sv.jpg
Foto: Shutterstock

„Odmítla jsem hlídat švagrové Lucii její dva kluky. Pětiletého a osmiletého. Nešlo ale o nějaké jednorázové pohlídání na pár hodin. Představovala si, že s nimi budu pět dní v týdnu, od rána do odpoledne, a kdo ví, jak dlouho. To proto, že od března nemůžou do školy a školky,“
vysvětluje Sylvie, která je sama maminkou čtyřměsíčního syna Dominika, s nímž je doma na mateřské dovolené. A právě toho chtěla její příbuzná využít, aby mohla dál chodit do práce, kde ji šéf potřeboval.

„Já sice chápu, že by to Lucii ušetřilo plno starostí, ale prostě ne. Měla jsem strach, že bych tři malé kluky absolutně nezvládla. Vždyť se přece říká, že jedno dítě, žádné dítě. Necítila jsem se na to. Navíc ti jejich rošťáci chvíli neposedí, rozhodně to nejsou žádní andílci. A představa, že kmitám celý den, bez jakéhokoli odpočinku, fakt nebyla ani trochu lákavá,“ svěřuje se Sylvie, která se pochopení ze strany příbuzných nedočkala, ani v nejmenším.

„Vyslechla jsem si, jaká jsem sobecká a líná ženská, která odmítá pomoc vlastní rodině, když to nutně potřebuje. Brali to jako naprostou samozřejmost, že si kluky vezmu na starost,“ zlobí se Sylvie, s níž švagrová přerušila veškerý kontakt. Tchyně sice komunikuje, ovšem jen v nejnutnějších věcech. Vztahy i více než po měsíci zůstávají na bodu mrazu.

„Ne oni na mě, ale já na ně bych se mohla zlobit. Není přece ničí povinností tahat někoho z maléru, když si na to netroufne. Mrzí mě, jak se zachovali. Omlouvat a vnucovat se ale rozhodně nebudu,“ dodává zklamaná Sylvie.

Čtěte také: