Aby z toho nebylo spíš neveselé svatební veselí.  Ono totiž může být, pokud vás postihne dost rozšířená epidemie, či snad nemoc našich rodičů.

Jmenuje se: „Nesouhlasím s tím, abys dospěl.“

 

Na začátku je třeba jen prostý nesouhlas s partnerem svého dítěte.

Maminka nemůže vystát přítele své dcery, tchyně nemůže vystát nastávající snachu.

 

Teď mě napadá, proč většinou dělají problémy maminky?

Pravda, tatínkové a tcháni mívají taky „své dny“, ale přesto jsou ty ženské řeči mnohem častější.

 

A pak přijde jednoznačný šok – SVATBA. Mladí si naplánovali svatbu. Rozhodli se, že se vezmou…

Představa naprosto nepřijatelná pro jednu (v horším případě obě) strany budoucí rozvětvené rodiny. A už to jede: „Tenhle kluk se k nám nepřižení, tuhle holku si nevezmeš!“

Někdy padají i silná slova o vydědění, o vyřazení z rodinných kruhů a jiné další perly.

 

Ale ono popravdě nemusí jít vše takhle do extrému.

Ono totiž úplně stačí, když se propůjčíte tradičnímu zvyku, že rodiče svatbu platí. Jestli napůl nebo jinak, to je už skoro podřadné, protože nastává větší problém.

 

Rodiče musí snoubencům samozřejmě radit a organizovat. A tak může nastat situace, že vznikne hádka o počtu větrníku či chlebíčků, protože „my to přece platíme!“

Svatba je především dnem, který si mají užít oslavenci, a tak není od věci, aby i oni měli nárok na nějaká splněná přání…

 

Nastal den D a svatební veselí je v plném proudu. Pokud se nikdo nemístně neopije a jiný se nepohádá, můžeme mluvit o štěstí.

Jenže dost často ani tohle není konec. Rodiče manželům můžou ještě hodně dlouho připomínat, že ONI tu svatbu platili, tudíž mají nárok na to či ono…

Nebo že vlastně pouze díky nim se vůbec mohli vzít…

 

Abych vám řekla pravdu, mám velice dobrou zkušenost s jiným přístupem.

Pokud plánujete svatbu, nejdřív si na ni ušetřete. V nejhorším si vezměte klidně úvěr, ale každopádně to udělejte tak, abyste si ji platili sami.

A i když svatbou nějakou tu volnost ztrácíte, s tímto přístupem získáte volnost další. Volnost do dalšího života.

 

Nepodlehnout této tradici se vyplatí.

I když se třeba rodiče tváří krásně a otevírají peněženky, tak pokud odoláte, máte vyhráno.

Můžete si dělat všechno podle sebe, nic nebude vyčítáno. V celém svatebním šílenství budete mít pocit svobody, že si můžete klidně vzít modré svatební šaty, k tomu kytici ze slunečnic a na stolech můžou být jako dekorace poházené želatinové bonbony… Cokoliv bláznivého… či prostě jen „vašeho“.

 

I zprvu dobře míněná pomoc od rodičů se časem může změnit ve výčitky. Protože někdo prostě neumí rozdýchat fakt, že jeho dítě dospělo… Trend samostatnosti při tomto důležitém životním kroku se totiž nějak dost rozšiřuje…

 

Možná se tahle tradice: platit svatbu napůl, bude časem vytrácet…

A snad jí ani nebude škoda…

 

A co vy a placení svatby?
Souhlasíte s tím, že je lepší, když všechno jde z kapsy novomanželů?

Dělali vám rodiče problémy?

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY