než aby mi do toho kecali
budoucí tchýně je v pohodě, ale tchán
s clankem plne souhlasim...navic si myslim, ze je nesolidni chtit od rodicu platit svatbu...svatba patri novomanzelum, tak at si ji udelaji jakou chteji a samozrejme si sve predstavy taky zaplati...prijde mi to naprosto prirozene a nikdy bych nesouhlasila s jinym modelem
Moje svatba proběhla v r. 1998, rodiče jsme na svatbu pozvali. Bylo nás celkem 10. Oběd jsme nahlásili v restauraci při rezervaci jako jen jako slavnostní oběd a celkem i koukali, když přišla svatba.Oběd platil můj táta---trval na tom. Po obědě jsme se převlíkli a šli na procházku do lesa. manžel měl nový oblek, který pak samozřejmě využil v práci a já si koupila ve slevě smetanové šaty a pak v ních pár let chodila na ples--stály 1.500,- a původně 3.000. Kytici jsem měla 7 smetan. růží.
My jsme se dohodli, jak svatbu chceme a rodiče jsme pozvali a nic nemuseli zařizovat. Svatba myla v brně /já i manžel zde žijeme/ a rodiče a naši sourozenci přijeli 150 km za námi.
Jako host jsem si pak vychutnala velkou svatbu kamarádky----nic jsem nezařizovala, nebyla nervózní a jen se bavila.Skvělé.
Měla jsem radost a na nic si nestěžuju.
Před 15 lety - já, ženich, 2 svědci. Mě 28,
35. Tedy žádné střelené mládí. Na svatbu pěšky, do restaurace 1 stanice tramvají. Když jsem slyšela plány příbuzných ženského rodu z mé strany, že KONEČNĚ bude svatba, šly po mě mrákoty. V 28 letech jsem se viděla v dlouhé bílé róbě s krinolínou 
, když jsem si představila, jak se v našich letech navzájem krmíme lžící, řekla jsem NE. Oba jsme se shodli na tom, že je to náš den, zaplatili jsme si vše sami (ono toho taky nebylo moc), oznámení jsme poslali v onen den ráno, a to včetně rodičů. Všichni to přežili ve zdraví, i tetičky a babičky. Nakonec uznali, že peníze můžem utratit jinak. A můžu vám říct, že na ten den mám jedny z nejkrásnějších vzpomínek v životě. Tolik jsme se nenasmáli ještě hodně dlouho potom. A nevěřili byste, kolik milých lidí jsme potkali třeba v té tramvaji. Myslím, že když se někomu příčí monstr svatby, měl by si vše uděla po svém.
Oznámení vytiskl na A4 na počítači manžel v práci, celkem 8 ks, bylo zluté s růží (počítačovou)
, prý" v době internetu a počítačů si zavoláme, ně?", prstýnek by stejně nenosil, tak obřad bez prstýnků, mně koupil v antikvariátě na Krétě za 3 dny a je 
, akorát jsem odlétala na "svobodný" pas
, protože bez oddacího listu nikdo nový pas neudělá.