Tak jsem vdaná. Celý týden už jsem pozbyla právo honosit se slečnou a začala si zvykat na mladou paní. Ano, těšila jsem se, až se vdám, a asi jako většina dívek a žen jsem toužila po krásné svatbě a nemusela být ani o sto lidech. Prostě jen si ten svůj den užít. Možná vám připadám přízemní, že v době emancipace, feministických spolků a stoupající tendence žít s partnerem na psí knížku, ještě nějaká trhlá ženská touží po romantické svatbě.
Toužila jsem. Avšak člověk míní a realita bývá poněkud odlišná. A to dost odlišná, alespoň v mém případě. Pozvánku ke svatebnímu stolu od nás dostalo nakonec dvacet lidí, rodiče, prarodiče a sourozenci a pak už jen přátelé. Poslední noc, coby svobodná dívka, jsem strávila u rodičů, kde jsem se hned od rána pustila do úprav svého zevnějšku. Za pomoci dvou kamarádek jsem se nasoukala do svatebních šatů, nalíčila se a upravila dlouhé 
Před domem už se zdobila auta a v domluvenou hodinu byli všichni připravení na odjezd. Až na jednoho. Na ženicha. Ten s úsměvem na rtech dorazil s desetiminutovým zpožděním a ve chvíli, kdy mě spatřil vycházet z domu dostal, záchvat smíchu. Měla jsem chuť se otočit a svatební šaty ze sebe strhnout. Ale přinutila jsem usmát a dělala, jako bych to neslyšela.
V obřadní síni nikdo neslzel, a když, tak od smíchu, protože můj partner neustále vtipkoval a smál se. Když se mě konečně zeptal oddávající na onu formulku, s úsměvem jsem odvětila, že ano, beru si svého přítele za manžela. Ten však, než vyřknul své „ano“, čekal. Čekal a ten okamžik pro mě v tu chvíli trval celou věčnost. Ale on si nezadal a udělal radost svým kamarádům, kteří ho k tomu navedli.
Hostina probíhala v poklidu v malé útulné restauraci. Únos nevěsty se zdařil i díky tomu, že ženich se ji příliš nenamáhal hledat. Ba dokonce, když ho kamarádka upozornila, že jsem kamsi zmizela, mávnul ležérně rukou, že kam bych chodila… Hledat nás vyrazil až po dobré hodině. A samotná svatební hostina skončila úderem deváté večer...
Ani nevím, jestli to, co cítím, je zklamání, rozčarování nebo ponížení, ale na svůj svatební den opravdu nezapomenu!
Nový komentář
Komentáře
Sluni: třeba je to tak,že oddávající zkušeným okem zhodnotí,který z těch 2 by mohl cuknout a toho se pro jistotu zeptá prvního.
Aby potom nemluvil zbytečně.
Izis: Tzn.v Kroměříži,že.Tam jsem častým hostem,na zámku jsme prováděli nějaké práce.I Květná není k zahození.
talenka: ne všude se prvně ptají ženicha já odpovídala také první
Nyotaimori: Děkuji ti,ode dnešku můžu klidně spát.Už vím,že je normální mluvit na kočky ujetě.
...od myši mám na zápěstí ganglion
Odemětobě: Připouštím jediný svůj poklesek. Nesnáším, když se šišlá na zvířata. A tumáš čerte kropáč - šišlám na svoje kočky jako pitomec
Nyotaimori: O kus mozku zrovna ne,ale žiješ v jakési euforii,jsi nadšená z nové situace a podobně.Až trošku vyrosteš,tak tě třeba vdávání a děti popadnou taky a budeš se divit svým dnešním postojům.Tím tě neodsuzuji,docela tě chápu,ale znáš to:nikdy neříkej nikdy.Třeba taky jednou budeš šišlat nad miminem v kočárku.
je to nereálný. Vždycky se prvně ptají ženicha a pak nevěsty...
Odemětobě: To je neomlouvá.
I já byla novomanželka 
A děti nemám 
Jsem cynickej bastard, jinak řečeno zpustlej sing. 
Manželství mi způsobuje frigiditu a výbuchy agrese. 
Minulý týden to bylo 15 let, co jsem vdaná. A taky k tomu málem nedošlo. Manželova babička poslala dědečka nakoupit, mimo jiné i punčochy pro ni. Jelikož dědeček na ně zapomněl, babička bez punčoch jít nechtěla. Manžel zas, že nepůjde bez babičky. No komedianti hadr. Nakonec dojeli s 15-ti minutovým zpožděním, kdy já už chtěla vylézt z auta a prohlašovala jsem, že se teda na to můžu taky vyprdnout. Moje máti mě nacpala zpátky a jelo se na radnici. Na svatbě jsme zažili všechno. Únos ženicha, únos nevěsty, hádku mezi příbuznými z obou stran, legraci, dobrý jídlo, skvělou zábavu. V manželství samotným jsme už taky zvládli leccos. Do dneška ale vzpomínáme na krásnou svatbu a nejlepší, kterou jsme zatím zažili (nejen proto, že byla naše). Děti taky rádi koukají na video ze svatby, nejvíc se jim líbí, jak opilá babička tančí, provozuje skoro striptýz a jak tatínka unesli policajti. Máme na co vzpomínat.
Meander: Novomanželka je asi stejná diagnóza jako prvorodička.Prostě se ti celý svět obrátí vzhůru nohama a chováš se jinak.Pamatuješ období,kdy ses pohybovala mezi básničkama,písničkama a nočníkem?Po 5 letech jsem měla problém říct souvislou větu bez zdrobnělin.
Tak jsem se na to auditko byla taky podívat. A co jsem neviděla! Proč si dospělé ženské říkají zdrobnělinkami?
Byla jsem se podívat na auditku svatby.Síla,fakt.Omluvou budiž posvatební nadšení.My,vdané několik desítek let,už to holt vidíme trochu jinak.
Manx: ja myslim, ze jsi to nekazila
holt kazdy chce svatbu jinak - ty jsi mela takovou, jakou jste si s manzelem prali vy a holky ze svateb maji takovou, jakou si zas praly ony s partnerama...
...proste: jaky si to udelas, takovy to mas...
Možná jsi měla ty svatební šaty ze sebe strhnout. On by ho smích přešel
Manx: Kam jako? Já nevím kde je nářez
Aprilka1: mělas jí říct, že jsi staromódní, že máš svatby moc ráda a že se chceš vdávat nejmíň 3x
Já jsem si moc přála hezkou svatbu a vyšlo to na sto procent.
Pár svatebních zvyklostí, ale únos nevěsty nee
, páč to jsme se všichni shodli, že z toho je akorát ostuda. Sehnala jsem si skvěle padnoucí bílý jednoduchý šaty a ty jsem si celej den vyloženě užívala. Účes lehce ale opravdu lehce neobvyklý, ale slušivý. Žádný cingrlátka, žádný šaty ala šlehačkovej dort. Taky jsem se bála, co na mě ženich řekne, jestli se mu budu líbit, protože jsme dodrželi zvyk, že ženich smí nevěstu vidět až ve stavební den. A super
. Kdyby se mi začal takto stupidně smát a ještě se snažil vyhovět kamarádům a nestaral se o zábavu na hostině, že všichni znuděně odejdou v devět, tak bych ho asi 
. Chápu tvoje rozčarování, ale čo už no.
Ale zas na druhou stranu, jestli jsi účes "šudlila" z kámoškama doma jenom že ti bylo líto peněz, tak to potom sorry. Toto nedoporučuji.
bilinka: tak to muselo být super
a....: bylo to nevhodný v den svatby